Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Ve skutečnosti komunismus ani komunistická strana nehrály v nejtemnějších chvílích Číny žádnou pozitivní roli. A jakmile se KS Číny dostala k moci, nastolila totalitní režim, který nejenže má na svědomí nejvíce mrtvých ze všech tyranií v dějinách, ale který se také prostřednictvím své ateistické „ideologie boje“ snaží zničit duchovní základy čínské civilizace.

Samotná čínská komunistická strana však byla vytvořena malým kádrem levičáků, kteří opovrhovali čínskou kulturou a historií, a byla podporována z prostředků úřadu Kominterny pro Dálný východ, které založilo sovětské Rusko v roce 1920. Zatímco Leninovi bolševici páchali v ruské občanské válce zvěrstva, z nichž se ježí vlasy na hlavě, v Číně byly na vzestupu nové intelektuální směry. Generace, která měla přístup k západnímu vzdělání, se začala zajímat o nejrůznější obory, od techniky a medicíny až po právní stát. Poté, co se KS Číny dostala do popředí čínských intelektuálních kruhů, začala infiltrovat čínské nacionalistické hnutí, přičemž použila taktiku „jednotné fronty“, jejímž průkopníkem byli ruští bolševici.

Využití národní krize k převzetí moci

Ve 20. letech 20. století umožnila nacionalistická strana (Kuomintang) vedená Sunjatsenem („otcem zakladatelem“ Čínské republiky) vstup komunistů do Kuomintangu výměnou za sovětské poradce a vojenskou pomoc. To sice pomohlo nacionalistům vyhrát bitvy proti lokálním vojenským vůdcům a sjednotit zemi, ale zároveň to zaselo zárodek katastrofy.

Propaganda čínské komunistické strany však dodnes ignoruje nebo bagatelizuje rozhodující roli, kterou Kuomintang a jeho spojenci (včetně Spojených států) sehráli při pomoci Číně přežít druhou světovou válku. Pevninští Číňané se učí, že mají nazývat pokračující občanskou válku z let 1946–1949 „osvobozeneckou válkou“ a Čínskou lidovou republiku (ČLR) založenou v říjnu 1949 „novou Čínou“.

Legie čínských internetových trollů vychvalují válku komunistické čínské armády v Koreji jako „vítězství“ nad zahraničním imperialismem, přestože konflikt začal komunistický Sever.

Podvod, zloba, boj

Série článků „Devět komentářů ke komunistické straně“, kterou poprvé zveřejnil deník The Epoch Times v roce 2004, shrnuje podstatu čínské komunistické strany jako „podvod, zlobu a boj“. Bez ohledu na to, jak moc strana mění své barvy nebo upravuje svou propagandu, neopouští svou marxisticko-leninskou doktrínu, která zachovává posvátný status ateistického materialismu a totalitní organizaci samotné strany.

Tyto doktríny stojí v diametrálním rozporu se zásadami tradiční čínské kultury, které mají kořeny v náboženstvích konfucianismu, buddhismu a taoismu.

Původní čínská spiritualita má kořeny v taoismu, s úctou nazývaném „učení Žlutého císaře a [taoistického mudrce] Lao-c’“. Císaři, kteří se učili od legendárního panovníka, jenž údajně před 5 000 lety založil první čínský stát, kladli důraz na vládnutí s jemnými omezeními a mírným zdaněním. Taoismus se soustředí na vzájemné působení jinu a jangu, které dává rovnováhu všem jevům ve vesmíru.

Konfucianismus a další starověké myšlenkové směry v Číně se inspirovaly naturalistickým chápáním světa v taoismu a daly vzniknout silné úctě k předkům, rodině a pěti ctnostem, jako je laskavost, spravedlnost, rituál, moudrost a poctivost. Ačkoli se císařská dynastie mohla ujmout moci ozbrojeným povstáním, jakmile se dostala k moci, snažila se dodržovat tradiční morálku. Dokonce i Sun-c’, autor „Umění války“, zdůrazňoval, že „morální zákon“ je hlavním činitelem, který rozhoduje o vítězství v bitvě.

Buddhismus, který Číně a zbytku východní Asie zprostředkovali indičtí mniši, přinesl Číňanům zvýšenou úctu k životu a mnohé inspiroval k úsilí o duchovní dokonalost a osvobození od pout pozemského světa. Za dynastie Tchang, která toto nové náboženství přijala, přijímal císařský dvůr učence a poddané z celé Eurasie.

Marxistické myšlení, ať už v původním balení ekonomická teorie, nebo v jiných podobách, tvrdí, že celé lidské dějiny nejsou ničím jiným než darwinistickým třídním bojem. Mao nechvalně proslul výrokem, že revoluce je aktem násilí, při němž jedna třída svrhne druhou.

To, že se KS Číny od svého založení staví proti tradiční kultuře a morálce, je zcela logické. Z Hnutí za novou kulturu později vzešla sektářská „náprava“ neortodoxního myšlení v letech 1942–1945 v baště KS Číny v Jen’anu. To se opakovalo s vyvražděním milionů „statkářů“ a „bohatých rolníků“ a dále za kulturní revoluce, při níž došlo k plošnému zničení „čtyř přežitků“ – neocenitelné artefakty čínské historie, nemluvě o harmonických vztazích, které řídily společnost po tisíciletí, byly zcela zničeny.

Celý článek>

J.Š. 8.7.2021

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)