Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Josef Dobrovský 1824: “Nesmíme se chlubit vylhanými dějinami. Nám stačí to, co je v našich dějinách pravdivé. Lži bychom měli přenechat těm, kdo kromě lži nemají ničeho jiného.“

***

Ve zvláštním vydání Heimatbrief Saazerland(Dopisy z domova Žatecko) si můžete sami přečíst tu hrůzu, jakou masově páchali Češi na nevinných obětech, včetně dětí po válce, tedy v době míru. Dnešní české děti, mládež a studenti o těchto zločinech proti lidskosti neví nic. O zločinech nacismu vědí dost, ale o zločinech komunismu takřka nic. Nedivme se, když o zločinech nacismu veřejnoprávní Česká televize informuje v různých formách takřka denně, ale o našich vlastních zločinech proti lidskosti jen zřídka. Nikdy v hlavních vysílacích časech, většinou k večeru, pozdě večer, či k ránu. Tuto brožuru vydali potomci obětí z Postoloprt vlastním nákladem. Bude vydána také v češtině, jako podobné publikace o Lidicích, které zaplatil stát? JŠ

***

„…Navrhuji malý experiment: zkusme vyrobit pamětní desku s nápisem Všem nevinným obětem lidických událostí června 1942 a sledujme ten poprask, který nastane, když se ji v Lidicích pokusíme umístit. Protože v Lidicích zabíjeli Němci Čechy, kdežto v Postoloprtech se staly události a zabíjení Němců bylo pouhým (omluvitelným) excesem jinak spravedlivého vyhnání… tedy, ehm, vlastně odsunu.“ Tomáš Pecina

Černý květ našich dějin. Putování po stopách postoloprtského masakru. Výročí masakru ne Švédských šancích opět médii zamlčeno, stejně jako výročí masakru v Petržalce!

Josef Dobrovský 1824: "Wir dürfen uns nicht mit einer falschen Geschichte brüsten. Es genügt uns, was in unserer Geschichte wahr ist. Wir sollten die Lügen denjenigen überlassen, die nichts als Lügen haben".

Inschrift auf der Gedenktafel - Bild rechts: Die Postelberg (Lenešice) Fasanerie. In den Jahren 1943-1945 gab es ein Lager für gemischtrassige Juden und diejenigen, die ihre Angehörigen nicht verleugneten. Ende Mai und im Juni 1945 wurden die Räumlichkeiten des Lagers von der tschechoslowakischen Armee für unnötige Folterungen, Lynchmorde und Tötungen deutscher Zivilisten genutzt. Erinnern wir uns an die Opfer, denken wir an die Versöhnung unter uns.

***

In der Sonderausgabe des Heimatbriefs Saazerland können Sie selbst nachlesen, wie schrecklich der Massenmord an unschuldigen Opfern, darunter auch Kinder, durch die Tschechen nach dem Krieg, d.h. in Friedenszeiten, gewesen ist. Die tschechischen Kinder, Jugendlichen und Studenten von heute wissen nichts von diesen Verbrechen gegen die Menschlichkeit. Sie wissen genug über die Verbrechen des Nationalsozialismus, aber fast nichts über die Verbrechen des Kommunismus. Wir sollten uns nicht wundern, wenn das öffentlich-rechtliche tschechische Fernsehen fast täglich über die Verbrechen des Nationalsozialismus in den verschiedensten Formen berichtet, aber nur selten über unsere eigenen Verbrechen gegen die Menschlichkeit. Nie zur Hauptsendezeit, meist abends, spät nachts oder morgens. . Diese Broschüre wurde von den Nachkommen der Opfer aus Postelberg herausgegeben. Wird sie auch in tschechischer Sprache erscheinen, wie ähnliche, vom Staat bezahlte Publikationen über Lidice? JŠ

***

"...Ich schlage ein kleines Experiment vor: Versuchen wir, eine Gedenktafel mit der Aufschrift 'Allen unschuldigen Opfern der Ereignisse vom Juni 1942 in Lidice' anzufertigen, und beobachten wir den Aufruhr, der sich ergeben wird, wenn wir versuchen, sie in Lidice anzubringen. Denn in Lidice töteten die Deutschen Tschechen, während in Postoloprty die Ereignisse stattfanden und die Tötung von Deutschen lediglich ein (entschuldbarer) Exzess einer ansonsten gerechten Vertreibung... äh, eigentlich Vertreibung war."Tomáš Pecina

Černý květ našich dějin. Putování po stopách postoloprtského masakru. Výročí masakru ne Švédských šancích opět médii zamlčeno, stejně jako výročí masakru v Petržalce!

