Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

S německou historičkou Janou Osterkamp o paralelách mezi EU a Rakouskem-Uherskem, vztahu Františka Josefa I. k Čechům nebo historicky problematické Ukrajině.

Lidovky.cz: Může si dnešní Evropa vzít příklad z Rakouska-Uherska? Co třeba tehdy fungovalo lépe než dnes?

Například mobilita mezi jednotlivými zeměmi. I když dnes už nemáme hranice, tehdy mobilita alespoň pro střední a vyšší vrstvy fungovala ještě lépe. Nebyl problém najít si pracovní místo v jiných zemích. Nebo třeba tehdejší byrokracie byla nadnárodní. Dnešní evropští úředníci sedí v Bruselu a Evropou necestují, zatímco v Rakousku-Uhersku každý vyšší úředník nějakou dobu působil v jiné zemi, poznal jednotlivé periferie. Tím si úředníci vytvořili představu o celém státním útvaru, propojili se se společnostmi jednotlivých zemí; pochopili, že neexistuje jen Vídeň a zbytek. A zatřetí mělo Rakousko-Uhersko společnou mnohojazyčnou armádu, z čehož bychom si teď, v době války na Ukrajině, měli vzít příklad.

Vidělo se Mi naříditi ministru věcí zdravotnických, aby oznámil zemské vládě české, že mezi mocnářstvím medicínsko - farmaceutickým a lidem prostým nastal stav válečný. V této osudové chvíli jest mi potřebou obrátiti se na Svoje milované marody. Nařizuji Vám tudíž, abyste přiložený manifest veřejně vyhlásili.

„Bylo mým nejvroucnějším přáním, abych léta, která z Boží milosti jsou mi ještě dopřána, mohl zasvětiti prospěchu Svých marodů a uchránil je před těžkými oběťmi a břemeny mocnářství medicínsko- farmaceutického. V prozřetelnosti bylo rozhodnuto jinak. Pletichy protivníka, plného nadutosti, tuposti a nenávisti, nutí Mne, abych po dlouhých letech míru odhodlal se k činu. Naděje, že oceněna bude shovívavost, poslušnost a mírumilovnost se nenaplnily. Zločinné řádění mocnářství medicínsko – famaceutického podkopává základy života přirozeného, aby lid, jemuž Já v otcovské lásce věnuji Svoji plnou péči, zviklalo v jeho věrnosti rozumu. Tomuto zběsilému řádění musí se učiniti přítrž, aby čest a vážnost lékařství zachována zůstala. Marně podnikl jsem poslední pokus dosíci tohoto cíle prostředky míru, pohnouti protivníka vážným napomenutím k obratu. Úřednictvo ministerstva věcí zdravotnických odmítlo Mé umírněné a spravedlivé požadavky, k nimž nadevše ostatní patří bezpodmínečné zrušení obecné branné povinnosti rouškové, zastavení bezuzdného vyšetřování, otevření sídel kultury a vzdělanosti, zrušení zákazu srocování. Marodi jsou dál trýzněni přikazováním roušek plátěných, vyšetřováním a žalářováním. Dnešním dnem proto vyhlašuji neposlušnost občanskou, z následujících ustanovení sestávající.

7. únor v historii: Rok 1945 – Na žádost Švýcarska bylo z koncentračního tábora Terezín propuštěno 1200 vězňů.

***

„Vyvlastnění majetku, které komunisté provedli, je nic ve srovnání s vyvlastněním pojmů, jehož se odvážili.“

Ferdinand Peroutka

***

Mnoho lidí to ani neví, ale stále u nás platí poměrně stručný zákon 61. z 10. prosince 1918, jimiž se zrušují šlechtictví řády tituly. Jak je uvedeno na webu zakonyprolidi.cz, stojí v něm: „Šlechtictví a řády, jakož i veškerá z nich plynoucí práva se zrušují…“. Dále pak: „Bývalí šlechtici nesmějí užívati svého rodného jména s přídomkem nebo dodatkem, vyznačujícím šlechtictví.“

Koruna Česká Monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska napsala otevřený dopis poslancům a senátorům, aby tuto právní normu zrušili, protože většina populace považuje šlechtictví za něco přirozeného. Ano, je normální, že lidé používají oslovení pane hrabě, pane kníže atd., jako v případě nedávno zesnulého Karla Schwarzenberga. Přitom, mnozí to ani nevědí, vlastně porušují zákon, navíc zbytečný zákon, který nikoho nepoškozuje, nikomu neubližuje, ale teoreticky by mohli být i pokutováni. Takže tento nesmysl zrušme. Nebylo by to drahé, protože by poslanci a senátoři zařadili tento bod na některé z pravidelných jednání a to by bylo všechno. Rozprava by k tomu byla zbytečná. Mohlo by se jednat o záležitost řádově minut.