Jonathan Freedland
Tato hrozba je mnohem horší než hrozba Al-Káidy. Aby ji Západ porazil, musí odmítnout spojovat Rusko s jeho nihilistickým vůdcem.
Stejně jako slepá veverka občas najde oříšek, tak i Liz Trussová se trefila do něčeho pravdivého. Ve čtvrtek ministryně zahraničí přednesla projev, v němž prohlásila: "Invaze na Ukrajinu je změnou paradigmatu v měřítku 11. září." Stejně jako zvláštní pocit, který se dostaví při spatření zastavených hodin ukazujících správný čas, bylo otřesné slyšet z úst vysoce postaveného člena britské vlády napůl přesné hodnocení. Přesto přirozeně byly věci, které Trussová neřekla a nechtěla říct. Za prvé, to, co nikdo nenazve 2/24, se pravděpodobně ukáže jako ještě významnější než 11. září. Za druhé, hlavní hodnota srovnání tohoto okamžiku s agónií září 2001 spočívá v tom, abychom se nedopustili stejných chyb znovu.
Otřesný dokument „Odvrácená strana světa“ vysílán veřejnoprávní ČT jen jednou…?!
Začněme výstižností paralely.
Útoky na New York a Washington byly tehdy chápány jako výzva demokratickému světu k obraně základního principu svobody. Tato výzva je nyní hlasitější, v neposlední řadě proto, že hrozba, kterou představuje Vladimir Putin, je ostřejší než ta, kterou představovali únosci z 11. září, a napadený princip je jasnější. Invazí na Ukrajinu porušil základní koncept suverenity a sebeurčení, na jehož základě národy koexistují. Řekl, že velké státy mohou pohltit ty menší a udělat z jejich obyvatel vazaly. Tímto krokem zasekl sekeru do způsobu uspořádání našeho světa a jediného způsobu, jakým může fungovat.
Pachatelé 11. září byli také vnímáni jako představitelé hlubšího nebezpečí ohrožujícího naše hodnoty a způsob života: byli považováni za nihilistickou sektu, která miluje smrt stejně, jako její cíle milují život. Ať už byl tehdy popis nihilismu jakýkoli, dnes je vhodným způsobem, jak charakterizovat putinovskou hrozbu. Svědčí o tom, jak se vyžívá v ničení a pohrdání lidským životem, což se projevuje opakovaným bombardováním ukrajinských civilistů, dokonce i těch, kteří utíkají do bezpečí; záměrným útokem na obytné domy, mateřské školy a nemocnice, včetně té v Mariupolu pro matky, děti a kojence. Přečtěte si lži o těchto útocích, podávané s přimhouřením oka a, jak je patrné z tweetů z oficiálních účtů ruské vlády, s náznakem úsměvu. Zamyslete se nad státem vytvářenými dezinformacemi, které bezostyšně tvrdí, že den je noc a noc je den, že sousedé Ruska se nemusí obávat invaze, protože Rusko "nenapadlo Ukrajinu". Sledujte naaranžovaná shromáždění mladých ultranacionalistů, kteří všichni nosí symbol Z a opakovaně salutují pravou rukou, i když se snažíte zahnat zjevné historické ozvěny. Podívejte se tomu všemu do tváře a nemůžete si pomoci, ale dojdete k závěru, že to, na co se díváte, je skutečně kult nihilismu.
A samozřejmě na něm záleží mnohem víc než na verzi, která se ohlásila 11. září, protože ten má státní moc.
Putinismus vládne jaderným arzenálem a rozsáhlou, i když skřípající armádou. Zatímco USA a jejich spojenci vedli "válku proti terorismu", Putin postupoval krok za krokem k tomuto současnému okamžiku, pomalu dusil rodící se ruskou demokracii doma a zdokonaloval své metody v zahraničí. Zábor území v Gruzii v roce 2008 a zabrání Krymu v roce 2014; bezohledné ničení Sýrie, které provedl stejným nelítostným způsobem jako v Čečensku - to vše na očích. Putinova invaze na Ukrajinu nepřišla z čistého nebe. Jak řekl Quentin Sommerville z BBC v hluboce znepokojivé reportáži z Charkova: "Pokud tuto taktiku nepoznáte, pak jste nedávali pozor." Ale to byl právě ten problém: západní vlády se dívaly jinam.
Tím se dostáváme k oblastem, kam se Liz Trussová bála vkročit.
Pokud se skutečně jedná o změnu paradigmatu srovnatelnou s 11. zářím, pak první lekce musí znít: nepokazme to jako minule.
Jedné chybě se snadno vyhneme. George W. Bush a Tony Blair udělali chybu, když pro něco, co mělo být policejní operací, použili válečnou rétoriku a metody. Nebezpeční teroristé, kteří měli být cílem dlouhé, intenzivní a složité policejní a zpravodajské práce, byli místo toho povýšeni na válečné nepřátele, čímž získali status, po kterém toužili. Tentokrát žádná chyba této specifické kategorie nehrozí: jedná se o skutečnou válku, do níž je zapojen skutečný stát.
