Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

„Chtěli po mně adresy všech příbuzných. Když jsem jim je neřekla, vzali mě za hlavu a mlátili tak dlouho, dokud ze mě nestříkala krev. Pak mě chytili, svlékli a donutili mě to slízat. To byla taková potupa. Já bych se před nikým nesvlíkla, a zůstala jsem tam nahá, všem pro smích.“- „Děti, važte si toho, že se můžete učit, že se můžete smát, že se můžete radovat. A dbejte na to, aby vám nikdo neublížil,“říká Ludmila Šeflová na záznamu v rámci projektu Příběhy našich sousedů. Z jejích úst to rozhodně nezní jako fráze.

***

Osmáci a deváťáci si vyslechli pro ně ne-představitelný příběh. Ludmilu Šeflovou jako velmi mladou komunistický režim poslal na deset let do vězení. 

A nedovolili jí ani rozloučit se s maminkou. „No, a ujeli jsme pár metrů a oni mi říkají: Dobře se rozhlídni, svítí sluníčko, je hezky, viď, teď slunce vycházet dlouho neuvidíš. A já opravdu dostala deset let.“ Šimkovi – tak znělo dívčí příjmení paní Šeflové – za války pekli chleba pro partyzány a zaměstnávali mladé lidi, kteří potřebovali doklad o práci, aby se vyhnuli totálnímu nasazení, galejím různého druhu na území Říše. Na osvobození vzpomíná Ludmila Šeflová takto: „Přijeli Rusáci, jeden vzal maminku kolem krku a povídá: Mamušo, to naše osvobození vás přijde draho, zbudou vám oči pro pláč.“ To se potvrdilo v míře až nepředstavitelné.

„Babička jen spínala ruce a volala: ‚Panenko Mariá! Co s námi bude! Jeden Hitler odešel a druhý přišel!‘“

… Juliána vyrůstala na statku, který její otec miloval. Na rozdíl od ostatních hospodářů nešetřil, utrácel na vylepšení statku: „Nebyl to táta, který by na své děti dělal ňu-ňu. Od toho byla maminka. Když jsem přišla ze školy, čekala na mě práce na poli nebo u zvířat. Měli jsme krásnou usedlost, ne největší, ale nejhezčí. Tatínek zařídil vodovod, napáječky, takže zvířata přišla ke žlabu, čumákem zmáčkla knoflík a tekla jim voda,“popisuje Juliána Lápková, které udřená maminka zemřela v roce 1944 na tuberkulózu.

Soudruh Knytych neklepal

Po roce 1948 vesnici ovládla šestice komunistů. Nejhorší byl prý jistý Knytych, vzpomíná Juliána: „To bylo široko daleko největší hovado. Dostal funkci na kraji. Tatínek si z něho dělal legraci, což ho strašně uráželo. Zakládal JZD, ale nerozpoznal krávu od vola. Byl to vyučený síťař, vyráběl taková síta na mouku. Tatínek nechápal, proč by měl vstoupit do JZD. Měli jsme všechno svoje.“Po vzoru jejího otce se zdráhali do družstva i ostatní. Úřady jim po roce 1950 nařídily obrovské odvody. Navíc Pecháčkům zabavili většinu dobytka, pole a svěřili jim neplodnou půdu u lesa. „Tatínek věděl, že je to konec. Zapřáhl posledního nemocného vola a šel k lesu. Vrátil se bez něho. To zvíře tam vysílením padlo. A pak ho zavřeli.“

Sedlákovu zpupnost pak potrestal Lidový soud v Jindřichově Hradci 11. 9. 1953 těmito tresty:

• odnětí svobody v trvání 15 měsíců nepodmíněně;
• ztráta čestných práv občanských na 3 roky;
• propadnutí jmění;
• zákaz pobytu v okrese Jindřichův Hradec navždy.

V tehdejší době mohl Kolář dopadnout i hůř. Co je ale těžko pochopitelné, soud vyslovil i „zabrání zemědělského majetku manželky obviněného Jiřiny Kolářové“. (2) Ta přitom z ničeho obžalovaná nebyla; naopak to byla ona, kdo zásadním způsobem zamezil eskalaci konfliktu.

Dne 7. 8. 1951 udělil Okresní národní výbor v Prachaticích sedláku Janu Bromovi (1915-1990) z Mičovic pokutu 30.000 Kčs za to, že nesplněním předepsaných dodávek „ztížil a rušil výživu obyvatelstva“.

