V červenci 2020 vydalo vedení České televize pokyn, kterým se zastavuje od roku 2021 výroba čtyř pořadů. Jedním z nich je Folklorika. Pořad, jenž má dlouhou historii a naplňuje pojem veřejnoprávnosti měrou vrchovatou: zachycuje a uchovává důležité kulturní a duchovní hodnoty minulosti i současnosti. Proto také vznikla petice na jeho podporu.
Folklorika je jediný pravidelný (s týdenní periodou) publicisticko-dokumentární pořad o lidové kultuře v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Pokyn o zrušení – z důvodů hledání úspor – byl interní pro vedoucí pracovníky a, jak to u veřejnoprávních médií bohužel chodívá, nebylo žádoucí, aby se příliš protřepával veřejně. Když byl učiněn pokus projednat jej na Radě ČT, neprošel do jednacího protokolu. Tradiční kultura (zjednodušeně folklor) prý nikoho nezajímá. Zajímavé v této souvislosti je, že když naše země – její obce, regiony i státní instituce – komunikují se zahraničím, tak naše tradiční kultura je tím prvním, po čem se sáhne, abychom se kulturně identifikovali.
Není to poprvé, co se vyjevil vztah centralisticky a ekonomisticky orientovaných manažerů veřejnoprávního média i některých televizních radních k tomu, co tvoří nejhlubší základ identity naší společnosti. V Českém rozhlase byl podobně před časem zrušen na Dvojce pořad Folklorní notování s tím, že folklor má regionální charakter a nepatří na celostátní okruh. Pomiňme spornost tohoto tvrzení, ale situace veřejnoprávní televize je ještě jiná – ona nemá regionální studia ve všech krajích, ale jen tři studia: centrální Prahu, pak Brno a Ostravu. Podle zákonného zadání pro veřejnoprávní vysílání – posilovat kulturní identitu regionů, vysílat pro menšiny atd. – je zrušení Folkloriky krokem zjevně nesprávným.
Rozpočtová roční úspora při počtu nově vyráběných dílů Folkloriky – je jich třicet, každé studio ročně vyrobí deset – bude odhadem kolem tří miliónů. V sedmimiliardovém rozpočtu ČT je to marginální položka, ale pořad přitom je z hlediska obsahového závažný. Jeho zrušení nelze vnímat jinak než jako velkou dramaturgickou omezenost, ne-li přímo kulturní ignoraci. Což je u veřejnoprávního média velmi bolestné.
Proto jsem sepsal petici proti zrušení Folkloriky a během prvních čtyř dnů získal tři tisíce podpisů (podepisování samozřejmě pokračuje) – zatím jenom šířením po sociálních sítích a mailem. Mezi signatáři se objevily i osobnosti, jako je František Lukl, starosta Kyjova a předseda Svazu měst a obcí, bývalý předseda Rady České televize Milan Uhde, herec Arnošt Goldflam, renomovaný fotograf prof. Jindřich Štreit, hudebníci Petr Ulrych, Jana Koubková, Vladimír Merta či ředitelka Filharmonie Brno Marie Kučerová, která stála u zrodu tohoto pořadu.
CO ZNAMENÁ FOLKLORIKA PRO SPOLEČNOST?
Byl jsem v roce 2003 u vzniku Folkloriky. Tehdejší hudební dramaturgyni brněnského studia ČT Marii Kučerové se po letech usilování podařilo prosadit tento unikátní dokumentaristicko-publicistický formát o tradiční moravské kultuře (později rozšířený na celou republiku). Debatovali jsme spolu často o jeho pojetí a měl jsem tu čest jako dramaturg připravit dva první díly. Bylo to velice intenzivní natáčení s fantastickými osobnostmi-pamětníky (významná romská zpěvačka Emílie Machálková, moravsko-švédský gajdoš a všestranný kumštýř MUDr. Jiří Holásek) i současnými mladými aktéry moravského folkloru (učitel Vlastimil Ondra, výrobce lidových nástrojů Vít Kašpařík).
