Masakr československého vojska na českých Němcích ze dne 4.března 1919
… V sedmi městech otevřelo vojsko palbu do demonstrujícího davu, výsledkem bylo celkem 54 mrtvých, mezi nimi bylo 20 žen, 2 mladiství, 3 dětí ve věku 11 – 13 let, a 104 těžce zranění. Většinu mrtvých napočítalo městečko Kadaň (25) a Šternberk(15), mrtví byli v Karlových Varech, Chebu, Hostinném a ve Stříbře. …
… Poradce americké delegace Prof. Dr. A. C. Coolidge hodnotil ve své zprávě z 10. III. 1919 situaci česko - německou takto: “Dnes mezi nimi existuje hluboké nepřátelství a není důvod očekávat, že toto nepřátelství bude v blízké budoucnosti překonáno. Krev, která tekla 4. března, když čeští vojáci v mnoha městech stříleli do německého davu, byla prolita takovým způsobem - ačkoliv ve srovnání s oběťmi, jichž jsme se stali my, je to pouhá kapka -, že jen stěží může být odpuštěno. Jestliže minulý listopad existovala snad v německých kruzích jistá ochota z hospodářských důvodů udržet politickou sounáležitost s Čechy, pak dnes prakticky vymizela.....” Pokud se týká požadovaných území českou stranou ve zprávě uvádí “…Kdyby se Čechům přiznalo celé území , které nárokují, nebyla by to jen nespravedlnost..ale bylo by to i nebezpečné pro budoucnost nového státu, a možná i neblahé”. Jeho územní návrh je velmi podoben území z října 1938. …
… Ve světovém tisku se sice objevily projevy rozhořčení nad krutostí české správy, zájem byl ale brzy zapomenut. Na mírové konferenci se české delegaci podařilo notou Beneše z 8. III. 1919 Georgu B. Clemenceau dát vinu za to bolševikům a využít těchto události v agitaci proti Němcům a odvést od těchto událostí pozornost jednajících zástupců mocností. Rozhodující bylo, že se české delegaci podařilo odvést na mírové konferenci pozornost od událostí z 4. III. 1919 a to obratnými taktickými kroky, především nótou obviňující Německé Rakousko z provokací vedoucích k neklidu v Sudetách a ke krveprolití a tím také vyloučit vliv těchto událostí na jednání konference o hranicích Československa. Beneš obratně omezuje svoji argumentaci na tvrzení, že neexistují německy osídlená území, nýbrž pouze smíšená, že Němci nikde nežijí v souvislých osídleních, atd.. Když Beneš přednášel 5. II. 1919 osobně Memoire III. bylo patrno, že především anglosaští posluchači jsou znechuceni jeho způsoby. Na první pohled jsou tvrzení tohoto memoranda z velké části nepravdivá nebo zavádějící. Memoranda předložena na konferenci byla před veřejností utajována, až v říjnu 1920 se indiskrecí dostala do tisku (bod. VII. a VIII.m Memoire III. nebyl nikdy zveřejněn v české versi), k velkému pohoršení sudetských Němců, které jim ale nebylo nic platné. Beneš na mírové konferenci sice přislíbil tzv.“Švýcarský model”, ale byl to však jen účinný přesvědčovací prostředek. Česká politika na tyto sliby rychle zapomněla, sudetoněmecká se na ně ale po celou dobu republiky marně odvolávala. Nutno je však podotknout, že delegace USA již 15. I. 1919 sdělila, že nepovažuje otázku Deutschböhmen za vyřešenou a chce ji řešit na mírové konferenci, proto bude nutno provést nové sčítání lidu. Zástupci USA stavějí kladně k otázce referenda a obsazení pohraničních území americkým a britským vojskem. Francouzský velvyslanec ve Vidní Henry Allizé a šéf spojenecké vojenské mise plukovník Alan Cunningham podporují nároky Rennerovy vlády na jižní Moravu a jižní Čechy. Účastníci pařížské konference byli velmi dobře informováni o skutečných poměrech v Československu a především anglosaští posluchači jsou znechuceni jednáním Beneše. Kromě diplomatických dokumentů německých politických zástupců z českých zemí dostalo se delegacím konference řady projevů vůle tohoto obyvatelstva: 105 telegramů německých měst českých zemí americkému prezidentovi žádající právo na sebeurčení a prosící o americkou ochranu německých území ze začátku února 1919.
