Charles Heller žádá ministra o podání stížnosti pro porušení zákona a v závěru píše: „Ačkoli jsem starý muž, stále žiji a mám silný osobní zájem, abych se dožil spravedlnosti v této věci, neboť záležitost Leopolda Hilsnera silně ovlivnila celou naši rodinu a přispěla k dědečkově předčasné smrti.“
***
„Ačkoliv se jedná o trestní věc, v níž byl skutek spáchán již na konci 19. století, tak ani na okamžik se [státní zástupce] na tuto věc nedíval toliko z pohledu historického (který bezesporu zajímavým je), ale především z pohledu právního. Snaha zjistit pravdu je sama o sobě morální povinností člověka k sobě samému, a to i tehdy, pokud všichni ti, kterých by se tato pravda bezprostředně dotkla, jsou již po smrti, jejich děti jsou již po smrti a mnohdy i jejich vnoučata, protože je zkrátka morálně správné a oprávněné, aby pravda vyšla najevo i po tolika letech.“ (1)
Od zavraždění Anežky Hrůzové a Marie Klímové uplynulo více jak 120 let a za obě vraždy byl pravomocně odsouzen židovský mladík Leopold Hilsner. Přesto rozsudek stále vzbuzuje pochybnosti a silné emoce. (2)
Porušení zákona konstatovala už v roce 1998 tehdejší ministryně spravedlnosti JUDr. Vlasta Parkanová. Měla však za to, že věc není v České republice procesně řešitelná, protože konečný verdikt vynesl soud ve Vídni. (3)
Nezákonnost procesu potvrdila i bývalá ministryně spravedlnosti Mgr. Benešová. Podat stížnost pro porušení zákona však odmítla s tím, že již nežije nikdo z pozůstalých, kdo by měl „konkrétní a individuální“ zájem na nápravě vadného rozsudku. (4)
Proto dne 5. 7. 2023 oslovil současného ministra spravedlnosti JUDr. Pavla Blažka, Ph.D., 77letý Charles Heller z kanadského Toronta. Jak píše, jeho dědeček Siegfried Heller byl po smrti Hilsnerova otce ustanoven jako jeho opatrovník. (5) Proces s Hilsnerem dědeček těžce prožíval a krátce po vynesení rozsudku zemřel ve věku 49 let.
Charles Heller žádá ministra o podání stížnosti pro porušení zákona a v závěru píše: „Ačkoli jsem starý muž, stále žiji a mám silný osobní zájem, abych se dožil spravedlnosti v této věci, neboť záležitost Leopolda Hilsnera silně ovlivnila celou naši rodinu a přispěla k dědečkově předčasné smrti.“
Věcí se také v jiné linii (zkoumání nových důkazů) zabývá Vrchní státní zastupitelství v Olomouci.
Může se zdát, že po více než 120 letech je nemožné najít nějaké nové důkazy. (Všichni přímí aktéři již zemřeli a nenalezly se žádné předměty, na nichž by bylo možné hledat stopy DNA.)
Přesto jeden důležitý důkaz lze provést:
Hilsnera totiž usvědčovala hlavně výpověď svědka Petra Pešáka, který „měl na vzdálenost 767 metrů rozpoznat obličej či jiné typické vlastnosti odsouzeného Hilsnera“. Znalci už tehdy zkoumali, zda je Pešák dostatečně „bystrozraký“, nicméně hodnocení tehdy probíhalo (stejně jako celý proces) pod vlivem „zfanatizovaných protižidovských nálad v kombinaci s vypsáním odměny za usvědčení vraha“. (1)
Vrchní státní zastupitelství v Olomouci nyní musí rozhodnout, zda povolí zopakovat důkaz ohledně Pešákovy „bystrozrakosti“. Takový důkaz je možné snadno provést, protože tamní krajina se nezměnila a důkaz není závislý na žijících osobách; lze ho provést pomocí figurantů. Navíc máme v současné době přesnější optické přístroje a vyhodnocení lze provést „s ohledem na stav dodržování základních lidských práv a svobod v České republice v podstatně příznivějším politickém i právním klimatu“. (6)
Na otázku položenou v nadpisu tohoto článku lze tedy stručně odpovědět takto:
- Ministr spravedlnosti by měl odpovědět na podnět Charlese Hellera a rozhodnout, zda podá, či nepodá stížnost pro porušení zákona.
- Vrchní státní zastupitelství v Olomouci by mělo rozhodnout, zda v Hilsnerově kauze povolí, či nepovolí nové dokazování. (7)
--
(1) Sdělení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně, pobočka Jihlava, Mgr. Jana Fichtnera ze dne 28. 6. 2023 č.j. 8 KZN 157/2022-64v.
(3) Sdělení ministryně spravedlnosti JUDr. Vlasty Parkanové ze dne 5. 2. 1998 č.j. M-97/98. Pozdější judikatura však ukázala, že věc procesně řešitelná je: stížnost pro porušení zákona lze podat proti prvoinstančnímu rozsudku, který byl vynesen na území České republiky, ačkoli jeho potvrzení vykonal soud, který je z dnešního pohledu zahraniční. Viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 1. 2019 č.j. 4 Tz 39/2018-43 ve věci zemř. Jána Poláka. (Šlo o svědka Jehovova, který byl v roce 1952 nezákonně odsouzen Nižším vojenským soudem v Brně, přičemž rozsudek byl potvrzen Vyšším vojenským soudem v Trenčíně. K nápravě došlo po 67 letech.)
(4) Sdělení ministryně spravedlnosti Mgr. Marie Benešové ze dne 27. 11. 2019 č.j. MSP-670/2019-ODKA-SPZ/3.
(5) Hilsner později přijal příjmení Heller.
(6) Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 7. 2001 sp. zn. 7 Tz 140/2001 ve věci Františka Balo; i v tomto případě šlo o svědka Jehovova, který byl odsouzen za odepření vojenské služby. Úplné zrušení rozsudku se podařilo cestou obnovy řízení po 42 letech.
(7) Hilsner byl na přelomu 19. a 20. století odsouzen v atmosféře silného antisemitismu. O padesát let později probíhaly procesy v duchu vyostřeného třídního boje, kdy svědkové Jehovovi byli kvůli svému postoji k vojenské službě považováni za podporovatele amerického imperialismu. Jestliže v kauzách svědků Jehovových (viz poznámky č. 4 a 6) mohly být za procesně obdobných okolností křivdy odstraněny, mělo by to jít i v případě Žida Hilsnera. V právním státě je totiž nežádoucí, aby jakákoli náboženská skupina byla diskriminována.
--
- 7. 2023 zapsal: L. Müller
Read more...