Konal se v „Domě u kamenného zvonu“ na Staroměstském náměstí (vedle paláce Kinských). Děti byly úžasné. Nemohl jsem, bohužel, zůstat až do konce. Při odchodu jsem pořídil několik fotografií z mítinku Izraelců pod okny na Staroměstském náměstí, kteří připomněli dětské oběti v dnešní válce. Více ve FOTOGALERII.
Přišel jsem o 10 min. dříve netuše, že ve stejné místnosti probíhá akce UNICEF – životní rady středoškolákům ve smyslu jak si poradit se životem. V řadách veřejnosti byli i Ukrajinci, vstup byl volný. Zareagoval jsem pouze jednou větou, kdy jsem připomněl jak Tomáš Baťa místo „problém“ používal slova „výzva“ (lektorka ocenila). Nestačil jsem se divit, s jakou slovní agresivitou okamžitě reagovaly dvě mladé pořadatelky, které si svým chováním nezadaly s praktikami StB. „Okamžitě odejděte, zavolám policii“ apod., aniž by se představily. Trvaly na opuštění místnosti, přestože už zbývalo jen 5 min. do konce i přes mé ujištění, že už do školení nemíním dále zasahovat. Kdo jsem je nezajímalo, moji navštívenku odmítly. Provokativně se postavili přímo přede mne, abych nic neviděl – zezadu byly mnohem snesitelnější:-) Potřebovaly by samy kurs základů slušného chování. Divili se i přítomní Ukrajinci z řad veřejnosti.
Kdysi jsem UNICEF pravidelně finančně podporoval (to jsem si mohl ještě dovolit). Obě pořadatelky byly viditelně „přeprogramovány“ předpisy a nařízeními, který jim zcela „vypnul“ zdravý rozum, úsudek a základní lidskou slušnost. V dnešní době mají našlápnuto na „úspěšnou“ kariéru… JŠ
***
***
Praha 11. 11. 2023: Koncert národního umělce Ukrajiny Pavla Dvorského
Komentáře
Vzpomněl jsem si na dětství. V asi 9 letech věku jsme žili v Neubrandenburgu v bývalé NDR, kde otec pracoval jako gynekolog
/1961-1963/. Měl jsem chodit do školy, naše zastupitelství mi zakázalo německou
školu a dostal jsem přidělenou sovětskou školu ve vojenské posádce v Neustrelitz. Tam jsem jezdil vláčkem 1x měsíčně na zkoušky.
Při seznámení se školou byla večer v kinosále besídka, kde jsem musel vystupovat, matka hrála na klavír a já zpíval jakousi lidovku.
Nadšení bylo veliké, celý sál vstal a řval URáá, naš malčik. Hrozně jsem se bál.
Rusi se ke mně chovali velice přátelsky, s klukama jsem si chodil hrát do kasáren, kam mne klidně pustili...
Při loučení mne učitelka seřvala že rusky umím málo a dala mi na památku leporelo pro 3 leté děti.
Tehdy jsem nechápal - oni mne vítali jako příslušníka členského státu SSSR, to jsem pochopil až později.
P.S.
Po vraždě Kennedyho byla kasárna potažena černým suknem a dávali kamsi kytky.
"Kennedy chorošij, dal pšenicu...", to se v ČSSR tehdy nenosilo...
Tehdy byla ČSSR sovětským lidem vnímána jako svazová republika...
Arašid
o 70 % vyšší než v roce 2023
2.3x vyšší než v roce 2022
3x vyšší než v roce 2021
twitter.com/.../...
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.