Dne 3. 1. 1952 následovala pokuta 18.000 Kčs za to, že stejným způsobem „porušil veřejné zásobování“.

Poté byla Bromovi dne 5. 9. 1952 vyměřena pokuta 30.000 Kčs za to, že „nedodržel plánovanou plochu při sadbě brambor“. V odůvodnění pak stála výtka: „Že tím... ochuzujete náš pracující lid Vám nevadí.“

Dne 21. 4. 1953 přišla další pokuta, tentokrát 10.000 Kčs, za to, že Brom „narušil výživu obyvatelstva“ tím, že „nedodal v roce 1952 554 kusů vajíček“. V odůvodnění stojí: „Kdybyste se... byl snažil, zajisté, že byste byl dodávku splnil a mohl se uvarovat trestního řízení.“ (Úvahou, že víc by se musely snažit příslušné slepice, se národní výbor nezabýval.) (1)

Ve čtvrtek 13. 8. 2020 se Okresní soud v Prachaticích zabýval dvěma pokutami, které udělil Okresní národní výbor v Prachaticích sedláku Janu Bromovi (1915-1990) z Mičovic za neplnění předepsaných dodávek zemědělských produktů.

Šlo o pokutu 18.000 Kčs z ledna 1952 a další ve výši 30.000 Kčs ze září téhož roku. (1)

Soudce JUDr. Jiří Mühlstein uznal, že postup tehdejších funkcionářů byl šikanózní, a vyslovil Bromovu účast na soudní rehabilitaci. Státní zástupce se s tím ztotožnil.

Rozhodnutí soudu tvoří právní podklad k tomu, aby pozůstalé dcery mohly požádat o vrácení pokut. (2) Zároveň dává naději i dalším, kteří byli podobně postiženi. (3)

Dne 4. 8. 2020 vyslovil Okresní soud v Kolíně účast na soudní rehabilitaci podle zákona č. 119/1990 Sb. pro pětičlennou rodinu Nehasilových z Tismic:

• synové Josef (1943) a Stanislav (1944),
• jejich rodiče Josef (1918-2002) a Stanislava (1923-1995),
• jejich babička Anna (1888-1973).

Rodinu nechal v roce 1953 násilně vystěhovat referent Okresního národního výboru v Českém Brodě Jaroslav Markovský (1921-2009) z jejich domova do Petrovic v okrese Jeseník.

Aktualizováno 3. 1. 2024: V POLOŠERU – poselství dcery sedláka dnešní generaci, aby nezapomínala... - Theodor Geiger: „Porušíš-li právní normu, stane se tobě něco, porušíš-li mravní normu, stane se něco v tobě.“ 

***

Mgr. Michal Matouš Ph.D. patří k nastupující generaci soudců a jeho dnešní výkon u OS Praha východ zasluhuje nejvyšší uznání – věcný, stručný a schopný úsměvu. Poslech zvukového záznamu celého jednání stojí za poslech. Opět skvělá práce a argumentace obhájce JUDr. Lubomíra Müllera. Za veřejnost byl přítomen John Bok, redaktor Seznamu.cz (viz text níže) a manželka dr. Müllera. Skvěle vypovídala dcera a vnučka sedláka Františka Matyse. Státní zástupce se pokusil „zaútočit“ ve smyslu „nežili v té době, nemohli utrpět škodu“. Na to reagoval dr. Müller: „Jak se jednoduché věci dají úspěšně komplikovat“. Veřejnost to kvitovala a soudce i s úsměvem s porozuměním. Dodal: „Je potřeba staré křivdy napravit a nebýt formalista.“ 

Soudci jsem, i za nepřítomnou veřejnost poděkoval, a jednou krátce zatleskal. Nevyloučil mne za potlesk jako soudce Městského soudu Jan Šott. Mimochodem evropští žalobci uzavřeli kauzy Babiše. I JUDr. Vojtěch Cepl st. by mu zatleskal… Určitě by ho nominoval na ústavního soudce.

