Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Nejnovější komentáře

  • 23.02.2024 10:34
    „Realisticky si musíme připustit, že Evropa pro Ukrajinu ...

    Read more...

     
  • 23.02.2024 10:33
    „Putin chce strach a tím mu dáváme co on chce.“ Premiérka ...

    Read more...

     
  • 20.02.2024 18:53
    Die FAU hat 200 Ausnahmen für russische Oligarchen gewährt ...

    Read more...

     
  • 20.02.2024 18:33
    FAU udělil 200 výjimek ruským oligarchům a neobstavil jim ...

    Read more...

     
  • 19.02.2024 18:21
    Brusel - Evropská komise dnes schválila České republice dotace ...

    Read more...

     
  • 19.02.2024 17:11
    "Silní muži dělají dobré časy. Dobré časy dělají slabé muže.

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Citát dne

Karel Havlíček Borovský
26. června r. 1850

KOMUNISMUS znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž, aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. Bez všelikých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.

 


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Login Form

Portmann AdrianNadace památníku obětí komunismu plánuje ve Washingtonu v příštích třech letech vybudovat Muzeum obětí komunismu – Ptejme se, proč není vůle vybudovat stejné muzeum v České republice a vůle jmenovat ředitelem ÚSTR Adriana Portmanna…?!

Žijeme ještě v zemi, kde pravidla platí, nebo neplatí? A jestli neplatí, tak proč je vůbec máme? Promiňte, ale vyrostl jsem ve Švýcarsku. Vymáhání práva u soudu je normální proces v demokracii, pokud něčí práva byla porušena. Tato rada naprosto selhala při svém snad nejdůležitějším úkolu. To nemůže zůstat bez odezvy. Chci dosáhnout neplatnosti výběrového řízení a vyhlášení nového.

PORTMANN: Ne. Když jsem šel do výběrového řízení, snažil jsem se dát dohromady kvalitní projekt, myslel jsem svoji kandidaturu velmi vážně. Nicméně už od ledna se postupně ukazovalo, že výběr ředitele neprobíhá regulérně. Výsledek byl proto předvídatelný, počítal jsem s ním.

PORTMANN: Podrobně až u soudu. Podívejte, já tím chci jenom ukázat, že rada postupuje po právní stránce naprosto amatérsky. Neví, co dělá. Tak diletantsky nemůže státní úřad fungovat. ÚSTR není soukromý klub sběratelů poštovních známek, je to státní instituce! Asi by byla dobrá investice poslat radní na povinný právní proseminář…

PORTMANN: Domnívám se, že jsem delší dobu skutečně kompromisním kandidátem s nejširším koaličním potenciálem byl. Ale samozřejmě, jakmile jsem začal radní upozorňovat na různé nedostatky výběrového řízení, tak jsem se pro ně nakonec stal  personou non grata. To ale není moje chyba, to je chyba rady, která má obecný problém s přijímáním kritiky a mimochodem i s kritickou sebereflexí.

PORTMANN: Dal jsem radě šanci chybu ještě včas napravit. Preferuji spíše metody klidné diplomacie. Teprve potom, když se ukázalo, že druhý nebyl ochotný k nápravě, bylo na místě jít na veřejnost. A to se ukázalo opravdu teprve v první den volby, 9. dubna.

PORTMANN: Tady je ještě jedno hledisko. V té komisi, ve které kvůli značné fluktuaci bylo celkem více než deset členů, převažovali lidé, kteří se dlouhodobě vyjadřovali kriticky vůči ÚSTR, a většinou se dokonce stavěli proti jeho vzniku. I to je znepokojující.

PORTMANN: Já mu přeju, aby se mu vášně podařilo utlumit. Problém je, že z hlediska uklidnění situace je volba Hazdry tou nejhorší možnou. Znám situaci v ÚSTR velmi zblízka a Hazdra má aktivní podporu maximálně deseti procent zaměstnanců. Odhaduji, že osmdesát až devadesát procent zaměstnanců by si přálo jiného kandidáta.

PORTMANN: Preference zaměstnanců nemá být rozhodující faktor, ale faktor významný. Nelze vycházet z představy, že je možné řídit instituci proti vůli vlastních zaměstnanců. Leda byste měl v ruce revolver.

PORTMANN: Jsem o tom přesvědčen. Pokud není akceptace ředitele od zaměstnanců, jak to chcete pak řešit? Já pocházím z prostředí, kde syndikální, demokratizační prvky jsou trošku někde jinde, a nedokážu si představit nic jiného. Je to asi střet kultur. Nezpochybňuji ale, že samotná volba je věcí rady. Ta ovšem představy zaměstnanců nijak systematicky a objektivně nezjišťovala. Spíš se mi dokonce zdálo, že pro radu platilo pravidlo „koho chtějí zaměstnanci, toho určitě nebudeme chtít my“.

PORTMANN: Komunikoval jsem s radními už před volbou naprosto čitelně. Někteří z nich se mě přímo ptali, jestli se budu soudit. A já jim odpověděl jednoduše: přece se mě nechcete ptát, zda žijeme v právním státě, nebo ne, to snad nemyslíte vážně.

PORTMANN: I když odhlédneme od podivné činnosti už zmíněné hodnotící komise, zůstává tady množství neomluvitelných chyb, které rada během konkurzu udělala. Nefungovala ani kontrola. Například paní Blaiveová měla být z výběrového řízení už během prvního kola vyřazena, protože její koncepce nesplňovala zadání. Zadání totiž pravilo, že kandidátské koncepce mají představit krátkodobé a dlouhodobé cíle v devíti oblastech ÚSTR a ABS (Archiv bezpečnostních složek). Ona nejméně tři oblasti ve své koncepci ani nezmínila. Když na to upozorňuji, tak to, prosím, neberte jako osobní animozitu či pomstu. Ale takové lajdáctví od veřejného orgánu nelze zkrátka tolerovat.

PORTMANN: Ano. Samozřejmě. Žijeme ještě v zemi, kde pravidla platí, nebo neplatí? A jestli neplatí, tak proč je vůbec máme? Promiňte, ale vyrostl jsem ve Švýcarsku. Vymáhání práva u soudu je normální proces v demokracii, pokud něčí práva byla porušena. Tato rada naprosto selhala při svém snad nejdůležitějším úkolu. To nemůže zůstat bez odezvy. Chci dosáhnout neplatnosti výběrového řízení a vyhlášení nového.

http://www.ceskapozice.cz/domov/veda-vzdelavani/adrian-portmann-%E2%80%9Epostup-rady-ustr-byl-amatersky-budu-se-soudit%E2%80%9C?page=0,1&utm_source=newsletter&utm_medium=mail&utm_campaign=ns_cnt_sp

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Rating 4.43 (7 Votes)
Share

Komentáře   

+1 #1 K.Mrzílek 2014-04-23 22:09
Tak je to i se sochou poslankyně Horákové. Místo aby její kamenná silueta stále na viditelném místě kde projde tisíce lidí jako kolem Jana Husa stojí v parčíku před prokuraturou, kde je opomíjená. Umět si připomínat a ukázat na vlastní vinu je pro nás Čechy neskutečně těžké, zatímco stavět sochy těm, kterým bylo ublíženo jinými nám problémy nedělá. Proto jsou kamenné siluety J.Husa v mnoha našich městech i vískách.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)