Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Podivní asistenti u poslanců ANO? – Korupční Zavadilovy odbory? – Vládní komise: odborné knihy Tomáše Halíka, navržené Vysokými školami, nejsou vědecké?! - Neuniklo vám, co pan prezident řekl k 17. listopadu? – Kde leží páně prezidentovy priority?

… Ano, poslankyně Lorencová má právo zaměstnat, koho chce. Ve své soukromé firmě, například. Ovšem pokud se rozhodne za peníze státu najmout živnostníka (asistenti nejsou zaměstnanci poslanců), nemůže se divit, že to veřejnost zajímá. Pokud bychom měli parafrázovat její slova: „To nejsou vaše peníze, ale naše.“ Je s podivem, že to jako bývalá novinářka, která odhalovala mnohamiliardové podvody s lehkými topnými oleji, nechápe. …

Upozornění našim zaměstnancům z divize ANO

Deník MF Dnes se podíval na nové poslanecké asistenty. Kolegy novináře zaujalo, že se u zákonodárců hnutí ANO 2011 v hojné míře vyskytují asistenti, kteří byli minulé volební období ve službách Věcí veřejných. Jde například o někdejšího asistenta Michala Babáka Šimona Stejkozu, bývalou asistentku Radka Johna Kateřinu Svobodovou nebo nového tajemníka klubu ANO 2011 Pavla Štulce. 

Mnohem pozoruhodnější nám však připadá reakce některých poslaneckých nováčků na novinářské dotazy.

Ivana Dobešová, pětka středočeské kandidátky: „Já bych si to nechala pro sebe, to veřejnost přece vůbec nezajímá. Já si své zaměstnance vybírám podle svých osobních pravidel.“

Jana Lorencová, dvojka moravskoslezské kandidátky a bývalá investigativní novinářka (sic!): „Mám právo si zaměstnat, koho chci. To není váš asistent, ale můj.“

Pakliže toto má být výklad sloganu „řídit stát jako firmu“, jsou obě dámy zcela mimo. Nic proti, pokud se poslanci tohoto hnutí zaslouží o to, že se hospodaření státu více přiblíží hospodaření soukromé firmy a ve státu zavládne civilizovanější politická kultura; jen těžko to může vést ke zhoršení současného stavu.

Noví poslanci by si ovšem měli připomenout, kdo je v téhle „firmě“ jejich šéfem a kdo je ze svých peněz živí. Ano, veřejnost zajímá, za co poslanci utrácejí její peníze. A nebude ji to zajímat jen v případě jednoho asistenta, bude ji to zajímat i v případě utrácení náhrad za dopravu, za pronájem poslanecké kanceláře, za telefon. Protože to nejsou peníze poslankyně Dobešové, to jsou peníze veřejnosti.

Ano, poslankyně Lorencová má právo zaměstnat, koho chce. Ve své soukromé firmě, například. Ovšem pokud se rozhodne za peníze státu najmout živnostníka (asistenti nejsou zaměstnanci poslanců), nemůže se divit, že to veřejnost zajímá. Pokud bychom měli parafrázovat její slova: „To nejsou vaše peníze, ale naše.“ Je s podivem, že to jako bývalá novinářka, která odhalovala mnohamiliardové podvody s lehkými topnými oleji, nechápe.

Dobešové se dotazy na jejího asistenta velice nelíbily: „Toto jsou hloupé otázky, odpovídat vám nebudu.“ Takže paní poslankyně, moc prosíme: zkuste někdy v nějaké firmě říct svému nadřízenému, že se hloupě ptá, když chce vědět, za co utrácíte JEHO peníze. Kdyby to šlo, pozvěte k tomu televizní štáby, velmi rádi se podíváme, jak bude reakce vašeho nadřízeného vypadat, a s jakou rychlostí sídlo firmy opustíte.

Samozřejmě je možné, že jde o jedno velké nedorozumění. Že paní poslankyně si vlastně myslely, že se ke státu a veřejným financím budou chovat jako ke své soukromé firmě a ke svým soukromým prostředkům. Což je přeci samozřejmě něco, do čeho veřejnosti vůbec nic není (postoj podobného druhu blahé paměti reprezentovali nejlépe představitelé pražské ODS v čele s Pavlem Bémem). Škoda, že to před volbami paní poslankyně Dobešová a Lorencová dostatečně nezdůrazňovaly. 

P.S.

Jako aktivnímu podporovateli Hnutí ANO 2011 mi nemohou být tyto znepokojující informace lhostejné. Stále chci věřit, že jde o osobní selhání některých jednotlivců a kdy u ANO stále převažují schopní, slušní, čestní a především odvážní. Jinak by se ANO dopouštělo zrady na voličích a na svém programu. Při české povaze a nedostatku času se samozřejmě kandidátky nemohly uhlídat. Lidé volili především ANO a naději s ní spojenou, ne osoby, které ani ve velké většině nemohly znát jménem, natož jejich odvedenou prací pro společnost, jejich osobní kvality a charakter.Opět se ukazuje jak je potřebné volit občany zákonodárce přímo, jako je tomu při volbách do Senátu. Podstatně se tím zvýší jejich kvalita a tím i práce Sněmovny. Věřme, že při příštích volbách do Sněmovny už tomu tak bude. Omezí se tak kandidatury „lehkoživků“, „osvědčených kádrů strany“, či nastrčených mocnými v pozadí, plnících poslušně jejich vůli a přání. Jsou ve Sněmovně roky. Drtivá většina z nich by jistě v přímé volbě neuspěla. J.Š.

Zavadilovo odcházení aneb Další kus koláče pro odbory

Jaroslav Zavadil opouští kvůli politice vedení ČMKOS, tedy organizace, která vše ovlivňuje, ale nikdo o ní nic neví.

