Projev J. E, Tigrana Seiraniana, Velvyslance Arménské republiky v České Republice na setkání „Umlknou-li tito, dají se do křiku kameny" konajícím se 12. dubna 2015 v Domě národnostních menšin v Praze
Dámy a pánové,
Nejdříve bych chtěl poděkovat Židovské obci v České republice a Neziskové organizaci „Operace Ester" za zorganizování tohoto setkání, které je věnované vzpomínce na oběti holokaustu - Yom Ha Shoah a stému výročí Arménské genocidy.Také bych chtěl poděkovat všem řečníkům za jejich ochotu zahájit diskusi na toto důležité téma.
Drazí účastníci,
Před sto lety došlo v Turecku ke státem připravené a vykonané genocidě Arménů. Jeden a půl milionu našich lidí bylo vyhlazeno. Pro ty, kdo tuto genocidu přežili, jejich potomky a všechny Armény, není tato genocida dnes. pouze událostí minulou, ale je nedílnou součástí naší přítomnosti a našeho osudu.
Jsme vděčni všem, kdo si v mnoha zemích světa, včetně České republiky a Turecka, uvědomují význam předcházení zločinům proti lidskosti a stojí v tomto boji na naší straně. Oceňujeme přístup českého prezidenta Miloše Zemana, který dne 30. ledna 2014 veřejně uznal arménskou genocidu při příležitosti tiskové konference s arménským prezidentem Serzh Sargsyanem. Po 100 let nejen Arméni, ale celá mezinárodní komunita čekala na Turecko, až uzná arménskou genocidu. Do dnešního dne ji uznala Argentina (2003), Arménie (1988), Belgie (1998), Bolívie (2014), Kanada (1996), Chile (2007), Kypr (1975), Francie (1998, 2001), Německo (2004), Řecko (1999). V roce 2014 řecký parlament potvrdil návrh zákona, který kriminalizuje popírání arménské genocidy. Tímto se Řecko stalo třetí zemí následující Švýcarsko a Slovensko, kde je popírání arménské genocidy kriminalizováno. Svatý Stolec (2000), Itálie (2000), Libanon (1997), Litva (2005), Nizozemsko (2004), Polsko (2005), Rusko (1995), Slovensko (2004), Švédsko (2010), Švýcarsko (2003), Uruguay (1965, první země, která tuto událost uznala jako genocidu), Venezuela (2005). Arménská genocida je uznána také Evropským parlamentem, Evropskou radou, Světovou radou církví, Tureckým sdružením pro lidská práva, Evropskou aliancí YMCAs, Tribunálem národů a organizací Mercosur, stejně jako dalšími 68 regionálními vládami. Před několika dny přijala největší evropská politická strana, EPP - Evropská lidová strana - dokument uznávající a odsuzující arménskou genocidu. Doufám, že jednoho dne i Český parlament uzná arménskou genocidu navzdory velkým ekonomickým zájmům v Turecku a Ázerbajdžánu.
Hořké lekce arménské genocidy nejsou pouhou vzpomínkou ve světové historii: byly zesíleny hrůzami holocaustu, řeckou a asyrskou genocidou, masakrem v Nanjing, genocidou v Rwandě, Kambodži, Darfúru a mnoha dalšími tragédiemi. Bohužel se s popíráním a opomíjením genocidy v našem světě stále setkáváme. Nad nutností přijmout rozumné rozhodnutí velice často převáží politická účelovost, ekonomické zájmy a krátkodobé rozhodování politiků.
Je pravda, že chronologicky došlo k arménské genocidě několik desítek let před přijetím Úmluvy OSN o zabránění a trestání zločinu genocidy; nicméně její mezinárodní následky, včetně právních a etických, se staly základem pro vývoj a přijetí výše zmíněné úmluvy. Historie této úmluvy se vztahuje k nejtragičtější stránce v historii Arménského lidu.
