Dne 3. 1. 2024 obdržel Jürgen Seifert (nar. 1951) z Berlína, občan bývalé Německé demokratické republiky, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ve věci odškodnění za zranění na československých hranicích v roce 1983.
Seifert byl spolu s dvěma přáteli zadržen při pokusu o přechod do Západního Německa. Přitom byl vážně zraněn pohraničním psem.
K čemu konkrétně došlo?
„Zaslechl jsem ránu, snad výstřel z nějaké zbraně, tak jsem padl k zemi. Už jsem ležel, když na mne skočil služební pes a zahryzl se mi do levého stehna. Poté ke mně přiběhli nějací lidé, psa odtrhli a dali mi něco přes hlavu. Ruce mi spoutali za zády. V protokolu však chybí, že mne poté pes napadl ještě jednou. Tentokrát zaútočil přímo na genitálie. Utrpěl jsem vážné zranění, které mne stále trápí. Musel jsem se podrobit několika operacím,“ popsal Seifert hrůzný zážitek u tehdy ostře střežené československé hranice.
Co se dělo pak?
Po desetidenním věznění v Československu byli Seifert i jeho kamarádi předáni východoněmecké STASI.
V roce 2019 soudkyně Okresního soudu v Chebu JUDr. Věra Mathauserová Seiferta rehabilitovala podle zákona č. 119/1990 Sb.
V roce 2020 mu ředitel odboru odškodňování Ministerstva spravedlnosti ČR Mgr. Jakub Severa přiznal odškodnění ve výši 20 980 Kč.
Jednotlivé položky odškodnění
Náhrada ušlého výdělku za období od 7. do 17. 11. 1983 – 917 Kč
Náhrada nákladů vazby – 220 Kč
Náhrada nákladů trestního řízení – 200 Kč
Náhrada za vypracování lékařské zprávy – 200 Kč (zaplaceno lékaři)
Cestovné, včetně nocležného – 3 193 Kč (bylo vynaloženo za dopravu z Berlína k soudu v Chebu a zpět)
Bolestné – 16 250 Kč (náhrada za ztížení společenského uplatnění byla Seifertovi odepřena)
Soudní posouzení
Seifert to pokládal za nespravedlivé, protože jeho zranění bylo zbytečné (když byl zadržen, nebyl žádný důvod, aby na něj pes v přítomnosti psovoda útočil) a má z něj celoživotní následky. Podal proto žalobu.
Soudce Obvodního soud pro Prahu 2 JUDr. Petr Navrátil, Ph.D., LL.M., MBL, mu v roce 2022 k původně přiznanému odškodnění přiznal navíc 15 000 Kč.
Seifert to ale nepokládal za dostatečné.
Jeho odvolání však senát Městského soudu v Praze (JUDr. Blanka Chlostová, JUDr. Michal Holub a JUDr. Zuzana Hanáková, LL.M.) zamítl, a navíc mu uložil zaplatit 600 Kč Ministerstvu spravedlnosti ČR na nákladech odvolacího řízení.
Seifert se ale nevzdal a podal dovolání. A Nejvyšší soud ČR ho vyslyšel.
Zatímco prvoinstanční i odvolací soud se cítily vázány odškodňovacími limity podle vyhlášky č. 32/1965 Sb., senát Nejvyššího soudu (JUDr. David Vláčil, JUDr. Hana Polášková Wincorová a Mgr. Viktor Sedlák) vysvětlil, že obecné soudy „nejsou ... vázány podzákonným právním předpisem, kterým vyhláška č. 32/1965 Sb. je, a tudíž ... mohou nepoužít ta její ustanovení, jež by bránila přiznání odškodnění ve výši přiměřené okolnostem případu“. (Č.j. 30 Cdo 966/2023-70)
Přitom soudci odkázali také na nález Ústavního soudu ČR ze dne 10. 1. 2023 v podobné kauze Dr. Thomase Bartsche. (Sp. zn. III. ÚS 3025/22)
Věc se nyní vrací k Městskému soudu v Praze.
Poučení
Ježíš Kristus kdysi vytkl židovským vládcům: „Slepí vůdci! Cedíte komára, ale polykáte velblouda.“ (Matouš 23:24)
Ve studijní poznámce k tomuto výroku čteme:
„Ze zvířat, která Izraelité znali a považovali za nečistá, patřil komár mezi nejmenší a velbloud zase mezi největší. (3Mo 11:4, 21–24) Ježíš s nadsázkou a také lehce ironicky poznamenal, že náboženští vůdci cedí svoje nápoje, aby se neznečistili polknutím komára, ale vůbec jim nevadí polykat velblouda, tedy naprosto přehlížet mnohem závažnější ustanovení Zákona.“
Úzkostlivě ,slepá‘ aplikace vyhlášky č. 32/1965 Sb. připomíná takové ,cezení komára‘. A ,polykáním velblouda‘ je ono ,přehlížení mnohem závažnějšího ustanovení Zákona“ č. 119/1990 Sb., totiž že odškodnění má být „přiměřené“. (§ 1 odst. 1)
K tomu by už nyní nemělo docházet.
--
- 1. 2024 zapsal: L. Müller
Read more...