Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Rodina, blízcí a veřejnost se dnes v boskovickém kostele svatého Jakuba přišli naposledy rozloučit s Hugem Mensdorffem-Pouillym. Zemřel v Praze 21. listopadu, bylo mu 94 let. Potomek moravského rodu lotrinského původu po roce 1948 zůstal v Československu, živil se například jako garážmistr, po roce 1989 působil v diplomatických službách. Spolu se sourozenci restituoval zámek a hrad Boskovice a další majetek.

Lidé zaplnili celý kostel. Jedním z nich byl i příbuzný František Kinský, příslušník kostelecké větve rodu Kinských. "Byl to můj strýc, bratranec mé matky, velmi často jsme se vídávali. Byl to jeden z těch, kteří zůstali setrvale v ČR. Pro mne to byl strýček. On byl bojovník. A jedna z těch věcí, která pro něj byla typická, byla, že se nikdy nepoddal. A měl to štěstí, že se dožil toho, že se mohl vrátit do Boskovic. A převzít je společně se svými sourozenci. To je to nejkrásnější, co na tom je, vrátit se domů," řekl Kinský ČTK a deníku Blesk.

V boskovickém kostele se odehrálo požehnání a rekviem. Následovalo uložení do rodinného hrobu na hřbitově v Boskovicích. Rod Mensdorff-Pouilly patří ke staré francouzské šlechtě z Lotrinska, o níž jsou první zmínky nejméně ze 14. století.

Familie, Verwandte und die Öffentlichkeit nahmen heute in der St. Jakobus-Kirche in Boskovice Abschied von Hugo Mensdorff-Pouilly. Er starb am 21. November im Alter von 94 Jahren in Prag. Der Nachkomme einer mährischen Familie lothringischer Herkunft blieb nach 1948 in der Tschechoslowakei, verdiente seinen Lebensunterhalt als Werkstattmeister und war nach 1989 im diplomatischen Dienst tätig. Gemeinsam mit seinen Geschwistern restituierte er das Schloss und die Burg von Boskovice und andere Güter.

Die Menschen füllten die gesamte Kirche. Einer von ihnen war ein Verwandter František Kinský, ein Mitglied des Kostelecer Zweigs der Familie Kinský. "Er war mein Onkel, der Cousin meiner Mutter, wir sahen uns sehr oft. Er war einer von denen, die ständig in der Tschechischen Republik blieben. Für mich war er ein Onkel. Er war ein Kämpfer. Und eines der Dinge, die typisch für ihn waren, war, dass er nie aufgegeben hat. Und er hatte das Glück zu leben und nach Boskovice zurückzukehren. Und es mit seinen Geschwistern zu übernehmen. Das ist das Schönste daran, nach Hause zu kommen", sagte Kinský gegenüber ČTK und der Tageszeitung Blesk.

Die Einsegnung und das Requiem fanden in der Kirche von Boskovice statt. Anschließend erfolgte die Beisetzung im Familiengrab auf dem Friedhof von Boskovice.