Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Je ne peux que recommander ce livre. Il est constamment réimprimé et épuisé. J.Š.

***

Dans la conception de Jaspers, l'homme n'est qu'une existence possible ; tout homme ne devient pas réellement une existence : devenir une existence est la tâche de l'homme, sa mission, cela ne fait pas partie de son don, de sa nature. Contre cette mission, chaque homme peut être coupable, peut échouer, et de diverses manières. Voilà la nouveauté : le sujet n'est plus ce qui "est", ce qui perdure au milieu de la mutabilité de la vie, mais quelqu'un qui arrive, qui "devient", qui peut échouer en cela, qui peut être coupable non seulement envers les autres mais aussi envers lui-même, envers sa vocation à l'existence, qui bloque son propre avenir et se perd lui-même. Jaspers va même plus loin et affirme que l'on devient existant dans des situations liminaires et que c'est dans celles-ci que l'on échoue également. Ce naufrage, cependant, est déjà préparé dans la vie quotidienne comme une transgression.

Ich kann dieses Buch nur empfehlen. Es wird ständig nachgedruckt und ist ausverkauft. J.Š.

***

In Jaspers' Konzeption ist der Mensch nur eine mögliche Existenz, nicht jeder Mensch wird tatsächlich zu einer Existenz: eine Existenz zu werden ist die Aufgabe des Menschen, seine Mission, es ist nicht Teil seiner Gegebenheit, seiner Natur. Gegen diesen Auftrag kann sich jeder Mensch schuldig machen, kann versagen, und zwar auf verschiedene Weise. Das ist das Neue: Das Subjekt ist nicht mehr das, was "ist", was inmitten der Wandelbarkeit des Lebens Bestand hat, sondern jemand, der geschieht, der "wird", der dabei scheitern kann, der nicht nur anderen gegenüber schuldig werden kann, sondern auch sich selbst gegenüber, seiner Berufung zum Dasein gegenüber, der sich die eigene Zukunft versperrt und sich selbst verliert. Jaspers geht sogar noch weiter und behauptet, dass man in Grenzsituationen existent wird und in diesen auch scheitert. Dieser Schiffbruch wird jedoch bereits im Alltag als Übertretung vorbereitet.

Tuto knihu mohu jen doporučit. Je neustále dotiskována a vyprodávána. J.Š.

***

V Jaspersově pojetí je člověk jen možnou existencí; ne každý člověk se existencí skutečně stává: stát se existencí je lidským úkolem, posláním, není to součástí jeho danosti, jeho přirozenosti. Proti tomuto poslání se každý člověk může provinit, může selhat a to různými způsoby. V tom je právě ta novinka: subjekt už není to co „je“, co trvá uprostřed proměnlivosti života, ale někdo, kdo se děje, kdo „se stává“, kdo v tom může selhávat, kdo se může provinit nejen vůči druhým, ale také vůči sobě, vůči své povolanosti k existenci, kdo si zablokuje svou vlastní budoucnost a sám sebe ztratí. Jaspers jde ještě dál a tvrdí: existencí se člověk stává v mezních situacích a právě v těch také troskotá. Toto troskotání se však připravuje už v každodenním životě jako provinilost.

I can only recommend this book. It is constantly reprinted and sold out. J.Š.

***

In Jaspers' conception, man is only a possible existence; not every man actually becomes an existence: becoming an existence is man's task, his mission, it is not part of his givenness, his nature. Against this mission every man can be guilty, can fail, and in various ways. This is the novelty: the subject is no longer what "is", what endures in the midst of the mutability of life, but someone who happens, who "becomes", who can fail in this, who can be guilty not only towards others but also towards himself, towards his vocation to existence, who blocks his own future and loses himself. Jaspers goes even further and argues: one becomes existent in liminal situations and it is in these that one also fails. This shipwreck, however, is already prepared in everyday life as a transgression.

Po třiceti letech se ve střední Evropě objevuje znovu starý problém: Kulturními dějinami patříme k Západu, ale politickým zřízením jsme dlouho patřili k Východu, takže jsme si zvykli do značné míry delegovat odpovědnost za sebe a za stát na politiky: Individuální vědomí bylo nahrazeno kolektivním vědomím, což vytvořilo po návratu svobody, která vyžaduje individualitu, největší skupinu, jak říkají vědci, tzv. obecně dezinformovaných občanů, s nimiž se lehce manipuluje. A právě v takové situaci představuje kultura jeden z nejúčinnějších nástrojů, které nám toto nebezpečí připomíná: je výzvou k odvaze. Celý článek>

P.S.

Naučili jsme se přežívat za každou cenu. To poznamenalo náš charakter. Proto jsme za 100 let svoji zemi nebránili. Osvobozovat ji musely jiné armády, či diplomatické dohody. Nedivme se, že naše vláda patří v otázce důvěryhodnosti a spokojenosti pro občany, k těm nejhorším. JŠ