Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Nejnovější komentáře

  • 16.07.2024 05:37
    Co jsou konspirace? Referáty soudců, usnesení, které vyloží věc ...

    Read more...

     
  • 14.07.2024 17:09
    Karma vzkazuje poškozeným: Není třeba se mstít. Jen se posaďte ...

    Read more...

     
  • 14.07.2024 09:31
    Honzo, k Tvému článku "Všesokolské slety......" nesouhlasím s ...

    Read more...

     
  • 14.07.2024 09:26
    Bravo Barboře - presentovala naši zemi lépe, než všichni ...

    Read more...

     
  • 01.07.2024 10:19
    Chirurgický nůž na Sudety Na našem severu, v Sudetech, ale ...

    Read more...

     
  • 29.06.2024 13:14
    ČLK Seminář info: Moje vystoupení se obešlo s prezentací sotva ...

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Citát dne

Karel Havlíček Borovský
26. června r. 1850

KOMUNISMUS znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž, aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. Bez všelikých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.

 


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Login Form

Bata Jan AntoninMáme dokonalé poučení o tom, jak se věci ve státě dělat nemají a nesmějí. Je třeba stavět na nové demokracii. Na demokracii, jež bude vybírat lidi, a ne politické strany!“ 

Rozhodnutí prezidenta Beneše o podrobení se Československa Mnichovské dohodě způsobilo československému lidu obrovské zklamání, smutek, i pláč z pocitu bezmoci. Miliony mužů nastoupily pár dní předtím nadšeně a s optimizmem do kasáren na Benešův rozkaz k mobilizaci a československý lid spontánně a manifestačně schvaloval rozhodnutí bránit se. A náhle toto. President abdikoval a odletěl do Anglie, kde se usadil jako soukromá osoba. Z mnoha stran se začalo ozývat volání, aby prezidentský úřad vzal Jan Baťa. Ten odmítal. Ve všeobecně zjitřené situaci se sešlo vedení Baťovy firmy. V dlouhých debatách došlo k rozhodnutí, že je třeba zapůsobit na veřejnost, aby ze sebe shodila bezradnost, strach a pocit bezvýchodnosti a marnosti. To měl učinit právě populární šéf Jan Baťa projevem v celostátním rozhlase. Zde jsou podstatné myšlenky z tohoto projevu.

                                                                            x x x x

Dějiny jednou ukáží, jak dalece rozhodnutí, jež bylo učiněno mocnostmi, bylo správné a spravedlivé. Nás bolí. Ale není to první bolest tohoto národa. A bylo by pošetilé se domnívat, že je to bolest poslední. Z právě prošlých událostí máme dokonalé poučení o tom, jak se věci ve státě dělat nemají a nesmějí. Musíme hledat nové cesty. Nemusíme pro ně chodit daleko. Před čtyřmi lety jsem vládě podal memorandum „Budujeme stát pro 40 milionů lidí“. Ani dnes nesmíme z tohoto programu nic slevovat.

 

Snad ani nemuselo být posledních událostí, kdybychom měli lidi a odvahu tento program provádět. (pozn. autora: budování železniční a silniční magistrály i vodní cesty podél republiky ze západních hranic až na samý východ Podkarpatské Rusi, který by zcela odstranil nezaměstnanost, jež byla nejhorší právě v německém pohraničí.) V práci se shodnou i lidé různých národností, kteří se v politice neshodnou nikdy. Je to dosažitelné.

 

Ale přinejmenším si můžeme být jisti, že nám neschází ničeho pod sluncem k tomu, abychom v tomto zmenšeném státě mohli slušně, lidsky, žít.

 

Musí ovšem přestat to řádění hlav, naplněných nejrůznější ideologií, které jsou ochotny poučovat okolní národy, jak se dělá demokracie, i těch, kteří chtí prosazovat svoje teorie náboženské, rasové i davové. Je třeba pustit se, místo politiky, do budování státu.

