Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Nejnovější komentáře

  • 09.04.2024 07:03
    A businessman from the USA wrote to me I don't know anyone ...

    Read more...

     
  • 09.04.2024 06:59
    Napsal mi podnikatel u USA: Neznám nikoho dalšího, kdo by ...

    Read more...

     
  • 08.04.2024 18:19
    Zdravim, pane Šinágl Ještě si někdo myslí, že ČR je právní ...

    Read more...

     
  • 08.04.2024 11:05
    Politici jako pokusné osoby Psychologie ovlivňuje chování ...

    Read more...

     
  • 07.04.2024 07:50
    Jenom mi stále chybí GENERÁLSKÁ policejní odpověď na triviální ...

    Read more...

     
  • 06.04.2024 13:54
    V roce 2050 bude bílých Evropanů v Západní Evropě, vzhledem k ...

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Citát dne

Karel Havlíček Borovský
26. června r. 1850

KOMUNISMUS znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž, aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. Bez všelikých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.

 


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Login Form

Bene_Edward...škoda jen, že ten stát se jmenoval Sovětský svaz. Nebo abychom byli přesní: Edvard Beneš se zasloužil o stát - dokonce dvakrát - v roce 1938 o Velkoněmeckou říši a v roce 1948 o Sovětský svaz!

 

Byla jednou jedna malá demokratická republika ve střední Evropě, a vedle ní se rozpínala jedna velká agresivní, militaristická, totalitní říše. Ta totalitní říše přinutila malou republiku vzdát se svého pohraničí v její prospěch – pod záminkou, že ono pohraničí je většinově obýváno etnikem, jež má svůj domov v totalitní říši. Krátce poté nastal i konec demokracie v té malé středoevropské republice a ona se stala „protektorátem“, tj. satelitem a loutkou té mohutné totalitní říše.

Že víte, o čem mluvím? „Mnichov a události let 1938-39“ – řeknete jistě.

Ano, mohl to být i Mnichov a ty události po něm, ale já jsem teď měl na mysli jiný „Mnichov“ našich dějin: tím pohraničím Československé republiky byla Podkarpatská Rus, tou totalitní říší Sovětský svaz a těmi událostmi byly události let 1944-45. Co tehdy udělali vláda ČSR, a především prezident Edvard Beneš, jenž měl největší zodpovědnost, bylo protiústavní a velezrádné vydání části našeho území i s jeho obyvateli, občany ČSR, sousední totalitní říši, Sovětskému svazu. Tomu Sovětskému svazu, jehož se pak i zbytek ČSR stal satelitem a loutkou po únoru 1948; stejně jako se po Mnichovu stal v březnu 1939 satelitem a loutkou Velkoněmecké říše i tehdejší zbytek ČSR.

Z obou „Mnichovů“ byl horší ten druhý, neboť zatímco v roce 1938 se zřejmě většina československých občanů německého etnika žijících na západě ČSR skutečně chtěla připojit k Velkoněmecké říší, není známo, že by v letech 1944-45 většina československých občanů rusínského etnika žijících na východě ČSR po připojení k SSSR vůbec toužila. Prostě jsme je jen tak Stalinovi vydali do spárů. Rozhodli jsme o nich bez nich.

Doslova o nich bez nich. A viníky jsme byli my.

Většina Čechů alespoň považuje Mnichov a obětování Sudet Hitlerovi za velkou tragédii našich dějin, kterou skutečně byly. Obětování Podkarpatské Rusi Stalinovi (jenž byl ostatně v období 23.8.1939-22.6.1941 Hitlerovým věrným spojencem) však už za tak velkou tragédii nepovažuje, i když to byla tragédie stejně veliká, ne-li větší. Přece hodnota českého člověka je stejná jako hodnota rusínského člověka; a z hlediska ústavy ČSR si byli oba dva naši občané, etnický Čech i etnický Rusín, rovni. Utrpení etnických Čechů a antinacistických Němců v Sudetách v letech 1938-39 nebylo o nic větší než utrpení antikomunistických Rusínů v Podkarpatské Rusi v letech 1944-45.

V obou případech jsme zaprodali své území a své občany. V obou případech jsme tak učinili ve prospěch sousední agresivní totalitní říše. A v obou případech přišla „odplata“: zanedlouho se i zbytek našeho území stal satelitem a loutkou oné totalitní říše. A v obou případech tomu všemu předsedal Dr. Edvard Beneš.

Kolik let ještě potrvá, než lidé pochopí, jak naprosto negativní to byla postava našich dějin? Jak dlouho potrvá, než po zasloužené a již dlouho potřebné detronizaci toho malého, úzkoprsého, malicherného, ješitného a mstivého člověka jeho místo v pantheonu hrdinů naši země zaujmou skuteční rekové té doby, lidé jako gen. Lev Prchala, Dr. Milan Hodža, Štefan Osuský a, ano, i Wenzl Jaksch?

Místo toho jsme si ale dali do zákona: „Dr. Edvard Beneš se zasloužil o stát“.

Ano. Tím státem však byl Sovětský svaz.

 http://joch.blog.idnes.cz/c/144980/Edvard-Benes-se-zaslouzil-o-stat.html

 

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1
Share

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)