Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

mohl zde zanechat úžasnou vzpomínku a spláchnout vlnou zapomnění ostudné chování po Mnichovu.

Nicméně u vědomí vlastní velikosti, vyvolenosti a také tlaku své ženy zůstal, navzdory lékařskému doporučení, jasně formulujícím neschopnost dále zastávat funkci, labilní s otřeseným zdravím a postupně deteriorující osobností až do vítězného února, kdy zradil nejen své přátele, kterým slíbil podporu, ale také sám sebe.

Tatíček Masaryk končil několik let po doporučení lékařů, nechal se v mizerném stavu znovu zvolit v roce 1934, protože neviděl žádného svého nástupce a Beneš nebyl ještě „plnoletý“ k výkonu funkce.

Naprosto zlomený a posléze zcela dementní Hácha, který se, pokud mohl, stačil udělat všechno pro záchranu české společnosti, byl nechutně obviněn, zatčen a stal se po válce obětním beránkem, který dodnes čeká na veřejnou rehabilitaci. Ten tehdy nemohl dělat nic jiného, ba ani protestovat proti zločinnému převezení na Pankrác.

Dne 6.10.2020 zveřejnily LN článek Jasny Machalické „O komunistických ideálech“. Končí slovy: „Ale válku začali nacisté a zfanatizovaní Sudeťáci je vítali jako osvoboditele. To je příčina a vše, co přišlo potom, byl následek.“ Dovolím si doplnit o skutečné příčiny a následky.

Redaktorky Machalické si vážím, píše dobré články, ale v tomto článku projevila neznalost dějin, tedy i chybné posuzování jejich příčin. Navíc z jejího hanlivého označení „Sudeťáci“ lze vycítit i určitou podjatost. Dovolil bych si proto článek doplnit o informace, které je třeba veřejnosti neustále připomínat. Ze Sudet se vracela většina lidí, kteří do nich byli "vdomestikování" vládou po vzniku ČSR v roce 1918. Byly rušeny německé školy, němečtí úředníci se museli do dvou let naučit česky, české firmy byly upřednostňovány ve státních zakázkách, 1/3 obyvatelstva země byla ignorována.

Přesto se čeští Němci snažili být loajální. V roce 1935 vyhráli volby. Pochopitelně vítali Hitlera jako "osvoboditele", kdy o jeho záměrech neměla většina tušení, vnímali to jako skutečné osvobození od teroru Čechů. Příčina nezačíná tedy rokem okupace, ale vznikem ČSR, kdy naše neštěstí začalo.

Raději bych měl v čele státu českého krále Ottu Habsburského jako zapřisáhlého Hitlerova odpůrce než slabošského prezidenta. Jako nedomyšlený se ukázal rozpad Rakouska-Uherska v roce 1918.

***

„Bylo chybou rozbít Rakousko, teď nás Hitler obsadí jednoho po druhém,“ řekl tenkrát neprávem zatracovaný Benešův nástupce Emil Hácha. Ukázalo se, že měl pravdu. S Benešovým slabošským přístupem kontrastuje rozhodný postoj následníka rakouského císařského a českého královského trůnu Otty Habsburského. Ten si jako jeden z prvních uvědomil nebezpečí, které v sobě skrývá německý nacismus a od Hitlerova nástupu k moci v roce 1933 se stal jeho rozhodným odpůrcem. Syn českého krále Karla Habsburského dělal všechno proto, aby se Rakousko nepřipojilo k nacistickému Německu. Krátce před anšlusem Rakouska v březnu 1938 dokonce Otto Habsburský vyzval rakouského kancléře Kurta Schuschnigga, aby mu předal úřad a on by pak řídil obranu země proti nacistickým vetřelcům. Řečeno nynější terminologii byl to takový „chciválek,“ který chtěl, aby Rakousko bojovalo s Německem za každou cenu, a dalo najevo, že o nacismus nestojí. Bohužel, Schuschnigg tuto nabídku odmítl.

Brutálně začali být likvidováni i rakouští monarchisté

Postavili se proti nacismu. V letech 1938 až 1942 jich bylo pozatýkáno cca 4000 - 4500, z nichž asi tisícovka byla popravena nebo deportována do koncentračních táborů.

Otto Habsburský zachránil životy 15 000 antinacistů

Ich hätte lieber den tschechischen König Otto von Habsburg als eingeschworenen Hitler-Gegner als Staatsoberhaupt als einen schwachen Präsidenten. Der Zerfall Österreich-Ungarns 1918 erwies sich als schlecht durchdacht.

"Es war ein Fehler, Österreich aufzulösen; jetzt wird Hitler uns einen nach dem anderen holen", sagte Emil Hácha, Benes' damals zu Unrecht geschmähter Nachfolger. Wie sich herausstellte, hatte er Recht. Im Gegensatz zur schwachen Haltung von Benes stand die entschlossene Haltung von Otto Habsburg, dem Erben des österreichischen kaiserlichen und tschechischen Königsthrons. Er war einer der ersten, der die Gefahren des deutschen Nationalsozialismus erkannte, und seit Hitlers Machtergreifung 1933 wurde er zu einem entschiedenen Gegner.

Otto Habsburg ist mir aufgrund seiner Offenheit und seines Mutes sympathischer als der ängstliche Intrigant Benes, der seinem Umfeld lediglich versicherte, er habe einen Plan für den Fall einer nationalsozialistischen Bedrohung. Nach seiner Abreise nach England am 22. Oktober 1938 setzte sich ein Reim durch. Benes sagte, er habe einen Plan: "Nimm Hana mit, nimm die Bank und steig in das Eroflugzeug." Das heißt, er nahm seine Frau mit, ließ eine Million Kronen in britischen Pfund auf eine englische Bank überweisen und hob mit dem Flugzeug ab.

Vollständiger Artikel auf Tschechisch>

P.S..

Benes war auch als "König des Casinos" in Monte Carlo bekannt. Er hat sein ganzes Leben lang "Roulette" gespielt, wofür wir heute noch bezahlen. JŠ