Dokud český parlament nedokáže demokratickými prostředky prezidenta kontrolovat, bude z Pražského hradu jenom „sídlo českého žvástu“, jak zhroucení důstojnosti popsal za vlády Václava Klause vynikající český spisovatel a diplomat Jiří Gruša.
Poslední usnesení Stálé komise Senátu pro Ústavu a parlamentní procedury, pro jistotu formulované poníženým jazykem studenta prvního ročníku práv, odmítlo projednat v Senátu návrh k vyslovení neschopnosti Miloše Zemana vykonávat úřad prezidenta republiky. Naposledy podobná zbabělost skončila nejdřív Mnichovem a pak komunistickou okupací.
***
Ostroh, vypínající se nad řekou Vltavou a městem na jejích březích, je světový unikát. Ať v Čechách vládl v posledních tisíci letech kdokoliv, vždy se vztahoval k tomuto místu. Do roku 1918 se tu střídali vládci z boží milosti, česká knížata, králové i několik císařů. Více než sto let republikánské tradice ale nad jakoukoliv pochybnost ukázalo, že přebývání na Pražském hradě samo o sobě z nikoho státníka nevytvoří. A zdá se, že spíše naopak.
Magie místa se zde vždy potkávala s majestátem koruny a symbióza výjimečně nádherné kulisy s božím posláním vládců měla pro desítky generací hluboký smysl. Jedním z největších traumat probouzejícího se a (údajně modernizačního) českého národního vědomí bylo ještě v 19. století odmítání císaře Františka Josefa I. nechat se v Praze korunovat českým králem.
Od roku 1918 pak devět československých a od roku 1993 zatím tři čeští prezidenti tvoří prazvláštní směs nereálných snílků, pompézních slabochů, psychopatických otroků sovětské moci, bývalých vězňů, úředníčků i notorických lhářů.
… Poslední dva prezidenti, Václav Klaus a Miloš Zeman, z pohledu zájmu země vynikají snad jen svojí bezvýznamností. Téměř k dokonalosti však přivedli využití magie spojení prezidentského úřadu a Pražského hradu a namísto sjednocování politické scény a vytváření její kulturnosti se spokojili s uzavřením se do bubliny svých příznivců a přitakávačů.
Pro zájmy země však udělali velmi málo. Václav Klaus se jako prezident do historie zapíše nejspíš jenom jako „zloděj per“ ze státní návštěvy Chile – a to je pro hlavu státu spíše ponižující.
Pokud by na světě existovala nějaká politologická spravedlnost, pak by Miloš Zeman byl posledním prezidentem na Pražském hradě a příští prezident by měl sedět už někde jinde. Udělat ze sídla českých panovníků pevnost, obehnanou ostnatým drátem (tam, kde by to mohlo příliš tlouci do očí, jsou na plotech jen kovové držáky, na které se role žiletkového drátu v případě potřeby navěsí během pár minut), naplněnou drzým pohrdáním a korupcí, nemá nic společného s rolí prezidenta-demokrata. Navenek je ale všechno v pořádku. Magie Hradu, který se mezitím proměnil v Kafkův Zámek, stále funguje.
Poslední usnesení Stálé komise Senátu pro Ústavu a parlamentní procedury, pro jistotu formulované poníženým jazykem studenta prvního ročníku práv, odmítlo projednat v Senátu návrh k vyslovení neschopnosti Miloše Zemana vykonávat úřad prezidenta republiky. Naposledy podobná zbabělost skončila nejdřív Mnichovem a pak komunistickou okupací.
Dokud český parlament nedokáže demokratickými prostředky prezidenta kontrolovat, bude z Pražského hradu jenom „sídlo českého žvástu“, jak zhroucení důstojnosti popsal za vlády Václava Klause vynikající český spisovatel a diplomat Jiří Gruša.
***
Na Pražském hradě má pobočku bohnická léčebna
J.Š. 28.7.2021
Read more...