Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Nejnovější komentáře

  • 04.03.2024 08:07
    The fact that this is a layered and sensitive matter is shown ...

    Read more...

     
  • 04.03.2024 07:52
    Že jde o vrstevnatou a citlivou záležitost, ukazuje jedna ...

    Read more...

     
  • 03.03.2024 11:12
    Špičky tenisového svazu posílaly „malé domů“ přes rodinu a ...

    Read more...

     
  • 03.03.2024 11:00
    Pokud by PČR jednala bezchybně, není co řešit. Pokud pochybila ...

    Read more...

     
  • 03.03.2024 10:52
    14 mrtvých. 25 zraněných. Pořad ABJ probírá vraždění v Praze.

    Read more...

     
  • 03.03.2024 09:09
    V Senátu se připojím a budu hlasovat pro pozměňovák zaručující ...

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Citát dne

Karel Havlíček Borovský
26. června r. 1850

KOMUNISMUS znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž, aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. Bez všelikých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.

 


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Login Form

CT logo

 

Odpověď Rady ČT: Neinformování veřejnosti o 120.výročí narození jediného čs. maršála letectvaZOI CT odpoved marsal Janousek 220114 Karla Janouška, není selháním zpravodajství!

 

Netvrdím, že za dnešní krizi zastupitelské demokracie může výhradně televizní zpravodajství. Ale je nikoli bezvýznamnou součástí šířící se atmosféry – Česká republika se tak stává raritou mezi ostatními vyspělými zeměmi, protože takové zprávy žádná trochu významná zahraniční televize nevysílá.

… To, že se domácí média veřejné služby vy­dala tímto směrem, má závažné důsledky na celospolečenskou debatu a proces vytvá­ření veřejného mínění. Oslabuje se tím ve­řejný prostor, v němž se „zveřejňováním in­formací a veřejnou argumentací dospívá ke sjednocujícím příběhům, které určují rozdíl mezi relevantním a irelevantním a rezonují proto v celé společnosti“, jak říká filozof Václav Bělohradský. Nejen že lidé téměř nic neznají o dění ve světě. Takto ani ne­může vzniknout celospolečenská disku­se o nejrůznějších problémech, proto­že se o nich společnost ani nedoví. Nemáme-li společné události, nemáme ani společný příběh. Přitom demokra­cie je založená na existenci veřejné ra­cionální debaty, která předchází všem většinovým rozhodnutím. Bez existen­ce veřejné debaty může těžko kvalitně fungovat. Vzniká ideální prostředí pro nejrůznější populisty a demagogy. …

Souboje na malém písečku

V dobách, kdy se ještě věřilo, že novináři jsou hlídacími psy demokracie, mělo zpra­vodajství v televizi výsadní postavení v tom smyslu, že bylo podřízeno i jiným pra­vidlům, než byl příkaz co nejvyšší sledova­nosti za co nejmenších výrobních nákladů, který platil pro zbytek programové skladby televize. S fragmentací televizního trhu da­nou nástupem nových a nových stanic, stej­ně jako s rozvojem obrazového zpravodaj­ství na internetu a s mužností si jakékoli vi­deo kdykoli a kdekoli prohlédnout, se zprá­vy staly stejným zbožím jako kterýkoli jiný program. Nicméně ve většině významných televizních stanic si udržely poněkud výsad­ní postavení, byť mají někde třeba trochu bulvárnější charakter a jinde jsou zaměřeny více na lokální události.

Avšak v našich podmínkách došlo k paradoxníma vývoji. Zatímco v jiných ze­mích se žádná ze soukromých televizí nepus­tila do přímého střetu s televizí veřejné služ­by, u nás Nova při svém startu postavila své zprávy proti zprávám ČT a po třech měsí­cích ji, pokud jde o sledovanost, předhonila. Tento úspěch se několikrát pokoušely domá­cí stanice zopakovat, nikomu se to ale již ne­podařilo. Přesto se stále - naprosto neproduktivně - přetlačují svými zprávami v čase od 19 do 20 hodin, ačkoli se ukázalo, že exis­tují nezpravodajské pořady, jimiž v tomto čase lze uspět. Zatímco v sousedním Němec­ku si každá televizní stanice našla pro své zprávy jiný čas, u nás z prestižních důvodů nechtěl nikdo ustoupit.

Svoji roli sehrály i megalomanské plá­ny Adriana Sarbua, který byl přesvěd­čen o samospasitelnosti zpráv TV Nova a její zpravodajství - i za cenu vysokých nákladů - neustále rozšiřoval. Ostatní ho v tom nepochopitelně následovali, čímž se dostali do pasti. Přitom delší zprávy rozhodně neznamenají lepší servis, a to ani v případě veřejnoprávní televize. Tagesschau vysílaná na ARD - suverénně nejsledovanější zprávy v Německu - trvá jen 15 minut, ale dozvíte se srozumitelně a přehledně to podstatné. Důkladnější rozbor a hodnocení událostí najdete v jiných, publicistických pořadech, kterých německá veřejnoprávní televi­ze vysílá večer několik.

