Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

(Události ČTv den výročí ani slovo - alespoň nevzpomněly výročí narození Makarenka 13.března…)

„Nechci nikomu nic vyčítat, nikoho kárat pro jeho chyby ani nikoho přímo či nepřímo urážet. Vím totiž, že nikdo nechybuje proto, že by chybovat chtěl (a proč by kdo také chtěl?), vím, že s temnotami není třeba nijak zvlášť bojovat, neboť přinesou-li Světlo, ustoupí samy.“ J.A.Komenský

 ODKAZ J.A.Komenského– PROJEV Jana A. Bati z roku 1938 – MONTESSORI škola

Velké osobnosti vždy vytvoří více než ty, které se za ně považují. Mimo chaosu nevytvoří nic hodnotného a smysluplného. Dějiny píšou vždy jednotlivci. Nejlepší projekty pocházejí od jednotlivců, od vlády a politiků to očekávat nelze. Rozhodují činy, ochota bojovat, riskovat, obětovat. Vzorem byl Tomáš Baťa. Jeho systém výchovy člověka a spolupracovníka je dokonalou přípravou pro skutečný život, prosperitu člověka, firmy a společnosti. J.Š.

***

„Nezachraňujte svět. Svět nepotřebuje, abyste jej zachraňovali. Zachraňte sebe. Tím, že zachráníte sebe, zachráníte svět, protože ten nebude muset zachraňovat vás.“ – „Strach před lidmi je zbabělost. Je urážkou důvěry v člověka a lidskou důstojnost vůbec. Konáme-li svou práci tak poctivě a účelně, že prospívá každému, vědomí této dobré práce nám dává sílu neobávat se nikoho a ničeho. Strach je nepřítelem života, a díla zbudovaná ve strachu život poškozují. Díla užitečná rostou z důvěry.“ – „Myšlenka je všechno! Vyvolává touhu a ta vede mysl i tělo!“  

Tomáš Baťa

Nedávno jsem potkal v Berouně brečícího, cca desetiletého chlapce, stál bezradně před ZŠ: „Proč břečíš? – „Sestra mne nevyzvedla.“ Čekal už 1 ½ hod. „Máš mobil? – „Nemám“. Namačkal jsem postupně všechny zvonky u dveří školy. Nic. Chtěl jsem zavolat MP Beroun, aby chlapce odvezla domů. Ještě jsem se ho zeptal co má dnes v plánu: „Mám od 15:00 hod. hokejový trénink.“ – „Kde?“ – „Tady v Berouně.“ – „A trefíš tam? – „Ano“ – „Tak pojď, mám to při cestě.“Na náměstí jsem mu řekl „Neexistuje nejde“ – „Opakuj to“ – Zopakoval slabě „Neexistuje nejde“ – „Pořádně, nahlas!“ – Zopakoval s úsilím méně slaběji. – „Tak a běž, za 10 min. ti začíná trénink, ať to stihneš a alespoň se zahřeješ před tréninkem“. Nastartoval, poctivě běžel, až zabočil u Dolní brány náměstí. Potom už to měl kousek.

Uvědomil jsem si, že by předchozí generace těchto chlapců vůbec takový problém neměla. Dnes jsou děti (bohužel i mnozí dospělí) „přeprogramováni“. Odnaučili se samostatně, svobodně myslet, jednat a řešit sami, odpovědně, nenadálou situaci. Nemají žádný „návod“, jsou bezradné, jako „ovečky“. Pokud budou tvořit základ společnosti, nečeká nás v budoucnosti nic dobrého. Dříve takový „problém“ děti řešily okamžitě, přirozeně. I na tomto příkladu je vidět, jak společnost, vzdělávání a výchova selhávají. Domyšleno do absurdna, takové děti skončí na sociálních dávkách. Kdo bude vyrábět „chleba“?