Název celé série jsme zvolili inspirováni strážnickou unikátní festivalovou prodejní výstavou Folklorika – což v původní latinské podobě „folklorica“ znamená něco jako „věci folklorní“. Od začátku jsme akcentovali v dramaturgické strategii silné a zajímavé příběhy lidí spjatých s tradiční kulturou a dále aktivity, které mohou oslovit i nefolkloristy – tak, aby výsledný formát byl univerzálnější, ne jenom čistě „folkloristický“.
Folklorika si za léta vydobyla mezi lidmi, které zajímá tradiční kultura, své pevné postavení. Stala se oporou či inspirací vedoucím souborů či učitelům. Být ve Folklorice byla pocta a podnět k dalším společensky prospěšným aktivitám. Když jsem jako rozhlasový redaktor byl později v kontaktu s lidmi v moravských regionech, vnímal jsem to. Ten pořad má tedy svou prestiž, i když nemá sledovanost jako zábavné pořady. Vzniklo v něm mnoho důležitých dokumentů a dokladů role tradiční kultury v životě lidí. Je to současně do budoucna významný zdrojový materiál pro další pořady.
Folklorika byla pro své autory vždy především věcí srdce, protože byla od počátku omezena velmi nízkým rozpočtem. Já jsem se s ní po dvou dílech musel rozloučit. Nemohl jsem si ve své obtížné situaci nekomerčního vydavatele dovolit takový na čas náročný koníček v pozici externího dramaturga televizního pořadu. Ale Folklorika naštěstí jela dál, našlo se nakonec i interní řešení tohoto problému.
JEDINEČNÁ ENCYKLOPEDIE LIDOVÉ KULTURY
Do dneška vzniklo 391 dílů Folkloriky. Jsou mezi nimi unikátní dokumenty a jen narychlo vzpomenu jména režisérů, s nimiž jsem měl tu čest spolupracovat a kteří jim dali kus svého srdce a ducha – R. Chudoba, P. Hajn, B. Rychlík, M. Rychlíková, K. Špalek, D. Hrubá. K nim se druží další.
Když si procházíte jednotlivé díly (bohužel, nevím proč nejsou na webu k dispozici první díly), tak užasnete, co se tam všechno objeví. Folklorika je hotová encyklopedie naší lidové kultury! A není to jenom úzce pojatý folklor. Jsou tu medailony významných osobností, které mají obecně kulturní charakter (například zlínský etnograf K. Pavlištík, hradišťský primáš F. Hamada), dále přesahy do historie (např. vpády nájezdníků na Moravu a jejich pozůstatky v písních), do společenského života (např. sokolské hromadné písně a jejich role), nebo dnešní žhavé téma – moravská tradice a world music. Nebo vůbec otázka – kam dnes kráčí folklor?
Folklorika je pořad, jenž naplňuje zákonné i obecně kulturní zadání veřejnoprávního média mírou vrchovatou. Ano, mělo by se mluvit třeba o vývoji jeho dramaturgie, o způsobu další prezentace a šíření jeho obsahu, o zvýšení rozpočtu nemluvě. Ale záměr zrušit ji je prostě ostudný a neodpovídá kompetentní dramaturgii. A kdybychom i přistoupili na ekonomickou argumentaci, tak o relevantních úsporách se tu nedá mluvit – ty je třeba hledat v zábavných pořadech, které se snaží soutěžit s komerčními stanicemi.
Podepsal jsem petici pod pořadovým číslem 4307 s tímto komentářem:
Folklór je součástí staletých tradic, uchovavatel dobrých mravů, způsobů, vzorů, bez kterých je duševní a duchovní zdraví národa ohroženo. Kdo jiný má to vše podporovat než veřejnoprávní ČT? Pokud to neví, tak už sama těžce onemocněla.
Rada ČT neprojednala a Divácká rada ČT mlčí. Na Kavčích horách je to jen „JAKO“! Jak dlouho ještě?!
J.Š. 14.11.2020
* * *
Read more...