Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Budoucnost začíná pravdou o minulosti. JŠ

***

Při pátrání po důležitých událostech v historii našeho města bývá často využívána  městská kronika. Je ale dobré vědět, že záznamy od r. 1938 nejsou zcela v pořádku. Například historik Mečislav Borák v roce 1996 upozornil, že z kroniky byl vyříznut list popisující události krátce po osvobození v květnu 1945 a nahrazen novým (viz detailní snímek). To znělo zajímavě a začal jsem pátrat, co vlastně bylo na zmizelých stránkách napsáno. Bylo to hledání jehly ne v kupce sena, ale v plné stodole. Prolistoval jsem tisíce a tisíce stran archivních materiálů, čas ubíhal a naděje se pomalu rozplývala. A pak jsem to našel.  

Nejprve si připomeňme, jak kronika Frýdku-Místku vznikla. Vlastně existují kroniky dvě

Kroniku města Frýdku začal psát učitel Karel Kalus, kterého městská rada jmenovala do funkce kronikáře 11. dubna 1920. Začal popisem převratu v roce 1918 a zakončil rokem 1932, kdy jej vystřídala knihovnice Dr. Bohumila Šretrová. Ta zaznamenala období let 1933 – 1937, zachovala však velmi stručný Kalusův styl,  kdy často  na popis událostí celého roku stačila jediná stránka. Tím kronika skončila, neboť nový knihovník a kronikář Stanislav Gawrecký nenapsal vůbec nic. U zrodu místecké kroniky stál profesor František Linhart, jmenovaný do funkce 8. února 1926. Zápisy jsou velmi podrobné a po jeho smrti 10. května 1937 v nich pokračoval Rudolf Veselý až do 31. ledna 1940. Německé úřady jmenovaly 14. února 1940 kronikářem bývalého řídícího učitele Aloise Spondera, který Veselého záznamy po 15. březnu 1939 vyřadil a nahradil je svým textem poplatným německému pohledu. Poslední zápisy pocházejí z roku 1942. Po osvobození byl Rudolf Veselý 4. prosince 1945 vrácen do funkce a začal do místecké kroniky zpětně dopisovat události od 15. března 1939.

Napsal jen dvě stránky a ta druhá končí uprostřed rozepsané věty

Jako by pisatele někdo popadl za límec a vyrazil s ním dveře. Rovněž chybí záznamy jeho nástupce Františka Kuby. Po únoru 1948 se už žádné záznamy nevedly a teprve v roce 1950 schválila rada MNV svého bývalého předsedu Emila Konvičku jako nového kronikáře. Ten rozepsanou místeckou kroniku odložil do archivu a navázal na frýdeckou, přejmenovanou na Kroniku Frýdku-Místku. Doplnil záznamy od roku 1938, přičemž využil pouze fragmenty zápisů svých předchůdců (proto se například hojně citované pasáže o obraně Čajánkových kasáren dosti míjejí s realitou). Vše ale podřídil třídnímu hledisku a vedoucí úloze KSČ.

Záznamy po roce 1950 byly kontrolovány stranickými orgány i komisemi MNV a podle toho také vypadají

Přesto však něco uniklo a bylo nutno provést radikální zásah. Vše začalo v roce 1958, kdy se na MNV ve Frýdku-Místku obrátil ing. Lubomír Videtič, bývalý velitel poválečné místecké rudé milice. V kronice mu vadil odstavec nazvaný „Počáteční těžkosti“ na str. 65, kde se o milici hovořilo kriticky a zejména jej rozlítila tato věta: „V domě čp. 16 v Místku obsadil se svou tlupou samozvanec Videtič několik místností, kde krutým způsobem vyslýchal některé nacisty“. Lubomír Videtič po válce vystudoval ČVUT v Praze a jako stranický funkcionář a důvěrník STB zastával vysoké funkce ve státní správě.

V roce 1958 pracoval na Ministerstvu všeobecného strojírenství a při stranické prověrce se o zápisu v místecké kronice dozvěděl

Ihned se obrátil na vedoucího tajemníka OV KSČ Rudolfa Svobodu a předsedu MNV Jana Pavelku s žádostí o nápravu. Svou stížnost šikovně vystavěl na tvrzení, že byl do funkce velitele řádně zvolen, milicionáři byli z řad poctivých dělníků a členů KSČ a označení tlupa uráží celou dělnickou třídu. Jako prvního komise vyslechla toho nejpovolanějšího, tehdejšího předsedu MNV dr. Rudolfa Jandu (viz příspěvek z 13.3.2023 o tzv. „šestnáctce“). Dobře si pamatoval, co se tehdy dělo a raději odmítl vypovídat. Nechtěl dopadnout jako Dr. Zdeněk Krůta, který se v roce 1947 jako předseda ONV komunistům postavil a po únoru 1948 byl odsouzen do vězení na 19 let.