Mimochodem Franišek Matys byl 19 let starostou, jako jediný měl traktor, byl pokrokový a vymýšlel nové postupy pro pěstování plodin, které ostatní sedláci odmítali, aby je sami později přijaly pro jejich úspěšnost. Kde jsme dnes mohli být s takovými lidmi, které komunisté zavírali, mučili a popravovali, nemluvě o barbarském vyhnání českých Němců, kteří nám dnes také zoufale chybějí… JŠ

Teprve teď bude Okresní soud ve Strakonicích řešit, zda soudní rehabilitace dopadá i na dceru, která nebyla odsouzena ani obviněna, a přesto jí byl zabrán majetek.

***

Rozsudkem bývalého Lidového soudu ve Strakonicích ze dne 17. 8. 1955 byla Marie Švejdová (1905-1989) odsouzena za to, že spáchala „sabotáž“, když „jako samostatně hospodařící zemědělec“v Kakovicích přes veškeré výzvy a nabídky „nechala ležet ladem 4,80 ha půdy“. Navíc „svým dobytkem spásala... družstevní kultury, řepu i zrní a napáchala tak více škod na družstevním majetku“.A také „nadávala“předsedovi Jednotného zemědělského družstva i jiným členům družstva. Kromě tříletého trestu vězení byl Švejdové uložen peněžitý trest 1.000 Kčs, ztráta čestných práv občanských na 5 let a také propadnutí veškerého jmění. (1)

„Kde je láska, je i domov. Domov mohou opustit naše nohy, ne však naše srdce.“

Oliver Wendell Holmes

***

Aktualizováno 30.12.2023: ... Ještě Vám posílám link na video s vyprávěním mého otce. Krátila jsem si čas, když jsem tenkrát čekala na vyjádření rodiny. Je to hlavně ze začátku špatně slyšet, takže asi sluchátka jsou potřeba. Ten zvukový záznam mi hodně pomohl, aby předávané informace byly přesné. Poslouchala jsem to dokola a pak vytvořila video. Když mi došly všechny souvislosti o dědečkovi Matysovi, brečela jsem pro něj, kudy jsem chodila. Byli to stateční lidé....

***

Na návštěvě v Hrusicích aneb nekonečný příběh...

Spravedlnost pro „kulaky“ po 71 letech - skvělý výkon práva a normálního rozumu soudce

***

Dne 8. 12. 2023 jsem zveřejnil článek výše. Jako poděkování jsem obdržel od paní Elišky Teplické dvě publikace V POLOŠERU. Dosud jsem nečetl publikaci, která by tolik vypověděla o likvidaci sedláků a době, kdy se tyto zločiny proti lidskosti děly. Na sedmdesáti stránkách osudu jednoho sedláckého rodu, jako byste četli osudy mnoha tisíců likvidovaných sedláckých rodin. Živily po staletí zemi, byly její mravní páteří a tvořily nejsilnější politickou stranu. Na ukázku zveřejňuji pár stránek a komentářů níže. Publikaci je možno objednat na: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.. Doporučuji - měla by být povinnou četbou na základních a středních školách! Nezapomínejme, že stejně byly zlikvidovány staleté sedlácké rody českých Němců po roce 1945. JŠ

„Od dvou starších sester vím, že maminka křičela při zabírání našeho statku na funkcionáře, aby vzali čtyři kulky a zastřelili nás a ukončili naše trápení.“ - „Myslím si, že je velmi důležité, aby se v době, kdy je příroda a krajina v naší zemi ve velké krizi, lidé dozvěděli, jak s ní zacházeli lidé v předešlých generacích. Jak byli vůči ní v pokoře, jak si vážili jejího koloběhu, jak se učili ji pozorovat, aby z ní mohli těžit a zároveň jí neubližovali. Pro mě samotnou bylo velkým zážitkem setkání s rodinou Sotonových. Poznala jsem lidi, kteří povýšili těžkou práci na poslání a jejichž kořeny a vazba k půdě, hospodářství a tradici je silnější než všechny režimy a snad i smrt.“

* * *

PRACHATICE 15. 10. 2020: SOUD ZRUŠIL DALŠÍ DVĚ POKUTY SEDLÁKOVI, NA KTERÉHO „ZAKLEKLI“ FUNKCIONÁŘI NÁRODNÍHO VÝBORU

Okresní soud v Prachaticích vyslovil ve čtvrtek 15. 10. 2020 účast Jana Broma (1915-1990) na soudní rehabilitaci podle zákona č. 119/1990 Sb. vzhledem k dalším dvěma pokutám, které mu udělili začátkem 50. let funkcionáři okresního národního výboru, když na něj „zaklekli“.