Typickým příkladem je financování. Kolem financování stran panuje řada pochybností, ale přece jen je zde jakási povinnost předkládat výroční zprávy a uvádět v nich podrobnosti o financování. K tomu se přidává velký tlak občanské společnosti, aby strany své účetnictví zveřejnňovaly na webových stránkách v podobě transparentních účtů.

Po odborech nikdo nic takového nežádá. Financovány by měly být z členských příspěvků členských odborových svazů. Výše těchto příspěvků se odvíjí od počtu členů jednotlivých členských organizací konfederace. Jakési kusé informace lze najít přímo na stránkách ČMKOS, ale jelikož nejaktuálnější datum, které je v textu možné nalézt, je rok 2007, může být početnost odborových organizací někde zcela jinde, než je uvedených 540 tisíc členů. Pokus o nalezení nějaké volně dostupné výroční zprávy, účetní uzávěrky nebo něčeho podobného ztroskotal.

Jinými slovy, o organizaci, která prokazatelně ovlivňuje legislativu, je schopná zastavit dopravu v zemi, její představitelé nezřídka končí ve vysoké politice a inkasuje desítky milionů z evropských fondů, nevíme prakticky nic. V případě subjektu, která nezřídka kritizuje korupci, netransparentnost veřejných zakázek a celkovou neefektivitu státních výdajů, je to přinejmenším zarážející. Pokud bude ČMKOS dále posilovat svůj vliv, bylo by na místě tuto skutečnost změnit. 

Odborné knihy Tomáše Halíka nejsou vědecké, rozhodla komise

Dle komise Rady pro výzkum, vývoj a inovace 14 jeho publikací nesplňuje požadavky kladené na monografie uznatelné jako výstup vědecké práce.

Čtrnáct publikací profesora Tomáše Halíka bude provozovatelem informačního systému výzkumu, experimentálního vývoje a inovací (IS VaVaI) odstraněno z Rejstříku informací o výsledcích (RIV).

… Stane se tak na základě projednání Odbornou komisí pro společenské a humanitní vědy, poradního orgánu vládní Rady pro výzkum vývoj a inovace. Důvodem je skutečnost, že ony Halíkovy publikace (uplatněné v letech 2007 až 2011) nesplňují požadavky kladené na monografie uznatelné jako výstup vědecké práce dle Metodiky hodnocení výsledků výzkumných organizací a hodnocení výsledků ukončených programů.

… Sdělil to svým dopisem z 11. listopadu (přikládáme jej ve formátu PDF zde) premiér v demisi Jiří Rusnok, který je z titulu své funkce současně předsedou Rady pro výzkum, vývoj a inovace, odborného a poradního orgánu české vlády.

… Otázka je to však důležitá, neboť publikační výsledky zařazené do databáze RIV jsou oceněny body, které znamenají peníze. Dostávají je příslušné fakulty, na nichž působí ocenění autoři. Halíkovy práce tak přinesly podle bloggera Stodoly Univerzitě Karlově, respektive Filozofické fakultě UK, 600 tisíc korun. Zde vyvstává další a velmi logický problém: Bude Univerzita Karlova po vyřazení Halíkových publikací tyto peníze vracet?

… V této souvislosti je ovšem na obranu Tomáše Halíka proti rychlým a zjednodušeným soudům třeba říci, že výsledky publikační činnosti vysokoškolských pedagogů k zařazení do Rejstříku informací o výsledcích (RIV) navrhují vysoké školy, nikoliv sami autoři. Naskýtá se zde otázka, nakolik nutně musel Tomáš Halík vědět, že jako vědecké jsou k posouzení předloženy jeho „předvánoční meditace“

P.S.

Zvláštní, že Rada pro výzkum „odsoudila“ knihy, které doporučily Vysoké školy, ne jejich autor. Bude příště tato Rada „soudit“ i Vysoké školy? Nepřipomíná vám to totalitní praktiky a zvyklosti?! J.Š.

Neuniklo vám, co pan prezident řekl k 17. listopadu?

Od Miloše Zemana totiž nezazněla jediná věta. Hradní kancelář v pátek vydala pouze prohlášení tiskové mluvčí, že vzhledem ke svému poraněnému koleni prezident pouze rozešle své podřízené s věnci a kyticemi na pamětní místa.

Samozřejmě nikdo nemůže prezidentovi vyčítat zdravotní potíže. Ovšem pokud zvládá přijímat návštěvy v Lánech, podepisovat pověřovací listiny pro své oblíbené velvyslance, rozdávat rozhovory, naznačovat, kdo smí a kdo nesmí do vlády, koho kdy jmenuje premiérem, jistě má kapacitu i na zformulování několika řádek, v nichž by připomněl listopadové výročí a zdůraznil jeho význam pro vývoj moderního Česka, mimo jiné i proto, že byl nepřehlédnutelným aktérem událostí roku 1989.

Miloš Zeman to nepovažoval za nutné. Během svého léčení už přitom stihl i vzkázat invalidům, že se jim nehodlá omlouvat za výrok o nedůstojnosti pobývání na vozíku. Obhajoba vlastního hulvátství je pro prezidenta zjevně důležitější než uctění památky Jana Opletala a pádu komunistického režimu.

Když měl naposledy Zeman virózu, že sotva chodil, strávil odpoledne mezi svými přáteli na ruské ambasádě. Nyní při indispozici, kdy „zvládá chůzi o berlích i po schodech, dokonce během rehabilitačního cvičení absolvoval krátkou procházku po Lánském parku“, si u příležitosti výročí převratu od totality ke svobodě nenajde čas ani na krátké prohlášení. Kde leží páně prezidentovy priority?

* * *

Jan Šinágl, 24.11.2013

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)