Polský právník židovského původu Rafael Lemkin, který vytvořil termín „genocida" , řekl na terřb téma, „Až doteď vláda mohla zacházet se svými občany, jak uznala za vhodné. Miliony a statisíce muslimů a Židů, Arménů a Slovanů, Řeků a Rusů, snědých Afričanů a poctivých Poláků zahynulo v důsledku této trestné činnosti. Svět dojde k rozhodnutí, že genocida je zločin spadající do působnosti mezinárodního práva, a že k předcházení a trestání tohoto „zločinu zločinů", musí být úmluva podepsána členskými státy”.
Arménský lid jako národ, který přežil první genocidu 20. století, cítí silnou morální zodpovědnost přispět k mezinárodnímu úsilí v oblasti prevence zločinů proti lidskosti.
Genocida je složitý jev a nedochází k ní podle jednotného modelu. Prevence musí být založena na přesném pochopení historie genocid. To zahrnuje důkladnou analýzu všech moderních případů. Musíme porozumět nejen tomu, co se stalo v jednotlivých případech, ale také příčinám. Musíme být připraveni se učit z minulých neúspěchů a být otevřeni novým myšlenkám.
Prevence genocidy vyžaduje vývoj obojího, jak vymáhání, tak preventivních opatření. Pokud je spáchána genocida, pachatelé by neměli zůstat na pochybách, že určitě budou hnáni k odpovědnosti. 24. května 1915 spojenecké síly Ruska, Francie a Velké Británie, varovaly ve zvláštním prohlášení pachatele zvěrstev proti arménskému lidu, že jsou osobně zodpovědní za to, aby „tyto nové zločiny Turecka proti lidskosti a civilizaci,” jako moderní pojetí zločinů proti lidskosti, se staly součástí mezinárodního právního systému.
Existují tři pilíře prevence proti genocidě: včasné varování, ochrana lidských práv a veřejná kampaň za vzdělávání a osvětu.
Za prvé, k tomu aby mezinárodní společenství reagovalo rychle, musíme si být vědomi rizika genocidy a co nejdříve a učinit nezbytné preventivní kroky. Obvykle se pachatelé genocidy snaží skrývat své záměry tak dlouho, jak je to jen možné. Mezinárodní společenství by mělo vyhodnotit původ genocidní atmosféry vedoucí k tomuto vražednému zločinu a zabránit mu co nejdříve. Včasná identifikace a varování samy o sobě nebudou účinné, pokud nebudou následovat konkrétní formy zastrašování. Například Dimítar Peshev, místopředseda bulharského národního shromáždění, zabránil hrozbě deportace 48.000 bulharských židů v průběhu 2. světové války tím, že uvědomil veřejnost o tom, co bylo během příprav zahaleno velkým tajemstvím, a to přesvědčilo krále Borise III. zastavit deportaci Židů.
Za druhé, prevence proti genocidě je součástí komplexních mezinárodních mechanismů ochrany lidských práv. Morální hodnoty stojí na nejdůležitější obrané linii proti těmto příšerným zločinům. Genocida je zločin nemyslitelný ve společnosti založené na ochraně lidských práv, na hodnotách vzájemného respektu, tolerance a nenásilí.
Za třetí, jedním z našich cílů je posílit tyto hodnoty ve veřejnosti prostřednictvím vzdělávání a připomenutím minulých událostí. Další generace by měly mít znalosti o historii minulých tragédií a genocid. Potvrzení a odsouzení spáchaných genocid jsou jedním z nejúčinnějších nástrojů pro jejich předcházení v budoucnosti.
Neuznání nebo ignorování genocidy, které se jinak nazývá popíráním, spolu s beztrestností otvírá cestu k opakování nových zločinů proti lidskosti. Nezávislost geopolitických či jiných zájmů, Mezinárodní společenství by mělo při rozpoznávání, odsuzování a trestání minulých genocid držet pospolu v jeho úsilí o prevenci v budoucnu, zejména s ohledem na úmluvu z roku 1968 o nepoužitelnosti promlčitelnosti.
