Skutečnost, že Rakousko nebo Německo nedokážou adekvátně odpovědět na Putinovy válečné zločiny, je logickým důsledkem nejzávažnějších politických chyb posledních deseti let, konstatuje komentátor Exxpressu Christian Ortner a obává se, že na to doplatí lidé na Ukrajině.
Curyšský "NZZ" označil nedávné panické pokusy řady evropských politiků, včetně rakouské ministryně energetiky Eleonory "Jetset" Gewesslerové, přesvědčit plynárenský emirát Katar, aby krátkodobě dodával více plynu a byl tak méně závislý na Rusku, za "Waterloo v pouštním písku". Bohužel to prostě nebude fungovat.
"Většina našich kapacit je vázána dlouhodobými smlouvami v Asii. To nám bohužel neumožňuje v krátkodobém horizontu odklonit větší množství do Evropy," sdělil nejvýznamnější prodejce plynu v šejkovství různým žadatelům z Evropy bez obalu.
Učinili jsme se zranitelnými vůči vydírání
Zejména Německo, ale i Rakousko - na rozdíl od Británie, Francie, ale i malé Litvy - se proto musí nadále snažit udržet Putina napůl spokojeného, pokud nechtějí riskovat, že se po zastavení ruských dodávek zcela zhroutí celé jejich ekonomiky, což by v tomto scénáři bylo docela dobře možné.
Nemluvíme zde o smůle nebo vyšší moci, ale o zcela vědomém rozhodnutí Němců a Rakušanů, na rozdíl od ostatních Evropanů, nenakupovat ze všech možných koutů světa, ale vsadit (téměř) vše na jednu kartu - ruskou. Nikdo nás k tomu nenutil.
Svým způsobem za toto strašlivé chybné rozhodnutí nyní platí Ukrajinci svými životy, protože na Rusko nelze vyvinout dostatečný tlak - ale také Němci a Rakušané ztrátou své důstojnosti tím, že se sami dostali do této neřešitelné situace.
Vysoká cena levného plynu
Jak se to mohlo stát? Z velmi prostého důvodu: plyn z Ruska byl a je levnější než ostatní plyn a německý a rakouský průmysl měl po desetiletí konkurenční výhodu oproti zemím, které se staraly o diverzifikaci svých dodavatelů.
Na tom vydělaly firmy, akcionáři, ale i dělníci a zaměstnanci, stejně jako stát prostřednictvím daní - ti všichni měli z levného ruského plynu prospěch. A někteří z vysoce postavených osob pravděpodobně využívali i další finanční výhody diskrétní povahy. V podstatě je to tak jednoduché.
A protože Sovětský svaz a později Rusko vždy spolehlivě plnily své závazky, riziko, že nebudou dodány, zřejmě neexistovalo.
Nikdo však zřejmě nepomyslel na jedno riziko, dokonce ani ti chytří novináři, kteří nyní tuto politiku oprávněně kritizují: riziko, že jednoho dne bude nutné zastavit dodávky plynu z Ruska, abychom z našich peněz nefinancovali začínající genocidu.
Přesně to se nyní děje. Ledovec, který nikdo nechce vidět.
A proto se nyní nabízí zásadní otázka: proč politika ani ekonomika toto riziko včas neodhalily, neprozkoumaly a nevymyslely způsoby, jak ho alespoň snížit? To se podařilo i jiným státům EU, například pomocí jaderných elektráren (Francie) nebo výstavbou terminálů na zkapalněný plyn (pobaltské státy).
Nejpozději od Putinovy anexe Krymu před sedmi lety by tento problém měl být v hledáčku těch, kteří jsou na odpovědných místech, varování bylo od té doby dost - ale zřejmě nikdo nechtěl vidět ledovec, ke kterému jsme se řítili.
Kdo nám vlastně vládne?
Na otázku, jak se to, proboha, mohlo stát, pravděpodobně neexistuje jediná, vyčerpávající odpověď. Ale je tu jedna zřejmá věc: intelektuální, charakterové a lidské kvality těch, kteří mají nakonec tato rozhodnutí učinit, již mnoho let neudělaly dojem ani na evropské úrovni, ani v Německu, vedoucí evropské mocnosti, ani u nás.