Poradce americké delegace Prof. Dr. A. C. Coolidge hodnotil ve své zprávě z 10. III. 1919 situaci česko - německou takto: “Dnes mezi nimi existuje hluboké nepřátelství a není důvod očekávat, že toto nepřátelství bude v blízké budoucnosti překonáno. Krev, která tekla 4. března, když čeští vojáci v mnoha městech stříleli do německého davu, byla prolita takovým způsobem - ačkoliv ve srovnání s oběťmi, jichž jsme se stali my, je to pouhá kapka -, že jen stěží může být odpuštěno. Jestliže minulý listopad existovala snad v německých kruzích jistá ochota z hospodářských důvodů udržet politickou sounáležitost s Čechy, pak dnes prakticky vymizela.....” Pokud se týká požadovaných území českou stranou ve zprávě uvádí “…Kdyby se Čechům přiznalo celé území , které nárokují, nebyla by to jen nespravedlnost..ale bylo by to i nebezpečné pro budoucnost nového státu, a možná i neblahé”. Jeho územní návrh je velmi podoben území z října 1938.
Oba národy měly před sebou ještě dvacetiletou cestou naplněnou hledáním. Čas byl však vinou politiků na obou stranách nevyužit k oboustranné škodě. Zůstaly jen obětí a hluboký pocit viny. V českých zemích působila událost 4. března jako významný krok ke stmelení Němců z různých regionů v jedno “osudové společenství”, k vytvoření národnosti, které se označovalo jako sudetští Němci a jimi obývaná území jako Sudety, Sudetenland.. “Březnoví padlí” se stali pro celou dobu republiky symbolem utrpěného a trpěného bezpráví a násilí, tryzny o výročích v řadě měst udržovaly a pěstovaly tyto pocity. Pro uskutečnění politických cílů, pro něž byly uspořádány, nepřinesly ale demonstrace vůbec nic. Staly se pouze projevem naprosté politické bezmoci a zdrojem pocitů ukřivdění, tedy hnutí politicky a sociálně neproduktivních. Jsou nadále mementem arogance státní moci vůči jiné skupině obyvatel, která chce míz stejná práva jako většinová část obyvatel.
http://www.bruntal.net/2005021401-4-iii-1919-prvni-obeti-za-pravo-sebeurcovaci
P.S.
V učebnicích dějepisu a dějin, ani těch právě vyšlých, ani slovo o událostech a masakru na neozbrojených a bezbranných lidech, kteří jen právem požadovali splněni slibu daného US presidentem Willsonem a presidentem T.G.Masarykem. J.Š. 6.3.2012
- - - - - -
54 mrtvých a stovky zraněných žalují
Čeští Němci vzpomínají na český masakr ze dne 4.března 1919
Bernd Posselt (CSU), Bavor ze sudeto-německo-rakouskými kořeny a člen EP, to ve své řeči minulou sobotu ve vídeňském Mariině domě setkání, řekl jasně při své vzpomínce na sudetské Němce:
Těch 54 mírumilovných občanů, kteří byli v úterý dne 4.března 1919, jako Němci v novém Československu, demonstrovat za své právo na sebeurčení a k připojení se k Rakousku a za to zastřeleni, nesmíme nikdy zapomenout. „Neboť zapomenout na toto bezpráví je nemorální.“
Posseltovi předci žili 800 let v Čechách a na Moravě až do násilného vyhnání v roce 1945. Vyzýval nikdy nezapomenout na tuto katastrofu. Tenkrát, 4.března 1919, sešli se v několika městech v německých oblastech Čech pod vedením sociálních demokratů občané, aby mírumilovně požadovali presidentem USA Willsonem slíbené právo na sebeurčení. Jako odpověď narukovala československá armáda a bez cíleného míření začala střílet do demonstrujících. Následkem byly tratoliště krve, 54 usmrcených a stovky zraněných: muži, ženy, děvčata, chlapci, staří lidé, bez rozdílu zda šlo o katolíka, Žida či protestanta.
Dříve to bylo jiné: v revolučním roce 1848 bojovali Češi a Němci ještě společně za zachování základních práv. O 70 let později odmítly Pařížské mírové protokoly 3 ½ milionům Němcům v novém Československu, slíbené právo na sebeurčení.
Toto jako válečný cíl USA oznámený - a nedodržený slib - na právo národů na sebeurčení, se projevil v březnu 1919 ve skutečnosti jako výbušnina, která je dodnes výbušná. Nacistické zločiny nelze ničím relativizovat, nebo srovnávat, ale my hovoříme o popření lidských práv v roce 1945 a vyhnání 3 ½ milionů lidí s více jak 241.000 mrtvých. „Vidíme každou událost v její jedinečnosti“, zdůraznil Posselt. „Také v Dánsku došlo k nacistickým zločinům , ale k žádnému vyhnání usedlých Němců tam nedošlo. Vyhnání není nutnost.“
Vyhnaní sudetští Němci se nalézají v kritické, těžké fázi: nic nezapomenout, uchovat si svoji řeč, které ostatní rozumí, mít trpělivost. Emočně řečeno: „Politika musí být dělána pro žijící a pro ještě nenarozené“, uzavřel Posselt svůj projev.
