Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Za takového politika a poslance se nemusí slušný občan České republiky stydět.

Strávil jsem v bavorském Hofu tři dny. Pořídil 169 fotografií a 60 videí, včetně fotografií z nádherného města Hofu. Další zpravodajství následuje později (čekají mne tento týden tři soudy), včetně informací o dění, které veřejnoprávní média zamlčela. 

Setkal jsem se s mnoha lidmi, i výše postavenými, z obou stran. Poslanec Bělobrádek to vystihl přesně ve smyslu – „Co proti nim máme, vždyť jsou jako my?“. Dáte mu za pravdu, pokud si prohlídnete fotogalerie a krátká videa s mnoha tématy (následují později) – Fotogalerie Hof – Fotogalerie Freiheitshalle.. Obávám se, že takto kompletní zpravodajství nikde jinde nenaleznete. Na invalidním vozíku jsem potkal i nejstarší účastnici – 101 let. Řekla mi, že je to pro ni dárek Boží, moci se ještě zúčastnit (její dcera mně slíbila poslat maminčin příběh). Až v druhé půlce Krajanského dne si pozorný prodavač všiml, že mám označení novináře a upozornil mne, že platit nemusím. U akreditace mi to sděleno nebylo. Obsluha mi nedovolila vyfotografovat si listinu přítomných médií se jmény novinářů (pouze média). GDPR se plíží všude jako nezastavitelní plíseň na úkor zdravého rozumu. Je upozaděn a „rozum“ přebírají tisíce nesmyslných zákonů. I tak děkuji pořadatelům za snížení mých nákladů za práci zdarma pro svobodu slova a právo veřejnosti na informace.

***

Boží požehnání domu: Kde Víra, tam Láska – Kde Láska, tam Pokoj – Kde Pokoj, tam Požehnání – Kde Požehnání, tam Bůh – Kde Bůh, tam žádná Bída

***

V den zahájení byly přítomny z ČR pouze NOVINKY a deník PRÁVO (ČT jsem nikde nezahlédl). Je smutné, že se nedostavil velvyslanec ČR ve SRN. Jediné co jsem nestihl navštívit byly kouzelné bavorské hospůdky, tak snad příště:-) J.Š.

„Už nejsme nepřátelé.“ Sudetští Němci vyslali Česku důležitý signál, Bělobrádek ocenil možnosti spolupráce.

Jak agent Kremlu Edvard Beneš zaprodal Československo Sovětskému svazu

Sudetoněmecký den 2022: Krátká zpráva předsedy okresního obvodu Johanna Slezaka a další postřehy, které média zamlčela

Vysokou školu uměleckoprůmyslovou opouští jeden z výrazných pedagogů – výtvarník Jiří Černický. V otevřeném rezignačním dopise napsal, že ho ničila až pedantská kontrola některých studentů nad tím, o jakých tématech se v ateliéru smí a nesmí mluvit. Ať už šlo o lidská práva, emancipaci menšin, gender, rasismus nebo povedené outfity studentek. Experimentální umělec a dlouholetý vedoucí ateliéru malby mluví o nesvobodě.

Zažil jsem studenta, který se ptal, jestli musí být umění dobré, či špičkové – a díval se přitom na mě dětskýma, nevinnýma očima. Chtěl si jenom svobodně kreslit, co se mu líbí, nevyčnívat. Vychází mi z toho rovnostářství, aby všichni měli od všeho trochu. Ale kvalita umění, originalita a silná výpověď je přeci hrozně důležitá! Celé dějiny umění stojí na silných osobnostech a výrazných jménech.

Lidovky.cz: Můžete být konkrétní?

Je toho hodně, byť naštěstí ne na denní bázi. Vezměte si třeba rasismus – ten tu byl vždycky, je součástí dějin lidstva. A jedna studentka mě pak opraví, že to není pravda, že se vyskytuje až od 19. století. Protože ho tehdy prvně někdo přesně pojmenoval. Ale rasismus tu byl přece od úsvitu lidstva, vždyť se vyskytuje i u primátů. Jak se mám s podobnými studenty dohadovat? Takhle vypadá korektnost na nesprávném místě.