Annähernd 2000 Deutsche sollen in Postelberg umgebracht, willkürlich hingerichtet worden sein. Es war der „größte Nachkriegs-Massenmord der Geschichte“! Dieser Massenmord wurde inzwischen von tschechischer Seite bestätigt und dokumentiert!

Wie viele von uns den um die 1800 zwangsinhaftierten Deutschen im ethnischen Zwangslager „Tabor 28“ von den tschechischen Wachleuten, genannt Lager-Kapos, umgebracht wurden unter ihnen befand sich auch unser Englischlehrer Professor Dr. Paul Hermann und an den Folgen der ihnen dort zugefügten Verletzungen starben, ist wohl nur den Tschechen selbst bekannt. Kein Deutscher kennt auch nur annähernd die genaue Anzahl der Toten. Waren es 1000, 2000 oder mehr?

Zwar wusste man von früher, wozu Tschechen in ihrem Hassgefühl gegen alles Deutsche fähig sein können. Doch was am 3. Juni 1945 und nachher geschah, ist so grausam, ja geradezu die Auswirkung niedrigster tierischer Instinkte, dass man an allem Gutem im Menschen, am Sinn des Lebens selbst zweifeln könnte. Viele Tausende haben diese Leidenszeit nicht überlebt. Und warum nicht? Nur weil sie Deutsche waren.

Schwerste Verbrechen wurden begangen an wehrlosen sudetendeutschen Zivilisten. Ihnen wurde Hab und Gut genommen und die Heimat geraubt, in der sie seit Urväter Zeiten neunhundert Jahre lang lebten und ihre Heimat durch ihrer Hände Fleiß zu einem blühenden Land gemacht hatten. Wochen und Monate eines Martyriums machten die Sudetendeutschen durch, ohne dass die Welt davon Notiz nahm. Man ließ zu, offenkundig mit Wissen und Wollen von oben, dass sich der tschechische „revolutionäre Mob“ austobte. Es floss ja „nur deutsches Blut“.

V Postoloprtech bylo svévolně popraveno téměř 2000 Němců. Byla to "největší poválečná masová vražda v dějinách"! Tato masová vražda byla nyní potvrzena a zdokumentována českou stranou!

Kolik nás Němců, kteří jsme byli násilně vězněni v etnickém táboře nucených prací "Tábor 28", bylo českými dozorci, tzv. táborovými kápy, mezi nimiž byl i náš učitel angličtiny profesor Dr. Paul Hermann, zabito a zemřelo na následky zranění, která jim tam byla způsobena, vědí asi jen sami Češi. Žádný Němec ani nezná přesný počet mrtvých. Bylo to 1000, 2000 nebo více?

Je pravda, že už z dřívějších dob víme, čeho jsou Češi schopni ve své nenávisti ke všemu německému. Ale to, co se stalo 3. června 1945 a poté, je tak kruté, je to skutečně důsledek nejnižších zvířecích pudů, že člověk může pochybovat o všem, co je v lidech dobré, o smyslu života jako takového. Mnoho tisíc lidí tuto dobu utrpení nepřežilo. A proč ne? Jen proto, že to byli Němci.

Nejzávažnější zločiny byly spáchány na bezbranných sudetoněmeckých civilistech. Byli zbaveni svého majetku a své vlasti, kde žili devět set let od dob svých předků a kde svou tvrdou prací vytvořili ze své vlasti prosperující zemi. Sudetští Němci prožili týdny a měsíce mučednictví, aniž by si toho svět všiml. Česká "revoluční lůza" mohla řádit, samozřejmě s vědomím a z vůle úřadů. Koneckonců tekla "jen německá krev".