Chladek
Informace na internetu: http://hausderheimat.npage.de/
Sudetendeutscher Pressedienst (SdP)
Sudetendeutsche Landsmannschaft in Österreich (SLÖ)
Bundespressereferat: A-1030 Wien, Steingasse 25
E-Mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. / www.sudeten.at
Vídeň, 5. březen 2012
Sudetští Němci chtějí přímý dialog s českou vládou
Komentáře
"Obě strany dohodnou zřízení česko-německého diskusního fóra, které bude podporováno zejména z prostředků česko-německého fondu budoucnosti a na němž se bude pod záštitou obou vlád a za účasti všech kruhů, majících zájem na úzkém a dobrém česko-německém partnerství, .....
Pokud neuceleně citujete hlavu VIII Česko-německé deklarace,kde text je podstatně delší, tak opět vyvoláváte otázky, které právě tato deklarace měla ukončit. Opravdu je dobré si přečíst CELOU deklaraci a zvláště hlavy II, III, IV.
Pro Vaši informaci Česko-německé diskusní fórum probíhá pravidelně každý rok od roku 1997 a s jednotlivými tématy se můžete seznámit na stránkách www.diskusniforum.org/.../
Letošní konference na téma "Energetická politika" se bude konat 3. - 4.listopadu v Ostravě.
Možná, že by bylo užitečné se k některým tématickým okruhům vzájemné spolupráce a vztahů vrátit i na těchto stránkách. Prozatím na stránkách bulletinu pana Šinágla je vyvolávána především diskuze k tématice excesů a vyhnání po ukončení 2. světové války.
Jinak bych chtěl pisateli sdělit, že jsem prostudoval řadu odborných publikací k tématice vzniku a uspořádání Československé republiky, příčin a následků Mnichovské dohody, k tomu se vzathujících výsledků 2. světové války a odsunu sudetského obyvatelstva, který postihl i členy mé rodiny. Osobně bych tyto otázky opravdu nechal historikům a vracel se k nim jenom z odborného hlediska, tak jako tomu je u mnoha dalších událostí v dějinách lidstva.
"Obě strany dohodnou zřízení česko-německého diskusního fóra, které bude podporováno zejména z prostředků česko-německého fondu budoucnosti a na němž se bude pod záštitou obou vlád a za účasti všech kruhů, majících zájem na úzkém a dobrém česko-německém partnerství, pěstovat česko-německý dialog."
Vnímám poměrně intenzivně, že problém je zatížen značným břemenem neznalosti (nebo jednostrannosti výkladu) kontextu vývoje situace v předmětném území, cca od poloviny 19. století, a zejména pak od doby vzniku ČSR, a to jak Čechy, tak Němci....
Pan Šinágl uvedl podrobný výčet zabitých lidí z tragédie 4.3.1919, ovšem zapoměl také na smrt dvou československýc h legionářů, kteří byli zabiti "pokojným" davem.
Pro pana Posselta a další radikální příslušníky Landsmanchaftu neplatí rozhodnutí nejvyšších představitelů vítězných mocností na Postupimské konferenci roce 1945 ? Opravdu pro ně neplatí podpis českoněmecké deklarace z 21.1.1997, kterou podepsal nejvyšší představitel NSR Helmut Khol a Vácclav Klaus za Českou republiku? Podepsáním této deklarace se reprezentace obou zemí zavázaly, že nebudou své vztahy zatěžovat problematikou minulosti. Touto deklarací je provedena čára za minulostí a končí diskuze o odsunu Němců. Česká strana se omluvila za excesy prováděné v době odsunu, německá strana zase nabídla odškodnění žijících lidí, kteří utrpěli újmu v době nacizmu.
Souhlasím, že se nesmí zapomínat na neprávem zabité a poškozené lidi na obou stranách (Lidice, Ležáky, koncentrační tábory, popraviště atd.), a že je nutné tyto události neustále připomínat, především dnešním mladým lidem. Ale rozhodně je nevhodné využívat těchto událostí k získávání politických bodů.
Je samozřejmě ostudné, že se tyto události, stejně jako okolnosti vzniku ČSR nebo odsun českých Němců, nedostávají nejen do učebnic dějepisu; zbabělý a trapný je postoj většiny oficiálních představitelů ČR (vláda, parlament), v čele se současným prezidentem.