Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Nejnovější komentáře

  • 19.10.2020 16:44
    To už přece není normální. Žádná chemikálie se tam v takovém ...

    Read more...

     
  • 15.10.2020 17:21
    Bez komunistické strany. Komunisté se stydět nemusí.

    Read more...

     
  • 13.10.2020 17:25
    Sebeprznění a obnovitelnost. Devastaci přírody lidským faktorem ...

    Read more...

     
  • 03.10.2020 16:51
    Trvalá připomínka Oběti českých občanů z roku 1969 budou ...

    Read more...

     
  • 25.09.2020 15:54
    V Rusku komunisté nejsou u moci, ale jejich manýry jsou ...

    Read more...

     
  • 25.09.2020 15:50
    Kdo má na vlivných úřadech a soudech stále svoje lidi?

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Citát dne

„Komunismus znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. – Bez všelijakých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.“

Karel Havlíček Borovský ve svém časopise „SLOVAN“ 26.7.1850


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Login Form

Paměť národa

  • Estébáci ji vydírali a znásilnili…

    Lapkova Juliana„Babička jen spínala ruce a volala: ‚Panenko Mariá! Co s námi bude! Jeden Hitler odešel a druhý přišel!‘“

    … Juliána vyrůstala na statku, který její otec miloval. Na rozdíl od ostatních hospodářů nešetřil, utrácel na vylepšení statku: „Nebyl to táta, který by na své děti dělal ňu-ňu. Od toho byla maminka. Když jsem přišla ze školy, čekala na mě práce na poli nebo u zvířat. Měli jsme krásnou usedlost, ne největší, ale nejhezčí. Tatínek zařídil vodovod, napáječky, takže zvířata přišla ke žlabu, čumákem zmáčkla knoflík a tekla jim voda,“popisuje Juliána Lápková, které udřená maminka zemřela v roce 1944 na tuberkulózu.

    Soudruh Knytych neklepal

    Po roce 1948 vesnici ovládla šestice komunistů. Nejhorší byl prý jistý Knytych, vzpomíná Juliána: „To bylo široko daleko největší hovado. Dostal funkci na kraji. Tatínek si z něho dělal legraci, což ho strašně uráželo. Zakládal JZD, ale nerozpoznal krávu od vola. Byl to vyučený síťař, vyráběl taková síta na mouku. Tatínek nechápal, proč by měl vstoupit do JZD. Měli jsme všechno svoje.“Po vzoru jejího otce se zdráhali do družstva i ostatní. Úřady jim po roce 1950 nařídily obrovské odvody. Navíc Pecháčkům zabavili většinu dobytka, pole a svěřili jim neplodnou půdu u lesa. „Tatínek věděl, že je to konec. Zapřáhl posledního nemocného vola a šel k lesu. Vrátil se bez něho. To zvíře tam vysílením padlo. A pak ho zavřeli.“

  • Hana Jüptnerová: „Komunistická ideologie potřebovala nepřítele a tím byl sudetský Němec.“

    HJ citatPaměť národa Východní Čechy: Z totality do totalityHJ data vystav 2020

    V II. světové válce zahynulo 60 milionů lidí z toho téměř 400.000 Čechoslováků. Radost z vítězství vystřídaly pocity strachu z dalšího vývoje. Rudá armáda nepřišla pouze s úmyslem osvobozovat, ale také dobývat. Totalita se připravovala už v průběhu války. Cílem výstav v Královéhradeckém kraji – Vrchlabí, Hořice, Jaroměř, Hradec Králové, Dvůr Králové, Trutnov, Dobruška - je představit autentické příběhy pamětníků a upozornit na to, jak se oba totalitní režimy dotýkali obyčejných lidí. Dodejme, že z Československa bylo vyhnáno a o vše okradeno 3 ½ milionů sudetských Němců - v době míru! Stali se  také oběťmi války.

  • Obdivuhodný, neuvěřitelný příběh soudce Václava Stiebera a jeho rodiny

    Gottwald ještě neslezl z balkónu a už jsme byli sirotci. Komunistické bezpráví nezačalo ze dne na den v únoru 1948. Schylovalo se k němu hned v poválečných letech, jak ukazuje i příběh soudce Václava Stiebera.

    “Otec si zakládal na tom, že jako soudce je neovlivnitelný, že rozhoduje nezávisle,” říká Václav Stieber mladší o svém otci, který se dostal do konfliktu s komunisty už dlouho před únorem 1948 a den po jejich nástupu k moci byl zatčen.

    Václav Stieber, který pracoval u soudu v Novém Strašecí, lpěl na své soudcovské nezávislosti za každého režimu. První potíže mu to přineslo v období protektorátu. Jednou si ho předvolali na gestapo, když v soudním řízení rozhodl v neprospěch německé občanky.

    „V duchu už se loučil s rodinou,“ vypráví jeho syn Václav Stieber mladší. „Důstojník na gestapu si prolistoval spis a řekl: ,Alles in Ordnung.’ A pokračoval česky: ,Pane doktore, proč se rozčilujete? Nás je tady málo, nemůžeme vědět všechno.’ Poklepal na štos obálek na svém psacím stole: ,Podívejte. Tahle udání nám píšou vaši lidé.’Tehdy otci opravdu poklesla brada.“

  • Před 70 lety: Za odpor komunistům smrt

    Janosik Lenhard Mana

    Psal se 24. říjen 1950. Pro většinu obyčejný podzimní úterek, pro tři muže z jihovýchodní Moravy poslední den života. Jsou ztýraní výslechy a jeden z nich tak nemocný, že ho musí k šibenici přinést. …Antonín Jánošík, Rudolf Lenhard, František Mana… Dodnes nebyl nikdo za tento justiční zločin potrestán…

    Luděk Navara opět připomněl zapomenuté zločiny komunistů a jejich zrůdnost. Nedivme se, že dnešní mládež o nich nic neví, nebo má jen povrchní znalosti, kdy o zločinech nacismu ví mnohem více.