Připomněl mi ji Vladimír Hučín na svých webových stránkách (neuvádí kolikátá). Naposledy jsem ji návštívil 5.9.2020 s plk. Josefem Musilem, kdy jsme účastníkům představili výstavu „Zapomenuté zločiny komunismu 1948-1989“. Výstavu zahájil kardinál Dominik Duka. ČT s ním udělala rozhovor na místě výstavy, o výstavě ani slovo, ani záběr. Omlouvám se za nedostupnost videí (YT mi kanál zrušil, časem videa na novém účtu doplním). Můžete si poslechnout můj tehdejší komentář a porovnat s Hučínovým. Na XXXI. Muklovskou pouť v Událostech ČT mezi 31 zprávami dne, místo nezbylo…
Kdysi jsem Hučínovy aktivity podporoval mediálně i finančně. Jeho projevy jsou, bohužel, stále stejné, konstatuje známé, kritizuje, varuje, bez řešících činů. Proč asi není předsedou KPV-ČR, zastupitelem Přerova, poslancem či senátorem, kde by mohl působit efektivně v rámci zákonných pravomocí? Žije ve svých představách, sebestředně, mluví radikálně, nespojuje, ale rozděluje. Proto nemůže v žádných volbách uspět, kdy není schopen vnímat stav společnosti a hledat reálnou a realizovatelnou cestu k řešení či ke zvolení, při daném stavu postkomunistické společnosti. Je v podstatě sám obětí. Mocné neohrožuje, proto je ani nezajímá. Efektivně neřeší nic, ani ostudnou sochu rudoarmějce v Přerově.
Je klasickým představitelem „dizidentského skanzenu“, žijícího „v minulosti a z minulosti“, v zajetí svých představ a myšlenek. Žádnou smyslpnou, efektivní činnost, která mění nevyvíjí (podobně jako ing. Jiří Fiala). Mimochodem jeho matka byla členkou KSČ. Je to i o české povaze: Konstatovat známé, divit se, apelovat, ale žádná konkrétní, realizovatelná řešení nenabízí, natož sám pro to něco udělat s rizkem, bojem a obětí. JŠ
***
Read more...