Německý školský systém byl zdecimován, což ztížilo německým dětem docházku do školy, zejména tam, kde byly v důsledku toho vytvořeny nepřijatelné školní trasy, které je měly přimět k přestupu do českých škol. To se týkalo horských oblastí Šumavy, Krušných hor a částečně i Slezska. V roce 1918 bylo v Sudetech 3426 německých základních škol. Do roku 1937 se jejich počet snížil na 3 158. Z hlediska počtu tříd to znamená, že v prvních pěti letech republiky zaniklo více než 4 000 německých tříd. Ještě více než decimování tříd a škol, byly trnem v oku tzv. menšinové školy sudetských Němců.
Dr. Franz Spina 18. prosince 1938 o situaci v československém školství řekl: "V posledních letech byly uzavřeny tisíce německých škol a školních tříd, čímž se vzdělávací možnosti našeho lidu, zejména v jeho vrstvách závislých na základním vzdělání, snížily na minimum. Na druhé straně bylo v německém sídelním území na státní náklady vybudováno nespočet zbytečných českých škol, do kterých byly německé děti nuceny chodit nejrůznějšími donucovacími prostředky.“
Ve smlouvě ze Saint Germain en Laye mezi mocnostmi spojenými a sdruženými na jedné straně a Československou republikou na straně druhé, se článek 9 kapitoly zabývá i vyučovacím jazykem: "Pokud jde o veřejné školství, poskytne československá vláda v městech a okresech, v nichž žije značná část československých občanů jiného než českého jazyka, přiměřené zařízení, aby se děti těchto československých občanů mohly vzdělávat ve svém vlastním jazyce. Toto ustanovení však nebrání československé vládě, aby zavedla vyučování českému jazyku jako povinný předmět".
O české politice na trhu práce
Ještě v roce 1930, v době, kdy prezident Beneš mohl Československou republiku označit za "ostrov blahoslavených" s 34 000 nezaměstnanými, to z pohledu německých úředníků již neplatilo. Nespravedlivá jazyková legislativa v kombinaci s nesrozumitelnou zkouškou státní spolehlivosti umožnila během deseti let od počátku republiky snížit počet německých státních zaměstnanců téměř o polovinu. Z 62 671 Němců, kteří byli ještě v roce 1921 zaměstnáni ve státní správě, jich 30 293 přišlo o místo, což představuje 48,3 %. V důsledku této politiky ztratili sudetští Němci v letech 1918 až 1935 asi 60 000 státních pracovních míst. Kromě toho se nezřídka stávalo, že němečtí úředníci byli přeloženi do česky mluvící oblasti a museli posílat své děti do českých škol. Zákon o zjednodušení struktury veřejné správy z roku 1925 rovněž vedl ke snížení počtu německých úředníků. To mělo snížit počet státních zaměstnanců, kterých bylo v té době 330 000, o 10 %, což se také stalo. Z 33 000 postižených však bylo 18 000 sudetských Němců a Maďarů.
Přítomni byli i přední čeští sociální demokraté, například ministři Alfred Meissner a Rudolf Bechyně. Hovořili o více než 20 000 propuštěných železničních zaměstnancích a uvedli údaje o zaměstnanosti v poštovních službách, které porovnali s procentem Němců v populaci v místě pracoviště. Dovolte uvést několik příkladů:
V Graslitz, kde žije 100 % německých obyvatel, bylo před válkou 23 německých zaměstnanců, nyní 22 českých úředníků a 5 německých pošťáků. Němečtí pošťáci zůstávají, protože vykonávají těžkou službu a musí chodit přes hory ve větru a počasí. Ve Weipertu, kde žije 99,3 procenta německého obyvatelstva, zůstalo z 30 poštovních zaměstnanců pouze 5 německých pošťáků. V Egeru bylo před bylo před válkou na poště 95 Němců a 7 Čechů, v roce 1930 je tam 60 Němců a 113 Čechů, přičemž německé obyvatelstvo tvoří 99,6 %. ... V Tuschkau dříve 8 Němců, nyní 22 Čechů..."
V poštovních službách je poměr národností pouze 7,5 ku 18 procentům Němců a 82,5 ku 92,5 procentům Čechů. Takto to pokračuje dál, noví Němci nejsou jmenováni.
A co státní uhelné šachty?
V roce 1919 bylo na šachtě Hedwig v Seestadtlu 444 Němců a 195 Čechů, v roce 1930 241 Němců a 644 Čechů. Německý horník nedorazí. Němce neodmítáte, nevyhazujete je, ale ani nikoho nepřijímáte. Pro Němce je nemožné najít zaměstnání....
Ještě je třeba probrat jednu kapitolu, a to státní zásobování ..... Když se na stavbě seřaďovacího nádraží v Brüxu a Kopitzu objeví Němec a požádá o práci, nedostane žádnou odpověď. Manažer neříká ani ano, ani ne. Ani jedno okno, kování nebo olověnou krytinu nedostanou lidé s německými majiteli.
Vše jde zcela na české území...
V roce 1936 vydalo nakladatelství K. H. Frank, Karlovy Vary a Lipsko, spis "Sudetoněmecká stížnost Společnosti národů na výnos ministerstva národní obrany Československé republiky o udělení státních dodávek".
Pomocí grafu bylo prokázáno, že v okresech s německou většinou bylo německé obyvatelstvo zastoupeno 84,5 %, zatímco ze státních zakázek ve stejné oblasti bylo německým dodavatelům zadáno pouze 16,1 %. Správní reforma rovněž zlikvidovala německá pracovní místa tím, že zabránila vzniku větších německých samosprávných orgánů. Již na přelomu let 1918 a 1919 se objevily pokusy vymezit okresy tak, aby všude vznikly české menšiny nebo alespoň národnostně smíšené oblasti. Právě politická jádra sudetoněmeckých oblastí byla přiřazena k českým okresům:
Teplitz-Schönau například na Gau Schlan, Reichenberg na Jungbunzlau a Troppau na Mährisch Ostrau. Při této příležitosti bylo Slezsko s německou většinou spojeno s Moravou, aby Němci nemohli mít většinu v nově vytvořeném správním regionu Moravskoslezsko. Slezsko a jeho hlavní město Troppau marně protestovaly proti této loupeži všech práv.
Již při jednání o ústavních zákonech byly tyto cíle propagovány na české straně (sudetští Němci byli vyloučeni). V rezoluci přijaté 18. ledna 1920 na akci Ústředních výborů českých národních ochranných spolků v sudetských územích na Staroměstské radnici v Praze se takové představy objevují jasně: "Důrazně žádáme, aby všude v Čechách byli jmenováni státní úředníci nejen znalí českého jazyka, ale i české národnosti a republikánského přesvědčení ... Co se týče úředníků a zaměstnanců, kteří mají být podle informací převzati z řad propuštěných (!) kvůli jejich angažovanosti pro "německé Rakousko", všichni by měli být podrobeni důkladnému disciplinárnímu vyšetření, než bude definitivně rozhodnuto o jejich zaměstnání ..... Když ... by se mělo přistoupit ke zřízení Gaue, pak bychom museli co nejdůrazněji protestovat proti tomu, aby Gaue byla zřízena tak, že by v jedné nebo více oblastech (Gaue) mohla vzniknout německá většina (!) ....
Úřadům okresů s německou většinou, které by měly svá sídla v německých městech, by nemohly být svěřeny naše vážné a důležité národní zájmy, a to v oblasti školství, obchodu, stavebnictví atd. a především provedení pozemkové reformy, která je pro český lid a smíšená území nesmírně důležitá..."
Read more...