V osobním vězeňském spise byla kolonka „příčiny trestné činnosti“ a „co očekávám od výkonu trestu“. Dagmar vyplnila následující: „Naprostý nesouhlas s politickým zřízením a touha po svobodném životě v jiné zemi. Od výkonu trestu neočekávám nic.“ Vězení opustila v roce 1966, po 14ti letech! Zemřela v roce 1995 v Austrálii. První vydání knihy „Byly jsme tam taky“ podpořil finančně Milan Paumer, člen Odbojové skupiny bratří Mašínů. Komunisté likvidovali inteligentní a vzdělané lidi, aby mohla vládnout primitivnost. S jejich „dědictvím“ se potkáváme dodnes. Zbavovat se ho budeme po generace. Pokud to nedokážeme, zmizíme časem z mapy světa, jako jiné malé země, které svoji elitu hospodářskou, kulturní a mravní, ztratily. JŠ
***
Read more...