Dalším předvolaným byl Jandův nástupce Emil Konvička. Ten byl jako člen KSČ v ožehavé situaci a prohlásil, že materiál pro kroniku začal shromažďovat až v roce 1950 a nepamatuje si, kdo byl autorem onoho textu. To komise potřebovala slyšet. Hlavními svědky se tím pádem stali například bývalý člen MNV Karel Sikora, pod kterého milice spadaly, dále bývalý velitel frýdecké milice Václav Mikloštík, nebo jeden z nejbrutálnějších gardistů Konstantin Koliba. Všichni potvrdili, že činnost milice byla v naprostém pořádku, nic špatného se nedělo a šestnáctka byla vlastně jakousi zotavovnou.

Nikdo se nezeptal, odkud se tedy vzala ta hromada mrtvol německých civilistů

Problematický odstavec Emil Konvička přepsal a v novém textu se dočteme, že milice vznikly na příkaz KSČ z poctivých dělníků a udržovaly pořádek ve městě. Klacky pod nohy jim házela buržoazie vedená reakcionářem Dr. Jandou, která se lstivě zmocnila vedoucích pozic ve městě a neustále milicionáře pomlouvala. Pak už stačilo původní list vyříznout a nahradit novým.

Nicméně o skutečném charakteru milicí existuje dostatek dokumentů a některá jména jejich nejhorších příslušníků byla již připomenuta. Dochovaly se osobní složky i dalších. Například Aloise Cigánka, který působil jako strážný internovaných Němců v období 4.5.1945 – 15.2.1946. Za okupace byl ovšem členem Národní obce fašistické a později jej vyšetřovali jako udavače gestapa. Nebo 16x soudně trestaného Jana Pohořelského, který v Protektorátu působil jako aktivní člen fašistické organizace Svaz českých válečníků. František Mazur byl zase členem organizace Zeleného hákového kříže. To byli podle Lubomíra Videtiče ti dobří a poctiví. Jak asi vypadali ti špatní?

Miloš Habrnal

24.11.2023   

***

Když tam před Úřadem vlády pan Gruntorád tak hladoví, mohu se snad i já, po vydatné snídaňové polívce, obrátit na několik zdejších adres, z nichž jako první nacházející se uvnitř místeckého Národního domu, abych jeho ředitelku takto pobídl ve věci veřejné popularizace tématu poválečných odsunů německého obyvatelstva z tehdejšího Frýdku i Místku, v nichž bylo pro tento účel tenkrát zřízeno dohromady 7 tak zvaných sběrných, čili koncentračních, táborů.

Co se v nich ze strany československé státní moci dělo, kolik z jejich klientů bylo zavražděno, kolik třeba desítek vězněných žen mnohokráte brutálně znásilněno, popřípadě, zejména v případech mužů, bestiálně mučeno, stálo by za zveřejnění přednáškovým cyklem či, alespoň, jednotlivou kurátorovanou výstavou.

Případní lektoři, Mgr. Polášek, zastupitel města, či Ing. Habrnál, amatérský archivní badatel, jsou pro takovýto účel znalostně vybaveni, jen je oslovit – stejně jako kurátorka Mgr. A. Šrubařová nebo k účelu vhodné místnosti. Včetně i 7 míst ve městě, jež by zájemci o téma mohli hromadně navštívit, dokonce i se souběžně poskytovaným odborným výkladem. Jako se už dělo v případě exkurze frýdeckomísteckých textilek, z nichž 2 sloužily i jako lágry, ač ve výkladu na místě mnou zde připomenuta genocidně zločinná praxe nebyla zmíněna.

Přeji vám tedy účelu co nejvšestrannější lví sílu a vaši imaginaci i paralelní let sokolí!

Bohuslav Lojkásek

24.11.2023

***

Původní zpráva: ________________________
Od: "Bohuslav.Lojkásek" <Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.;
Komu: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Datum: 21.11.2023 07:07
Předmět: Dotaz:
 

Dobrý den pane řediteli Adamče,

tážu se vás, poněvadž jsem nenašel mi v dostupných databázích, proč mi není k nalezení ve fondu policejních přihlášek identita Vladislav Vojtěchovský? Velitel frýdeckomísteckých revolučních gard, či čeho to. Neboť příslušníkem SNB nebyl.

Děkuji vám i tentokrát za odpověď, na kterou se velice těším.

Lojkásek.

***

První bitva II. světové války, dodnes neznámá většině obyvatelstva - zapomenutí hrdinové naší země

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)