Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Liberec  5. 11. 2020: MOHL VĚZEŇ V MINKOVICÍCH ODMÍTNOUT PRACOVAT? - Soud se po 33 letech vrací k vzdorovitému jednání Pavla Wonky

Pavel Wonka (1953-1988) byl v roce 1987 odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 21 měsíců a následnému tříletému ochrannému dohledu pro trestné činy pobuřování a útoku na veřejného činitele. Umístěn byl do věznice v Minkovicích. (1)

Zde však demonstrativně odmítl pracovat s tím, že jeho odsouzení je „ex tunc“(tedy od samého počátku) nezákonné, a tudíž nikdo není oprávněn na něm pracovní povinnost vyžadovat.

Není divu, že liberecký okresní prokurátor zahájil proti Wonkovi trestní stíhání. To se vleklo tak dlouho, až Wonkovi výkon trestu skončil, byl propuštěn, následně kvůli nedodržování ochranného dohledu znovu zatčen a 26. 4. 1988 zemřel ve vazbě v královéhradecké věznici. Dva dny poté liberecký soud trestní stíhání proti Wonkovi zastavil, protože trestní stíhání nelze vést proti zemřelému.

Jenže tím to neskončilo.

* * *

Soud obnovil řízení komunisty zavražděného Pavla Wonky – po 33 letech!

* * *

V symbolický den 75.výročí návratu 54 Spitfires s čs. piloty RAF do Československa, vydal OS Trutnov usnesení o obnově řízení. Na místě byla pouze ČTK, jejíž informace převzala další média (iDNES, iROZHLAS, Lidovky a Forum 24) a šéfredaktor Krkonošského deníku - Wonka uspěl, teď přijde Rudé peklo(jeho vlastníkem je dnes jeho bývalý ředitel, vyznamenaný Zemanem!). Veřejnoprávní ČT se nedostavila. Večerní Události ČT mlčely…

Níže následují dvě videa, zvukové zánamy a fotogalerie. Soudkyně JUDr. Marcela Horváthová opět neměla „soudný den“. V práci byla, mji žádost o setkání odmítla. Věřme, že soudný den nemine ani ji a všechny ostatní, kteří se na tomto justičním zločinu podíleli. Tentokrát už se soudkyně Mgr. Veronika Tomanová neodvážila zakázat prezentaci textů o informací o Pavlu Wonkovi v soudní síni, které jsem držel po celou dobu jednání a vydání usnesení. Na konci jsem jí poděkoval, že dovolila v rámci práva účasti na veřejném soudním jednání i účast Pavla Wonky Im Memoriam…

Justiční zrůdnost, aneb prezident Zeman versus prokurátor Doležal

Vážený pane Wonko,

s potěšením Vám sděluji, že jsem dnešního dne obdržel přiložené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec, jímž byla zamítnuta stížnost státního zástupce proti povolení obnovy řízení v Pavlově kauze z roku 1987. Šlo o to, že Pavel odmítal pracovat ve věznici v Minkovicích s tím, že je vězněn nevinně, a proto nikdo nemá právo ho k práci nutit. Trestní stíhání bylo zastaveno pouze z důvodu, že Pavel zemřel.

Obnova byla povolena proto, že k zastavení trestního stíhání může dojít z příznivějšího důvodu, totiž že Pavel ve skutečnosti měl ve své obhajobě pravdu (což se však právně prokázalo až po jeho smrti).

Státní zástupce proti tomu brojil, ale stížnostní soud jeho argumentaci vyvrátil.

Zpětný pohled ba vývoj po roce 1989 tak dává za pravdu zmíněnému Tomáši Lysiakovi a jeho názoru, že „v Polsku sice byl svržen komunismus, nikoli však komunisté“. A to měli Poláci Solidaritu. V tomto ohledu je u nás situace daleko horší.

Pouhým cinkáním klíčky se ještě žádná svoboda nevycinkala, jen jiná forma nesvobody. Dnešní svět vymýšlí nesmysly v podobě tisíců zákonů v rozporu se zdravým rozumem. Většina politiků a úředníků má jedinou schopnost, tvořit je, schvalovat, razítky s podpisem je množit a šířit bez jakékoli osobní odpovědnosti. Máme tak, díky naší občanské pasivitě, rakovinotvornou demokratickou byrokracii s totalitními prvky. Manipulace s obyvatelstvem se už moc od té komunistické neliší. Jak dlouho to bude snášet svět, příroda a obyvatelstvo?! Příroda se už bouřit začala, kdy začne člověk? J.Š.

„Je tady nejaký primitiv, neznám, jste pro mne nula, odveďte ho“ - Miroslav Grebeníček 1. 5. 2005 Letná

* * *

V covidové záplavě informací jsem opomněl toto „výročí“ – neškodí připomenout.  PČR „rozkazu“ předsedy KSČM výše, obratem vyhověla. Jednala se mnou, jako bych byl terorista. V archivu Reportérů ČT je Prvomájový zásah na Letné ke shlédnutí. Doplňuji o informace, které v pořadu nezazněly.

Reakci Grebeníčka „vybudil“ můj vstup do jeho proslovu, kdy děkoval Rudé armádě za osvobození Československa. Vykřikl jsem v pauze: „A nezapomeňte na Američany, kteří osvobodili Západní Čechy.“(Tehdy jsem ještě nevěděl, že cca 400 měst osvobodila i rumunská vojska na což se zapomíná dodnes).