Onen nesmyslný souboj vede v našich podmínkách k významnému posunu v obsahu zpravodajství. V 90. letech televiz­ní zpravodajství mezi sebou soutěžila jak výběrem událostí, tak především způsobem jejich zpracování. Totiž jak v obsahové rovi­ně - sehnat k dané události co nejvíce infor­mací a nabídnout různé možnosti její interpretace, tak v rovině formální - hledat co nejnázornější a dynamický způsob zpraco­vání i tak obrazově chudých a pro širokou veřejnost nudných zpráv, jakými může být pokles ratingu ČNB. Nepochybovali jsme o tom, že naším úkolem je informovat divá­ky o nejdůležitějších událostech dne. Ale dnes? Stanice se nesnaží vítězit lepším zpra­cováním aktuálních událostí, nýbrž pomocí reportáží, které diváci takzvaně chtějí vidět. Nebo přesněji, o nichž si managementy tele­vizí myslí, že je lidé vidět chtějí.

Zprávy pro jedince bez paměti

To, že se domácí média veřejné služby vy­dala tímto směrem, má závažné důsledky na celospolečenskou debatu a proces vytvá­ření veřejného mínění. Oslabuje se tím ve­řejný prostor, v němž se „zveřejňováním in­formací a veřejnou argumentací dospívá ke sjednocujícím příběhům, které určují rozdíl mezi relevantním a irelevantním a rezonují proto v celé společnosti“, jak říká filozof Václav Bělohradský. Nejen že lidé téměř nic neznají o dění ve světě. Takto ani ne­může vzniknout celospolečenská disku­se o nejrůznějších problémech, proto­že se o nich společnost ani nedoví. Nemáme-li společné události, nemáme ani společný příběh. Přitom demokra­cie je založená na existenci veřejné ra­cionální debaty, která předchází všem většinovým rozhodnutím. Bez existen­ce veřejné debaty může těžko kvalitně fungovat. Vzniká ideální prostředí pro nejrůznější populisty a demagogy.

Netvrdím, že za současnou krizí zastupi­telské demokracie v této zemi může vý­hradně televizní zpravodajství. Ale je niko­li zcela bezvýznamnou součástí šířící se zdejší atmosféry zbanalizovaného bezčasí.

Jan Vávra, někdejší šéfredaktor zpravodajství TV NOVA

Celý článek v LN, ORIENTACE, 18.1.2014

* * *

Právě jsem sledoval přímý přenos finále z Australian Open v tenise z Melbourne se slovenskou finalistkou Dominikou Cibulkovou. Viděla ho cca miliarda lidí. Nádherná presentace tenisu, prostředí a způsobů odpovědných o kterých nemá většina obyvatel ČR ani tušení a díky ČT nadále mít nebude - stanici ČT sport finále nezajímalo. Při sledování pořadu si člověk uvědomil ten nebetyčný rozdíl turnaje v Melbourne a v Praze na Štvanici. I kdyby byl tenisový areál na Štvanici větší, vždy zůstane malý. To co má Austrálie se buduje generace, zatímco my jsme pořádně ještě ani nezačali. Z tohoto pohledu se jeví areál na Štvanici jako bezduchý „Stalinův pomník“, kdy jeho velikost ukazovala současně malost. Tím samozřejmě neříkám, aby se zboural, ale zůstane provinčním, dokud bude společnost provinciální. Ne nadarmo je prezidentem tenisového klubu na Štvanici bývalý prezident Václav Klaus, autor zločinné amnestie. Ani miliarda korun neudělá ze Štvanice to, co jsme mohli vidět, zažít a prožít v Mebourne, tedy slovenští televizní diváci a majitelé satelitů. Mimochodem, při vší úctě, slovenské komentáře s komentářem ARD, nelze vůbec srovnávat. Stejný rozdíl jako mezi Štvanicí a Melbourne. Skvělá práce komentátora ARD tak tento zážitek ještě více umožnila. Proto doporučuji německy hovořícím sledovat zítřejší mužské finále na ARD.

ČT tak opět ukázala svoji provinciálnost a malost. Opravdu nevím, proč potřebuje GŘ více peněz? Aby snad za více peněz produkovala veřejnoprávní ČT ještě více braku a podbízivých, nenáročných pořadů bez podstatných informací o dění u nás a ve světě? Skutečně schopné vedení by za daleko méně dokázalo daleko více.

 

Jan Šinágl, 25.1.2014

 

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Rating 4.20 (5 Votes)
Share

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)