Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Kalendář událostí

pá srp 26 @15:00 -
Lošany: Otevření Památníku rodiny Mašínů

Nejnovější komentáře

  • 09.08.2022 12:44
    Díky, díky, díky. Když mi bylo 17 až 19 let, tak můj parťák byl ...

    Read more...

     
  • 06.08.2022 14:37
    Jak jste se právě od sudetoněmeckého pisálka dozvěděli, vzal ...

    Read more...

     
  • 05.08.2022 13:06
    Na Ukrajině padla plukovnice, která se chlubila zabíjením.

    Read more...

     
  • 05.08.2022 11:12
    Exekutor zabavil dům investora Krúpy. Ve prospěch firmy, s ...

    Read more...

     
  • 04.08.2022 13:45
    Rusko nyní spaluje zemní plyn tak intenzivně, že je plamen ...

    Read more...

     
  • 03.08.2022 18:59
    Díky za zprávu. Stručné, silné, výstižné. Ari Lieberman

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Citát dne

„Komunismus znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. – Bez všelijakých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.“

Karel Havlíček Borovský ve svém časopise „SLOVAN“ 26.7.1850


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Login Form

Dražan JanStrany, které byly nadějí, jsou už naprosto beznadějné, zdiskreditovaly se, nebo už dokonce ani neexistují. A nikdo jiný se v tuhle chvíli - aniž bychom chtěli komukoliv křivdit - na onu pozici strany pro idealisty jaksi nekvalifikuje.

…Jde o lidi, kteří nevěří ve vůdce, ale spíše v morálku a myšlenky. Jde o lidi, kteří se ne­dívají ani nalevo, a dnes už ani moc napravo. Jde o lidi, kterým se bytostně příčí komunis­mus. Jde o lidi, kteří (pořád) věří v Evropu. Jde o lidi, kteří chápou pojem „občanská spo­lečnost“. Jde o lidi, kteří si naivně nemyslí, že politika musí být jen špinavý labyrint. Jde o lidi, kterým nic neříkají samolibí uzurpátoři moci. Jde o lidi, kteří vědí, že nás nespasí otevírání lapidária druhé poloviny 90. let. Jde o lidi, kteří se nechtějí smířit se stavem věcí, a i když často zabřednou do klasického brblání a všeobecného nadávání na poměry, umějí v sobě najít sílu a ještě občas vyjít na náměstí. Jde o lidi, kteří se zajímají o veřej­né dění. A ano, jde o lidi, kteří věří, že prav­da a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí. …

Tak je to tady zase. A popravdě, už to začíná být trochu únavné. Vždyť se to opakuje volby co volby. Zbývají do nich zřejmě už jen dva měsíce a ta neustále se vracející otázka už se opět začíná vracet. Před každým výběrem nových poslanců je v této zemi poměrně nezanedbatelná skupi­na lidí, která si pravidelně klade tu samou otázku: Koho budeš volit?

Tedy, ano, tuhle otázku si samozřejmě kla­de kdekdo. My však máme na mysli ty, kteří neustále hledají. Bláhově znovu a znovu. Jako by se x-krát nezklamali. A tak se letos už zase ptají na tu samou otázku.

Lidé, kteří ji a šiji kladou, spojuje dozajis­ta jedno: idealismus. Víra v něco lepšího, než je. Svým způsobem je to však nejen víra v blízkou budoucnost, ale také víra v nedale­kou minulost. V tu lepší minulost, která sice možná ani neexistovala, ale její ztělesnění tu bylo.

Jde o lidi, kteří nevěří ve vůdce, ale spíše v morálku a myšlenky. Jde o lidi, kteří se ne­dívají ani nalevo, a dnes už ani moc napravo. Jde o lidi, kterým se bytostně příčí komunis­mus. Jde o lidi, kteří (pořád) věří v Evropu. Jde o lidi, kteří chápou pojem „občanská spo­lečnost“. Jde o lidi, kteří si naivně nemyslí, že politika musí být jen špinavý labyrint. Jde o lidi, kterým nic neříkají samolibí uzurpátoři moci. Jde o lidi, kteří vědí, že nás nespasí otevírání lapidária druhé poloviny 90. let. Jde o lidi, kteří se nechtějí smířit se stavem věcí, a i když často zabřednou do klasického brblání a všeobecného nadávání na poměry, umějí v sobě najít sílu a ještě občas vyjít na náměstí. Jde o lidi, kteří se zajímají o veřej­né dění. A ano, jde o lidi, kteří věří, že prav­da a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí.

