Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Sledujte děti a dění na Facebooku:-) - FOTOGALERIE I. turnus– J.A.Baťa 5.8.1938: O výchově mládeže!

***

V sobotu 2.7.2022, jsme zahájili další ročník. Máme opět už od počátku roku vyprodáno a další děti jsou na čekacích listinách. Pouze prvního ročníku v roce 1998 jsem se aktivně nezúčastnil. Dnes už jsem nucen své aktivity trochu omezit (dělám max. tři rozcvičky s hudbou, program u táboráku, včetně tradičního ohňostroje a oblíbeného večerního zpívání, čtení a vyprávění pro ty nejmenší.

Takto proběhlaprvní rozcvička - dost jsem tělo cítil, ale s takovou hudbou jsou to prkotiny:-) Hlavně, že děti byly nadšeny, včetně sousedů, kteří sice necvičili, ale nestárnoucí hudbou našeho mládí byli neméně nadšeni, včetně skvělé, nové kuchařky, která udělala k nedělnímu obědu tak velké a tolik kuřecích a vepřových řízků, že se ani nesnědly, tedy během nedělního oběda. V troubě moc dlouho nevydržely, což věděl málokdo, takže jako neúčastník oběda jsem si dal dva k večeři:-)

Zahájili jsme tradičně na Pouť sv. Prokopa a v neděli tradiční mší na jeho počest. Celý turnus vyzváněl ve věži Kostela sv. Mikuláše a zval v pravé poledne celé Praskolesy ke svátečnímu obědu:-)

Tak si děti užijte a hlavně přijeďte domů se všemi kostmi pohromadě – těch pár nutných šrámů tělu, duchu a imunitnímu sytému jen prospěje:-) Připojuji několik fotografií z nádherného dne. Ať je takových co nejvíce:-)

Naleznete tam i fotografii Filipa Čápa, syna zakladatele LTP a Praskoleské společnosti sv. Prokopa pana Františka Čápa. Byl nejlepším střelcem švýcarské juniorské ligy, nyní hraje za HC Davos – kráčí ve stopách svého táty, který reprezentoval ČR v horolezectví a cyklistice. Za týden přijede - na děti čeká další autogramiáda:-) I golfistka Klára Spilková jezdila na naše tábory:-) JŠ    

V osmi turnusech se vystřídalo cca 700 dětí. Je malým zázrakem, že k žádnému vážnému úrazu či  onemocnění nedošlo. Děti byly nadšené – měly kamarády, jejich tělu a duši bylo nabídnuto to, co životně, nutně potřebují – přirozený kontakt, zapojení normálního myšlení bez počítačů, tedy to, co jsme my v jejich věku měli denně k dispozici na ulici. Najezdil jsem při svých cestách do LTP na kole ze Žebráku cca 700 km, tedy 1 km/dítě:-)

Dnes už se věnuji dětem jen při rozcvičkách s hudbou, muzicírování a hrám u táboráku a hlavně večernímu čtení a vyprávění spojeným s Bobříkem odvahy. Ti nejmenší mne neustále překvapují – tím co neznají i tím jak nádherně, spontánně umí reagovat. Např. při vyprávění v Kostele sv. Mikuláše o poslední večeři Páně (před tradičním nedělním, poledním zvoněním, za účasti všech dětí ve zvonici), šestiletý klučina vykřikl: „Já mám radši řízek!“ Dobře věděl, co ho za hodinu očekává k nedělnímu obědu:-) O podobných zážitcích bych mohl psát knihy, za všechna ta léta – píše je život a žádný scenárista je nikdy nevymyslí:-)    

***

Letní tábor Praskolesy 2017: potěšte se nádherným videem

Konal se v „Domě u kamenného zvonu“ na Staroměstském náměstí (vedle paláce Kinských). Děti byly úžasné. Nemohl jsem, bohužel, zůstat až do konce.  Při odchodu jsem pořídil několik fotografií z mítinku Izraelců pod okny na Staroměstském náměstí, kteří připomněli dětské oběti v dnešní válce. Více ve FOTOGALERII.

Přišel jsem o 10 min. dříve netuše, že ve stejné místnosti probíhá akce UNICEF – životní rady středoškolákům ve smyslu jak si poradit se životem. V řadách veřejnosti byli i Ukrajinci, vstup byl volný. Zareagoval jsem pouze jednou větou, kdy jsem připomněl jak Tomáš Baťa místo „problém“ používal slova „výzva“ (lektorka ocenila). Nestačil jsem se divit, s jakou slovní agresivitou okamžitě reagovaly dvě mladé pořadatelky, které si svým chováním nezadaly s praktikami StB. „Okamžitě odejděte, zavolám policii“apod., aniž by se představily. Trvaly na opuštění místnosti, přestože už zbývalo jen 5 min. do konce i přes mé ujištění, že už do školení nemíním dále zasahovat. Kdo jsem je nezajímalo, moji navštívenku odmítly. Provokativně se postavili přímo přede mne, abych nic neviděl – zezadu byly mnohem snesitelnější:-) Potřebovaly by samy kurs základů slušného chování. Divili se i přítomní Ukrajinci z řad veřejnosti.

Kdysi jsem UNICEFpravidelně finančně podporoval (to jsem si mohl ještě dovolit). Obě pořadatelky byly viditelně „přeprogramovány“ předpisy a nařízeními, který jim zcela „vypnul“ zdravý rozum, úsudek a základní lidskou slušnost. V dnešní době mají našlápnuto na „úspěšnou“ kariéru… JŠ   

***

Praha 11. 11. 2023: Koncert národního umělce Ukrajiny Pavla Dvorského

Nedávno jsem potkal v Berouně brečícího, cca desetiletého chlapce, stál bezradně před ZŠ: „Proč břečíš? – „Sestra mne nevyzvedla.“ Čekal už 1 ½ hod. „Máš mobil? – „Nemám“. Namačkal jsem postupně všechny zvonky u dveří školy. Nic. Chtěl jsem zavolat MP Beroun, aby chlapce odvezla domů. Ještě jsem se ho zeptal co má dnes v plánu: „Mám od 15:00 hod. hokejový trénink.“ – „Kde?“ – „Tady v Berouně.“ – „A trefíš tam? – „Ano“ – „Tak pojď, mám to při cestě.“Na náměstí jsem mu řekl „Neexistuje nejde“ – „Opakuj to“ – Zopakoval slabě „Neexistuje nejde“ – „Pořádně, nahlas!“ – Zopakoval s úsilím méně slaběji. – „Tak a běž, za 10 min. ti začíná trénink, ať to stihneš a alespoň se zahřeješ před tréninkem“. Nastartoval, poctivě běžel, až zabočil u Dolní brány náměstí. Potom už to měl kousek.

Uvědomil jsem si, že by předchozí generace těchto chlapců vůbec takový problém neměla. Dnes jsou děti (bohužel i mnozí dospělí) „přeprogramováni“. Odnaučili se samostatně, svobodně myslet, jednat a řešit sami, odpovědně, nenadálou situaci. Nemají žádný „návod“, jsou bezradné, jako „ovečky“. Pokud budou tvořit základ společnosti, nečeká nás v budoucnosti nic dobrého. Dříve takový „problém“ děti řešily okamžitě, přirozeně. I na tomto příkladu je vidět, jak společnost, vzdělávání a výchova selhávají. Domyšleno do absurdna, takové děti skončí na sociálních dávkách. Kdo bude vyrábět „chleba“?