Pokud jde o Brusel, německý komik a poslanec Evropského parlamentu Martin Sonneborn to při nástupu současné Evropské komise popsal docela výstižně:
K tomu bohužel není co dodat, snad jen to, že paní Lagardeová jako šéfka ECB nyní úspěšně pracuje na úplném zničení eura pomocí inflace, pan Borrell jako komisař pro zahraniční věci využívá válku jako příležitost zakázat v EU média, která šíří "falešné" názory, Ursula von der Leyenová je zodpovědná za značně opožděné objednání vakcín Corona a předseda Rady Charles Michel se jako "netalentovaný Monsieur Michel" ("Wirtschaftswoche") potácí od neštěstí k neštěstí.
Nedalo se očekávat, že by takový okurkový soubor včas přiměl členy EU k rozumné a odpovědné energetické politice.
Vina Merkelové a příspěvek Steinmeiera
Hrubá chyba, kterou Německo jako hospodářská velmoc kontinentu umocnilo multifunkčním politickým selháním: od chybné záchrany eura po fetišizaci světového klimatu, od groteskní migrační politiky po katastrofální energetickou politiku, Mutti Merkelová a její nohsledi zpackali téměř vše, co se zpackat dá.
Co se nyní pomalu přiznává. Německý ministr financí Christian Lindner (FDP) požaduje "kritické zpochybnění" ruské politiky posledních let. "To, že jsem se držel Nord Streamu 2, byla jednoznačně chyba. Drželi jsme se mostů, kterým Rusko už nevěřilo a před kterými nás naši partneři varovali," řekl nedávno v Berlíně německý prezident a bývalý ministr zahraničí Frank Walter Steinmeier (SPD). Zní to trochu jako kancléřka v době po náporu migrantů v letech 2015/16, kdy jen stručně řekla "teď jsou tady".
Dobře, a pak je tu Rakousko, kde se bývalý aktivista Global 2000 může stát ministrem energetiky, což by v civilizovaných zemích bylo chápáno jako praktický vtip.
Vzhledem k této politické situaci vlastně není překvapivé, že jsme se ocitli v situaci, v jaké se nyní nacházíme vůči Rusku, ale spíše to, že plyn vůbec ještě teče z našich kohoutků. Bohužel to není útěcha, zejména ne pro Ukrajince, kteří potřebují naši politickou pomoc.
https://exxpress.at/christian-ortner-wie-wir-unsere-wuerde-verloren-haben/
***
Europoslanec Martin Sonnenborn: Stručné připomínky k návrhům Rady týkajícím se osob. Opravte mě, prosím, pokud se mýlím, ale první přehled ukazuje následující:
Josep Borrell: Španělský šašek, který musel odstoupit z funkce prezidenta Evropského univerzitního institutu, protože zapomněl přiznat roční příjem 300 000 eur od dodavatele energie, by se měl stát zahraničním představitelem EU?
Christine Madeleine Odette Lagardeová: V čele ECB by měla stát Francouzka, která byla v kauze Tapie shledána vinnou ze zpronevěry 400 milionů eur z veřejných prostředků a která nikdy nestála v čele národní banky?
Charles Michel: Jako Belgičan, který nedokázal sestavit funkční vládu ani v Belgii a který se paktoval s pravicovými radikály, se má stát předsedou Rady a starat se o vyvažování stále složitějších národních zájmů v EU.
Ursula von der Leynenová: neúspěšná německá ministryně, která se vyznačuje pouze šílenou zálibou v předražených externích poradcích, špatném hospodaření a eufemismech ("trendové finance" pro největší německé zbrojení od konce války) a kterou podporují neliberální visegrádské státy, jež předtím odmítly konzervativního sociálního demokrata Timmermanse jako radikálního levičáka, se má stát předsedkyní Evropské komise?
To je přehlídka neschopnosti! Nenechávejte Evropu Leyenové...
#FCKHinterzimmerdeals#FCKRAT
***
Kdo je Heiko von der Leyen, manžel předsedkyně EK? Kdo je Ursula von Leyen? Kdo je Věra Jourová?
J.Š. 20.4.2022
Read more...