Ve volbách minulých tu většinou pro tuhle skupinu lidí existovala nějaká, relativ­ně smysluplná alternativa. Strana, která se zdála nezatížená a nezašpiněná současnou politikou, nabízející nové, nebo alespoň neo­koukané tváře, která chtěla vrátit slušnost a zároveň předkládala jasný politický pro­gram. A nikoliv populismus.

Letos se však nějak zdá na tu neustále opa­kující se otázku těžší odpovědět. A tak mno­hem častěji než před volbami předešlými za­znívá odpověď: Nevím.

Strany, které byly nadějí, jsou už naprosto beznadějné, zdiskreditovaly se, nebo už do­konce ani neexistují. A nikdo jiný se v tuhle chvíli - aniž bychom chtěli komukoliv křiv­dit - na onu pozici strany pro idealisty jaksi nekvalifikuje.

Pak ještě jedna věc je pro tohle předvoleb­ní období charakteristická, byť vyplývá z oné absence subjektu. Chybí i nadšení, kte­ré se s idealismem pojí a kterého je ona sku­pina lidí schopna, pokud najde ty pro danou chvíli pravé. Tohle nadšení ovšem jaksi vy­prchalo s prezidentskou volbou. A i kdyby tu někdo byl, tak během pouhých dvou měsí­ců vykřesat nadšení z deprese by se vlastně rovnalo zázraku.

Nejspíš tak tyhle volby pro idealisty nebu­dou. Vypadá to, že pro jednou se budou mu­set stát realisty a hledat tam, kde se dá. Jed­nu výhodu to přece jen má. Sotva budou moci být zklamáni, až se jejich ideál rozply­ne.

 

ZOOROPA, JAN DRAŽAN

zástupce šéfredaktora LN, 26.8.2013

 

e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Rating 3.29 (7 Votes)
Share

Komentáře   

+1 #2 Jan Herna,Th.Dipl. 2013-08-30 19:34
Jsem poměrně hodně na veřejnosti. A říkám i to, co se říkat nesmělo. A velmi často slyším:"Koho volit,když ne dosavadní strany". K tomu mám názor, že členové těchto stran jsou v naší zemi v menšině. To, že se vytvořilo dostatek lidí, kteří je zvolili má dvojí rovinu:
1. Čím více politik lže a pomlouvá protikandidáta, tím více mu věří. To ale vypovídá mnoho o stavu morálky v naší zemi.
2. Prohlášení o tom, že není koho volit považuji za defétismus. Těch, které bychom měli volit je více než těch, kteří byli dosud voleni. Jenom je neumíme najít. Nebo se ani nesnažíme je najít.
Proto otevřeme oči, probuďme se z politického spánku a hledejme. Hledejme ale pečlivě. Ti, které chci volit musí být úspěšní v práci, kterou dělají. Ten, kdo neumí úspěšně dělat práci, kterou dělá, kterou se třeba i vyučil, nebude úspěšný ve vedení naší země. Pokud by to byl člověk, který je bohatý z poctivé práce bude pro to, abych ho volil mít plus. Protože ten nepotřebuje krást a lhát!
0 #1 Vitezslav Haramule 2013-08-28 17:45
V jednom ocenuji pana Drazana a to ze umi napsat pomerne dlouhy clanek o nicem.Cely clanek me pripomina projev soudruhu z padesatych let.Muze me odpovedet co si mysli o komunisty prolezle vedenim statu? Dusledky neschopnosti si vladnout,to cesi pocituji kazdodene.A jake reseni? To by tekla krev a krev cechu je velice draha na to, aby ji prolevali za svobodu.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)