Riziko chybné identifikace nepřítele však zůstává.
Před dvěma desetiletími se jestřábi předháněli ve vzývání "střetu civilizací", jako by Západ byl předurčen k boji nikoli s konkrétní, úzce vymezenou skupinou násilných džihádistů, ale s islamismem, ne-li s islámem samotným. To byla osudová a fatální chyba. Spojené státy a Velká Británie se v ní dopustily divokého útoku, když dobyly Afghánistán, ačkoli bylo zapotřebí, aby speciální jednotky vymýtily Al-Káidu, a co bylo nejhorší, vtrhly do Iráku, aby se snažily získat zbraně, které neexistovaly. Rovněž došlo k řadě domácích kroků, jejichž důsledkem nebyla jen izolace a zadržování násilných džihádistů, ale démonizace a vyloučení muslimů.
Západ nesmí tuto chybu opakovat. Musí být konkrétní.
Nyní se bojuje proti Putinovi a putinismu, nikoli proti Rusku nebo Rusům. Přerušit styky s institucemi napojenými na Kreml má smysl, zakázat Dostojevského romány je hloupost. Většina Rusů je sama obětí putinismu. To oni byli jím a jeho nohsledy okradeni naslepo; to oni jsou násilím krmeni lží. Ve válce proti putinismu budou nezbytnými spojenci.
Washingtonský vědec a analytik Šádí Hamid se domnívá, že Ukrajina může posloužit jako budíček pro generaci, která stejně jako on dospěla uprostřed následků 11. září.
Tento týden mi řekl, že ho tato léta zanechala "vlažným a rozpolceným" vůči tvrdé síle USA, protože viděl, jak se to zvrtlo, především v Iráku. Dědictvím 11. září bylo přinejmenším mezi americkými pokrokáři upřednostňování "příjemných, nadýchaných věcí, jako je měkká síla". Hamid předpovídá, že po Ukrajině se to změní. Nová generace vidí, že k tomu, aby se postavila vražednému diktátorovi, který odporuje všemu, v co věří - od práv menšin po svobodu projevu -, někdy stačí jen síla. Jinými slovy, tato poslední změna paradigmatu již ruší dopad té předchozí.
Samozřejmě je to teprve začátek.
Válka na Ukrajině přinese ještě více krutosti, ještě více krve. Ale tato invaze vyvolala reakci, kterou její architekt nepředpokládal: odhodlání Západu, že Putin musí být na Ukrajině nejen zastaven, ale putinismus musí být poražen. Je to odhodlání tvrdší než kdykoli od roku 2001. Na této bitvě záleží více než na té tehdejší - a proto nesmí znovu předvádět své hlouposti a nesmí opakovat své chyby.
Jonathan Freedland is a Guardian columnist
11.3.2022
***
Drtivá většina Evropanů je pro začlenění Ukrajiny do EU. Vedení EU je proti, jako kdyby nebyla výjimečná doba, která vyžaduje výjimečné činy. Nejsou-li schopni hájit životy a budoucnost obyvatelstva EU i světa, musí ustoupit schopnějším. Máme mravní a morální povinnost obětovat část svého nezřízeného blahobytu (získaného z nemalé části i na úkor bohatství a práce chudých zemí) potřebným v nouzi, v zájmu obnovení skutečného života, jehož cenu znají trpící a bojující Ukrajinci, kterou jsme zapomněli a kterou nám příkladně ukazují a připomínají. Skutečný život se „nekonzumuje“, ale žije!
ČSR v roce 1938 vydalo na obranu 13% státního rozpočtu. ČR v roce 2021 pouze 1,3%?!
J.Š. 12.3.2022
***
Komentáře
„Zabýváme se pitomostmi, a když jde do tuhého, tak se z toho hroutíme. Nejsme ochotni ani schopni bránit svoje hodnoty a svoje plány, postavit se za naše partnery.“
Konrád Adenauer: „Je lepší mít půl Německa úplně, než celé jen napůl“.
„Čína nicméně může být tímto konfliktem posílena, a to jak ekonomicky, tak politicky. Upřímně řečeno, ekonomicky si pak z Ruska může vzít, co bude chtít. A úplně za málo, za co nejmenší cenu. Politicky mohou navíc Číňané posílit na mezinárodním poli. Nakonec budeme totiž Číně vděční, že se angažovala, protože zkrátka nechceme, aby utrpení nevinných lidí trvalo tak dlouho.“
„I ruská orlice má dvě hlavy: jedna kouká na východ, druhá na západ. A je tady od toho, aby dohlédla na všechny strany. Do svého pojetí velmocenského Ruska samozřejmě bere Ukrajinu. Rusko nemůže být velmocí bez Ukrajiny.“
„Naší nadějí je čas. Jednak musíme podporovat Ukrajinu, aby vydržela co nejdéle, a zároveň doufat, že Putinovi dojde, že se přepočítal. Rusové dokáží dělat revoluce, když na to přijde.“
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.