Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Nejnovější komentáře

  • 21.08.2019 09:20
    Je smutné, že se i dnes pod svůj názor mnozí bojí podepsat ...

    Read more...

     
  • 20.08.2019 20:02
    Korektura: EU, presneji Zapadni Evropa, to byl kdysi "predevsim ...

    Read more...

     
  • 20.08.2019 19:59
    EU, presneji Zapadni Evropa, to byl kdysi "predevsim obchodni ...

    Read more...

     
  • 20.08.2019 19:45
    Nemecko si v poslednich letech zadelalo na Problemy, o jakych ...

    Read more...

     
  • 20.08.2019 18:54
    Německo opakovaně dokazuje svoji schopnost vypořádat se s ...

    Read more...

     
  • 20.08.2019 18:49
    Vážená paní Dario, vynášet "konečné" soudy nad věcmi a druhými ...

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Citát dne

„Komunismus znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. – Bez všelijakých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.“

Karel Havlíček Borovský ve svém časopise „SLOVAN“ 26.7.1850


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Login Form

... havlik2Našli se dokonce šťourající rebelové, kteří se začali hlasitě ptát. Kdo a proč tu hromadnou milost vlastně vymyslel? Věděl o tom včas i místodržící správce a jeho důvěrnice? Jakou roli v tom hrála hradní kamarila? A co samotní vykukové a lapkové a jejich advokáti? Kdy, kde a jak došlo k podpisu tohoto aktu? Má všechny náležité pečetě? A co na to obě komory zemského sněmu? Jednu to trápí a té druhé je ta většinově lhostejno? Proč? A co Zeman? A nakonec – kdo bude platit náhrady způsobených škod? ...

Byla, nebyla jedna nevelká země. Měla bohatou historii a přepestrou současnost. Na jejím trůně seděl ještě nedávno skromný a pokorný osvícený monarcha. Lépe řečeno, sám sebe takto definoval. Svícení na jeho hradě obstarávala místní energetická společnost, která se oddaně starala i o oba následníky trůnu. Chod země měl na starosti místodržící správce. Svého místa se držel velmi sveřepě, na což dohlížela i jeho všudypřítomná důvěrnice. Kromě vlivné kamarily udával tón v zemi i „všemi oblíbený výběrčí daní“.

Všechna okolní království si nemohla nevšimnout toho, že se v zemi dobře daří všem možným vykukům a lapkům. Dokázali mazaně vysávat z královské pokladnice a zdroje šikovně překlápět do svých měšců. Důsledkem čehož začala země chřadnout. Nikdo už nevěřil nikomu a ničemu. Ideály, sny a naděje vystřídaly pocity zmaru, strachu a bezmoci. Přestával fungovat i osvědčený zastírací manévr - model chléb a hry. Mocní si s bezmocnými hráli spíše na slepou bábu. Tento způsob vládnutí – nevládnutí měl v této zemi bohužel docela silnou tradici. A tím pádem byl lid dosti přizpůsobivý.

Ale pak se přeci jenom něco stalo. Mocný a všehoschopný vládce musel svůj stolec opustit a rozhodl se, že ještě využije svého monarchistického práva a udělí všem vykukům a lapkům kolektivní milost. Lidu v podhradí nakukal, že je to kvůli liknavosti královských soudů. Jenže nečekaně narazil. Poddaní mu to nezbaštili. A nejen ti, kteří přišli díky tomuto rozhodnutí k nemalé újmě.

Našli se dokonce šťourající rebelové, kteří se začali hlasitě ptát. Kdo a proč tu hromadnou milost vlastně vymyslel? Věděl o tom včas i místodržící správce a jeho důvěrnice? Jakou roli v tom hrála hradní kamarila? A co samotní vykukové a lapkové a jejich advokáti? Kdy, kde a jak došlo k podpisu tohoto aktu? Má všechny náležité pečetě? A co na to obě komory zemského sněmu? Jednu to trápí a té druhé je ta většinově lhostejno? Proč? A co Zeman? A nakonec – kdo bude platit náhrady způsobených škod?

Čas plynul a pochybností neubývalo, ba naopak. Zaryté mlčení střídají agresivní výpady a předivo různých lží. Ostatně, jako vždy. „Nerušit, amnestujeme.“

„Oni přeci zapomenou. A ještě se mi budou rádi klanět. Měli by se raději starat o svou vlastní obživu. Kverulanti jedni. Hanba jim.“, říká si hlavní hrdina příběhu a zálibně si prohlíží vzácné pero, kterým podepsal milost těm, jež se mu nikdy neprotivili, a vždy ctili jeho majestát.

Byla, nebyla jedna nevelká země. Která se sama srážela na kolena. Nepotřebovala k tomu žádné vnější nepřátele. Smutné a frustrující. Ještě, že je to jenom pohádka.

 

Petr Havlík, 25.3.2013

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1
Share

Komentáře   

+2 #1 Ing.Pavel Kopal 2013-03-27 23:28
To je ale srágora!

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)