Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Nejnovější komentáře

  • 09.04.2024 07:03
    A businessman from the USA wrote to me I don't know anyone ...

    Read more...

     
  • 09.04.2024 06:59
    Napsal mi podnikatel u USA: Neznám nikoho dalšího, kdo by ...

    Read more...

     
  • 08.04.2024 18:19
    Zdravim, pane Šinágl Ještě si někdo myslí, že ČR je právní ...

    Read more...

     
  • 08.04.2024 11:05
    Politici jako pokusné osoby Psychologie ovlivňuje chování ...

    Read more...

     
  • 07.04.2024 07:50
    Jenom mi stále chybí GENERÁLSKÁ policejní odpověď na triviální ...

    Read more...

     
  • 06.04.2024 13:54
    V roce 2050 bude bílých Evropanů v Západní Evropě, vzhledem k ...

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Citát dne

Karel Havlíček Borovský
26. června r. 1850

KOMUNISMUS znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž, aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. Bez všelikých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.

 


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Login Form

Simkova Ludmila SeflovaSimek Vaclav„Chtěli po mně adresy všech příbuzných. Když jsem jim je neřekla, vzali mě za hlavu a mlátili tak dlouho, dokud ze mě nestříkala krev. Pak mě chytili, svlékli a donutili mě to slízat. To byla taková potupa. Já bych se před nikým nesvlíkla, a zůstala jsem tam nahá, všem pro smích.“ - „Děti, važte si toho, že se můžete učit, že se můžete smát, že se můžete radovat. A dbejte na to, aby vám nikdo neublížil,“ říká Ludmila Šeflová na záznamu v rámci projektu Příběhy našich sousedů. Z jejích úst to rozhodně nezní jako fráze.

***

Osmáci a deváťáci si vyslechli pro ně ne-představitelný příběh. Ludmilu Šeflovou jako velmi mladou komunistický režim poslal na deset let do vězení. 

A nedovolili jí ani rozloučit se s maminkou. „No, a ujeli jsme pár metrů a oni mi říkají: Dobře se rozhlídni, svítí sluníčko, je hezky, viď, teď slunce vycházet dlouho neuvidíš. A já opravdu dostala deset let.“ Šimkovi – tak znělo dívčí příjmení paní Šeflové – za války pekli chleba pro partyzány a zaměstnávali mladé lidi, kteří potřebovali doklad o práci, aby se vyhnuli totálnímu nasazení, galejím různého druhu na území Říše. Na osvobození vzpomíná Ludmila Šeflová takto: „Přijeli Rusáci, jeden vzal maminku kolem krku a povídá: Mamušo, to naše osvobození vás přijde draho, zbudou vám oči pro pláč. To se potvrdilo v míře až nepředstavitelné.

HLAVNĚ NÁS CHTĚLI OKRÁST

V únoru 1948 na statku rodiny Šimkových dvakrát hořelo. Paní Šeflová je přesvědčena, že v tom měli prsty místní komunisté. „Shořel nový prasečák a stodola s kůlnami, kde jsme měli stroje. Tatínek mi zakázal chodit do školy a musela jsem pomáhat řemeslníkům. Bratr Václav plakal, že nemůže jet na sokolský slet do Prahy,“ vypráví žena, které bylo tehdy čtrnáct let.

Ve stejném roce začali u Šimků pracovat dva mládenci, které přivedl manžel Ludmiliny starší sestry. Později se ukázalo, že šlo o past. „Tatínka si už tou dobou začali předvolávat k výslechům, a když se jednou vrátil, řekl mamince: Přijdeme o všechno, už mají seznamy, koho zatknou.“

Šikana se stupňovala. „Chtěli nás umořit, abychom vstoupili do družstva. Zrní nám kradli rovnou od mlátičky a my si ho museli kupovat. Šla jsem k místnímu tajemníkovi, aby mě pustil někam do práce. A on prej, že pro takovej ksindl kulackej není na světě místo.“ 

20. června 1955 zatkli Ludmilina tatínka. „Přijelo deset tatraplánů, odvedli ho v poutech přímo z pole.“ O čtyři dny později, tři týdny po jejích jedenadvacátých narozeninách, se komando vrátilo. „Zajela jsem do stodoly, vypřáhnout už mi nedovolili. Bosou, jen v krátkých kalhotách a podprsence, mě strčili do auta.“ 

Už přijetí ve věznici v Bartolomějské ulici v Praze bylo brutální: „Strhli mi náušnice, prohlédli všechny tělesné otvory a hodili mě do cely. Seděla tam paní, šedivé vlasy až na zem. Pro misku jídla jsme si musely kleknout ke dveřím, a to nám ještě strážní přiráželi ruce.“

Krutosti, které prožívala během výslechů, jsou až nepopsatelné

„Chtěli po mně adresy všech příbuzných. Když jsem jim je neřekla, vzali mě za hlavu a mlátili tak dlouho, dokud ze mě nestříkala krev. Pak mě chytili, svlékli a donutili mě to slízat. To byla taková potupa. Já bych se před nikým nesvlíkla, a zůstala jsem tam nahá, všem pro smích.“

Výměnou za podpis spolupráce StB Ludmile nabízeli povolení zúčastnit se maminčina pohřbu – tvrdili, že se po zatčení manžela a dcery oběsila, což nebyla pravda. Vymysleli si i to, že se jí otec zřekl. Soud pak v zinscenovaném procesu označil Václava Šimka za hlavní postavu protistátní skupiny a nařkl jej z velezrady. Záminkou byla pomoc vojenskému zběhovi – šlo o jednoho z mladíků, kterého rodině doporučil na výpomoc již zmíněný Ludmilin švagr.

Otec dostal třináct let, dcera deset. „Mě zatkli na základě toho, že z táty vymlátili, že to, co věděl on, jsem věděla i já. Hlavně nám ale chtěli ukrást majetek,“ vyslechlo si pět příbramských školáků od paní Šeflové u ní doma.

Vězeňkyně bydlely v barácích po třiceti, většinu tvořily vražedkyně. „Dávali nám je za vzor, měly nás převychovat.“

Z lágru v Želiezovcích si odnesla doživotní následky v důsledku těžkého poranění páteře, odškodnění se složitě domáhala dlouho po revoluci. Jejímu otci komunisté z důchodu odečítali třetinu jako pohledávku za náklady spojené s vězněním.

Celý článek>

***

P.S.

I kvůli takovýmto zvěrstvům se rozhodli Mašíni bojovat. Zdalipak je odpůrcům Mašínů líto paní Šeflové, stejně jako litují obětí Mašínů, členů KSČ, kteří tyto zločiny proti lidskosti podporovaly? JŠ

***

Pro presidenta Pavla nejsou Mašíni a Emil Kolben žádným přínosem, hodným vyznamenání?!

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1
Share

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)