Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Kalendář událostí

st úno 08 @09:15 -
KS Ostrava: Obnova řízení ve věci Petra Kramného

Nejnovější komentáře

  • 25.01.2023 09:42
    K povšimnutí: V listopadu 2022 stála před soudem ve městě ...

    Read more...

     
  • 22.01.2023 10:03
    Dva lidi se maj rádi a pořídili si dítě. Úplně mi z tý ...

    Read more...

     
  • 22.01.2023 09:31
    Lidé, kteří vynášejí rozsudky nad druhými jako soudce či Bůh ...

    Read more...

     
  • 22.01.2023 09:30
    Taky jste toho názoru jako správný proněmec,že Ukrajina udělala ...

    Read more...

     
  • 17.01.2023 10:16
    Velvyslanec ČR na Slovensku Tomáš Tuhý „splňuje podmínky“ ...

    Read more...

     
  • 12.01.2023 18:02
    V Rusku odsoudili první vojáky v souvislosti s odmítnutím ...

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.
Číst dál...

Robin Hood, Juraj Jánošík, Jiří Paroubek. Každý kulturní Čech ihned pozná, co tito tři hrdinové mají společného, ačkoliv žili na staletí od sebe v rozličných společenských systémech. Bylo to odvěké, utopistické, a proto nesmyslné řešení rozdělení hmotného bohatství.

Číst dál...

Citát dne

Karel Havlíček Borovský
26. června r. 1850

KOMUNISMUS znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž, aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. Bez všelikých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.

 

„Komunismus znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. – Bez všelijakých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.“

Karel Havlíček Borovský ve svém časopise „SLOVAN“ 26.7.1850


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Login Form

... havlik2Našli se dokonce šťourající rebelové, kteří se začali hlasitě ptát. Kdo a proč tu hromadnou milost vlastně vymyslel? Věděl o tom včas i místodržící správce a jeho důvěrnice? Jakou roli v tom hrála hradní kamarila? A co samotní vykukové a lapkové a jejich advokáti? Kdy, kde a jak došlo k podpisu tohoto aktu? Má všechny náležité pečetě? A co na to obě komory zemského sněmu? Jednu to trápí a té druhé je ta většinově lhostejno? Proč? A co Zeman? A nakonec – kdo bude platit náhrady způsobených škod? ...

Byla, nebyla jedna nevelká země. Měla bohatou historii a přepestrou současnost. Na jejím trůně seděl ještě nedávno skromný a pokorný osvícený monarcha. Lépe řečeno, sám sebe takto definoval. Svícení na jeho hradě obstarávala místní energetická společnost, která se oddaně starala i o oba následníky trůnu. Chod země měl na starosti místodržící správce. Svého místa se držel velmi sveřepě, na což dohlížela i jeho všudypřítomná důvěrnice. Kromě vlivné kamarily udával tón v zemi i „všemi oblíbený výběrčí daní“.

Všechna okolní království si nemohla nevšimnout toho, že se v zemi dobře daří všem možným vykukům a lapkům. Dokázali mazaně vysávat z královské pokladnice a zdroje šikovně překlápět do svých měšců. Důsledkem čehož začala země chřadnout. Nikdo už nevěřil nikomu a ničemu. Ideály, sny a naděje vystřídaly pocity zmaru, strachu a bezmoci. Přestával fungovat i osvědčený zastírací manévr - model chléb a hry. Mocní si s bezmocnými hráli spíše na slepou bábu. Tento způsob vládnutí – nevládnutí měl v této zemi bohužel docela silnou tradici. A tím pádem byl lid dosti přizpůsobivý.

Ale pak se přeci jenom něco stalo. Mocný a všehoschopný vládce musel svůj stolec opustit a rozhodl se, že ještě využije svého monarchistického práva a udělí všem vykukům a lapkům kolektivní milost. Lidu v podhradí nakukal, že je to kvůli liknavosti královských soudů. Jenže nečekaně narazil. Poddaní mu to nezbaštili. A nejen ti, kteří přišli díky tomuto rozhodnutí k nemalé újmě.

Našli se dokonce šťourající rebelové, kteří se začali hlasitě ptát. Kdo a proč tu hromadnou milost vlastně vymyslel? Věděl o tom včas i místodržící správce a jeho důvěrnice? Jakou roli v tom hrála hradní kamarila? A co samotní vykukové a lapkové a jejich advokáti? Kdy, kde a jak došlo k podpisu tohoto aktu? Má všechny náležité pečetě? A co na to obě komory zemského sněmu? Jednu to trápí a té druhé je ta většinově lhostejno? Proč? A co Zeman? A nakonec – kdo bude platit náhrady způsobených škod?

Čas plynul a pochybností neubývalo, ba naopak. Zaryté mlčení střídají agresivní výpady a předivo různých lží. Ostatně, jako vždy. „Nerušit, amnestujeme.“

„Oni přeci zapomenou. A ještě se mi budou rádi klanět. Měli by se raději starat o svou vlastní obživu. Kverulanti jedni. Hanba jim.“, říká si hlavní hrdina příběhu a zálibně si prohlíží vzácné pero, kterým podepsal milost těm, jež se mu nikdy neprotivili, a vždy ctili jeho majestát.

Byla, nebyla jedna nevelká země. Která se sama srážela na kolena. Nepotřebovala k tomu žádné vnější nepřátele. Smutné a frustrující. Ještě, že je to jenom pohádka.

 

Petr Havlík, 25.3.2013

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1
Share

Komentáře   

+2 #1 Ing.Pavel Kopal 2013-03-27 23:28
To je ale srágora!

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)