Dny vzpomínek na oběti genocidy, Mets Yeghern (arménská genocida}, Shoah, den vzpomínek v Kambodži, Rwandě, Darfúru a na ostatní genocidy by měly být dny smutku nejen pro potomky obětí, ale i pro potomky pachatelů. K těmto dnům by mělo býtpřistupováno s ochotou přistoupit k uznání a usmíření. Pravé usmíření neznamen zapomenut na minulost nebo „krmit" mladou generaci smyšlenými příběhy. Civiiizovar svět rezolutně odmítá podněcování nenávisti, rasismu, šíření nesnášenlivosti, popírání genocidy, zločinů proti lidskosti pod záminkou svobody projevu. Mezi mezinárodními odborníky na genocidu převládá názor, že popření je samo o sobě pokračováním genocidy.
Tyto znalosti jsou velmi užitečné, protože zásadní zkušenosti ukazují, že pácháte genocidy v různých zeměpisných oblastech a různých historických obdobích velmi rych objevili taktiky svých vražedných předchůdců a poučili se z nich. Mladá turecká národní strana, socialistická německá dělnická strana v Německu a Hutu Revoluční hnutí 2 demokracii v Rwandě, užívaly vždy speciální polovojenské organizace jako hlavní páchatele masového vraždění.
Od doby přijetí Úmluvy o genocidě v roce 1948 bylo věnováno mnoho úsilí r odstranění následků holocaustu. Následná historie 60. let, Kambodža, Rwanda, Dárfůr další tragédie ukázaly, že dobrá vůle nestačí k tomu, aby se vyloučilo opakované páchá: zločinů proti lidskosti.
Když mluvíme o beztrestností a absenci odsouzení jako o pevné půdě pro obnově; genocid, hodně napovídá Hitlerův citát ze srpna roku 1939, kdy se rétoricky zeptal „Kdo ještě dnes mluví o masakru Arménů?" Ale ještě před příchodem k moci v jednom ze svých rozhovorů v německých novinách z června roku 1931 se Adolf Hitler vyjadřuje o masakr Arménů jako o skutečnosti, která se může opakovat s ostatními národy. Pochopitelně jednou z hlavních příčin opakování genocid nebo nových pokusů o zločiny proti lidskosti je absence přiměřené, jednotné, mezinárodní reakce na ni. Prevence proti genocidě je břemeno, které by mělo být sdíleno. To vyžaduje politické závazky vlád zastavit genocidu, ať se děje kdekoliv na světě, bez podřizování tohoto ušlechtilého humanitárního smyslu jakémukoliv geopolitickému kalkulu a politické korektnosti.
Pár slov o moderním Turecku. Jak jsem již uvedl výše, někteří Turci si uvědom význam prevence zločinů proti lidskosti a stojí v tomto boji po našem boku. Totéž se nedá říct o tureckém vedení. Český novinář pan Andreas Pieralli nedávno rétoricky uvedl: "Jak jen může země, ve které je říkaní pravdy o arménské genocidě trestné podle zákona {paragr 301 trestního zákoníku}, pomýšlet na podání žádosti o členství v EU?!". Toto tvrzení plně podporuji.
Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan byl v den svého uvedení do úřadu pozván arménským prezidentem Serzhem Sargsyanem k účasti na vzpomínkové akci ke stému výročí arménské genocidy. Dodnes nepřišla žádná odpověď. Místo toho jsme čelili cynický útokům tureckého lídra na arménské události. V lednu 2015 poslal pozvánku prezidentu Sargsyanovi k účasti na Gallipolských akcích, které se konají ten samý den: 24 dubna. Nemohu odpovědět lépe než můj prezident: „Turecko pokračuje v tradiční politice popíračství. Rok od roku, "zlepšujíc" své nástroje ke zkreslení historie, tentokrát Turecko poprvé určilo výročí bitvy u Gallipoli na 24. dubna, přestože začala 18. března 1915 a trvala do konce ledna 1916. Kromě toho kampaň zemí spojenců - Galipolská pozemní bitva - se konala 25. dubna 1915. K čemu to slouží, když ne k prostoduchým cílům odvrátit pozornost mezinárodního společenství od událostí věnovaných stému výročí arménské genocidy? Zatímco ještě před organizací pamětní akce mělo Turecko mnohem důležitější povinnosti vůči svému vlastnímu lidu a celému lidstvu a to uznání a odsouzení Arménské genocidy. Proto pokud voláte po mezinárodním míru, doporučil bych vám nezapomenout poslat do světa zprávu, aby uznal arménskou genocidu, vzdal tím hold památce 1 ½ milionu nevinných obětí. Každý z nás je povinen seznámit s autentickou a skutečnou historií další generace, a tak zabránit opakování takovýchto trestných činů a připravit půdu pro sblížení a další spolupráci národů, zejména těch sousedících".
Chci vás upozornit na skutečnosti týkající se Arménů v souvislosti s Islámským státem a rolí Turecka. Islámští fundamentalisté se zhruba před rokem 21, března 2014 zmocnili města Kessab v severní Sýrii osídleného Armény. Tyto události bohužel nebyly náležitě popsány světovými médii. Útok byl realizován z území Turecka přes hraniční přechod. Nemůžu uvěřit, že Turecko, s druhou největší armádou v NATO, není schopno kontrolovat své hranice, speciálně na hraničních přechodech. To znamená, že teroristé zaútočili na Kessab minimálně s tichou podporou turecké armády.
Co se dělo dále? 21, září 2014 na arménský státní svátek, ISIS zničilo kostel Memoriálu arménské genocidy v Deir-ez-Zor (město v severovýchodní Sýrii), také známý jako kostel Svatých mučedníků, který byl postaven jako památník a muzeum genocidy. Deir- ez-Zor byl označen jako konečný cílový bod arménských uprchlíků, kteří byli vyhnáni ze svých zemí na dlouhý pochod syrskou pouští v roce 1915. Tento bod v poušti se stal svědkem zničení zbývajících uprchlíků, kteří bylí osmanskou vládou donuceni k pochodu smrti. Tato největší centra zabíjení v tomto regionu začala být známa jako Deir-ez-Zor tábory kde, podle různých zdrojů, bylo zabito mezi 150 000 a 400 000 Arménů. Tato ohromující událost {zničení kostela) také nebyla dostatečně pokryta světovými medii, ale byla okamžitě odsouzena pražským arcibiskupem a kardinálem římskokatolické církve Dominikem Dukou a členem parlamentu České republiky Robinem Bohnischem.
Dnes ISIS páchá genocidní útoky proti Kurdům, Jezídům a křesťanským Asyřanům v Iráku a Sýrii. Mezinárodní společenství to musí zastavit.
Tady bych rád skončil a jsem připraven zodpovědět případné dotazy.
Děkuji.
* * *
P.S.
Veřejnoprávní ČT věnovala v Událostech tomuto tématu pár vteřin a slov komentátorky z hodinového zpravodajství. Veřejnoprávní německá ARD tématu věnovala několik minut, včetně proslovu Papeže Františka, přitom německé „Události“ trvají 15 minut. Dozvíte se vše důležité, včetně sportu a počasí a zapamatujete si to. Po Událostech ČT má normální člověk v hlavě spíše chaos, pokud se vůbec dívá, kdy je smícháno vše, bez jednotícího konceptu a kdy televizní divák je přesycen důležitým a hlavně nedůležitým, nemluvě o zbytečné „přetechnizaci“ zpravodajství.
Jan Šinágl, 15.4.2015
Read more...