Dne 3.dubna 2014 se konala v Malém sále Městské knihovny v Praze debata na téma moderní přímé
demokracie. Pořádaly ji Švýcarské velvyslanectví v Praze a občanské sdružení Conditio humana, za účasti velvyslance Švýcarska pana Markuse-Alexandra Antoniettiho, švýcarského poslance Andrease Grosse, prof. UK Miroslava Nováka, Petra Pitharta, politologa Ladislava Cabady a šéfredaktora časopisu RESPEKT Erika Táberyho. Moderoval historik Adrian Portmann. V přestálý byla doprovodná výstava. Sál byl zaplněn. Bohužel mi selhalo nahrávání překladu projevů a debaty do češtiny přes sluchátka, proto krátce shrnu podstatné.
Žádného politika či veřejně známou osobnost jsem nezaznamenal. Nejlepší presentací přímé demokracie byly projevy a diskusní příspěvky obou zástupců Švýcarska – jasné, věcné, přímé myšlení a argumentace, kde byly vnímány myšlenky, ne ten kdo hovoří. U českých panelistů to bylo ve většině opačné, košaté, rozvláčné mluvení často o nepodstatném, nesouvisejícím, kdy posluchač více přemýšlel nad autorem, než nad tím co říká. Bylo typické, že se někteří panelisté cítili být uraženi a osobně dotčeni kritikou jejich názorů z řad veřejnosti, místo aby věcně reagovali na kritiku jejich názorů a formy argumentace. Veřejnost kritiku nevnímala jako osobní útok.
Vystoupil jsem v diskusi, kde jsem stručně řekl v několika vteřinách více podstatného než někteří čeští panelisté během dlouhých minut, často o ničem. Jsem stoupencem přímé demokracie, ale tvrdím, že při současném stavu společnosti by byla kontraproduktivní a sebezničující. Nutný předstupeň je zavedení přímé volby politiků, kteří zneužívají volebních hlasů občanů, kdy je použijí na podporu jimi určených kandidátek a kdy jsou často voleni občané, které by leckdy nedostali ani hlas od normálních, slušných občanů – např. Pavel Bém, Marek Benda a jim podobní bezcharakterní lidé. Na tento můj postřeh poslanec Andrea Gross reagoval poděkováním za důležitou připomínku, která je problémem i jinde. Též bylo připomenuto moderátorem, že přímá volba prezidenta Zemana nebyla žádnou přímou volbou, protože podmínkou přímé volby je, že zvolený dělá to, co si přáli jeho voliči.
Základem přímé demokracie je smysl pro odpovědnost, samozřejmost respektovat platné zákony a předpisy a tím mít i „právo na právo“, které je jinak ohroženo. Zavedením CH zákonů nebude u nás CH demokracie. Ta předpokládá vyspělou občanskou společnost. Pro většinu občanů vyspělých demokratických zemí je zcela přirozené dodržovat platné zákony, pokyny a předpisy, pro většinu českých lidí je přirozený opak. Není to jen následek totality, ta jen tyto nepěkné sklony u většiny obyvatelstva prohloubila. Už si nejsem jist který známý hudební skladatel z první republiky řekl. že ho „nejvíce zaráží vlastnost českého člověka, který po zavedení nového zákona okamžitě hledá cesty jak ho obejít.“ Totalitní systém tyto vlastnosti ještě více podpořil a využil. Proto se většině starší generace po komunismu přirozeně „stýská“, hlavně po „jistotách“, těžko po koncentrácích, zákazu cestování do kapitalistické ciziny, prázdných krámech, nekvalitním zbožím, cenzuře apod., ale hlavně po nezodpovědnosti za své životy a „péči“ státu. Začít musíme u výchovy a vzdělání. Jsme na začátku.
Jan Šinágl
Už vás nechceme aneb Helvetská noční můra
Komentáře
V ucte, Jan Piroutek
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.