Modrá krev a přemíra vlivu. To byly hlavní argumenty komunistických poslanců při schvalování tzv. Lex Schwarzenberg – zákona, kterým v roce 1947 zkonfiskoval stát veškerý majetek jihočeské větve rodiny Schwarzenbergů. Ačkoliv potomci Adolfa Schwarzenberga o majetek požádali v restituci zpět, stát jim nikdy nic nevrátil, naopak začal v rozporu se samotným Lex Schwarzenberg rozsáhlý majetek rozprodávat. Díky jeho privatizaci se v jižních Čechách během pár let zrodila „novodobá šlechta s modrou krví“ jihočeské ODS. Dodnes se o této skupině mluví jako o takzvané jihočeské mafii.
***
Žádám jen spravedlnost
I takové jsou dějiny střední Evropy. Adolf Schwarzenberg byl příslušníkem české zemské šlechty a mluvil stejně dobře německy jako česky. Po druhé světové válce, která skončila před pětasedmdesáti lety, přišel speciálním zákonem o majetek. Pomáhal československé exilové vládě, ale udělali z něj germanizátora, upíra a vykořisťovatele. „Nestěžuji si, jen upozorňuji, neprosím o milost,“ psal prezidentu Benešovi.
Tón dopisu nebyl právě optimistický
„Češi 10. července nechali parlamentem schválit zvláštní zákon, kterým mi zkonfiskovali prakticky všechno, co v Československu vlastním. Bez náhrady. Snažili se dokázat, že jsem nacista, kolaborant, zrádce, Němec a tak dále, aby mě mohli okrást. Jenže to se jim nemohlo podařit a museli uznat, že mé chování v průběhu války bylo bezchybné, tak zkrátka protlačili parlamentem zákon, který jim přinesl kýžený výsledek. Jsou to ale džentlmeni a demokraté, že ano?“ psal 31. října 1947 Adolf Schwarzenberg ze švýcarského exilu v Laussane svému příteli Ginovi Brunellimu.
Jakkoliv si ani v tak těžké situaci neodpustil svůj typický černý humor, zákon na něj těžce dopadl. Zemřel necelé tři roky po odeslání dopisu v únoru 1950 na ischemickou chorobu srdeční. Bylo mu 59 let.
Read more...