 

Je třeba stavět na nové demokracii. Na demokracii, jež bude vybírat lidi, a ne politické strany. Ve státním vedení je třeba nastoupit cestu úzkostlivého přátelství se státy v našem okolí a snažit se navázat spolupráci. (Pozn. autora: narážka na nepřátelství s Polskem, Rakouskem a snad i Maďarskem. Tak, jak je to řečeno, to platí i pro přátelství s Německem.)

 

Po věky se budou lidé posmívat politickému romantizmu, který vydal miliardy na zbrojení a na pevnosti podle rad mocností, které pak v případě nebezpečí projevily nezájem.

 

Dnes jsme v situaci, kdy nemůžeme být k nikomu nepřátelští.

 

Nepochybuji, že se nám podaří upravit své poměry k sousedům. Rozhodně odpadne důvod, který dosud tkvěl v mezinárodních smlouvách a v našich pevnostech.

(Dále zkráceně): Řady našich nezaměstnaných rozšíří lidé, uvolnění z administrativy zmenšeného státu, vyhnaní z pohraničí a vojáci z demobilizované armády. To nelze řešit systémem státního hospodářství. Po přechodnou dobu tří let budou to právě dopravní stavby, které odstraní nezaměstnanost. Musíme ale nalézt dost prostředků pro tato díla. Vynutí si to též přijetí zákona o pracovních táborech, kam budou povoláni příjemci dávek v nezaměstnanosti. Táborníci se budou ve volném čase školit pro příští nové profese, aby po dokončení táborů našli práci v nových oborech průmyslu. Musíme se pokusit být mostem směny zboží mezi východem a západem, severem a jihem. Musíme tedy vybudovat i kanál Dunaj – Odra - Labe.

 

Není třeba věsit hlavu, a ruce věsit nesmíme.

 

Naopak: hlava, ruce, i naše bolestí sevřená srdce musejí vykonat mnoho a mnoho práce, abychom zaplatili alespoň v několika generacích dluhy, do kterých nás přivedli naši spojenci.

Nebudeme pěstovat myšlenku na pomstu nebo radikální dobrodružství. V poctivé, slušné denní práci naší budeme sloužit myšlence svého národního bytí.

 

Vzhůru srdce! Nastává nám nový boj. Boj, v němž může vyniknout každý a nemusí v něm být poražených. Naše nové bojové heslo: Přátelství a SLUŽBA.                                                                                                       

x x x x

Snad nám dnes, kdy známe pokračování té situace, připadá ten projev divný a možná i poraženecký. Ale přesně v tomto znění zapůsobil dobře. Bylo to ve dnech po odstoupení pohraničí, kdy už nemělo smyslu spoléhat na vojenský odpor. Lidé byli bezradní, zmatení, zasažení tragédií, a neviděli pro život v okleštěném státě žádnou perspektivu. A tak aspoň perspektiva budování malého státu, vyslovená Baťou, dávala naději, že žít se dá.

Text projevu Jana Bati jsem našel v jeho knize Těžké časy, vydané Dr. Markem Belzou 2008 a dnes už beznadějně vyprodané. K blížícímu se výročí smrti J. Bati 26. 8. 1965 napíšu ještě několik článků z této knihy o událostech, o nichž máme ve svých pamětech nepřesný a někdy propagandou minulých let zkreslený obraz.

 

4. srpna 2013, Stanislav Vrbík, Zlín


 

 

 

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Rating 3.60 (10 Votes)
Share

Komentáře   

+4 #1 Mrzílek 2013-08-12 19:01
Skvělý to projev, skvělý to člověk. Hlavně,že ho komunisté pomluvili. Národ se rozpadl majíc neporušená Hradčana. Národ Poláků se stmelil, obnovením rozbitého Gdaňsku a Varšavy. My jsme naříkali, stěžovali si a vytýkáme dodnes ačkoliv proti Polákům jsme byli dobře vyzbrojeni a o nadšení a odvahu jako národ legionářů nebylo nouze. Vzpamatováváme se z tohoto sebeponížení, vlastního poklesku dodnes. Neznajíce soudržnost, umět se postavit a svornost.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)