Potkal jsem Daniela v podchodu Metra na Chodově. Byl na invalidním vozíku, zachumlán (byla zima), obtížně se mu mluvilo a pohybovalo rukama. Přispěl jsem 20,-Kč na jedny omalovánky s tím, aby je věnoval sám nějakému kolemjdoucímu dítěti. Dal mi jako poděkování svůj letáček. Při jeho čtení musí člověk smeknout – jak se snaží těžce postižený sám si pomoci a navíc i společnosti a těm nejvíce zranitelným – dětem. Děkuji Vám Danieli. Věřím, že tato moje malá pomoc pomůže nejen Vám, ale i potěší mnoho dalších dětí. Vzpomínáte, jak nám jako malým dělaly největší radost omalovánky, dřevěné dětské hračky, prostě jednoduché, ne drahé nesmysly, které ničí dětskou duši a se skutečnou radostí a s obdarováním a s obohacením darujícího a obdarovaného už nemají mnoho společného, pokud vůbec. Nemocní jsou v mnoha ohledem zdravější a příkladem těm, kteří se považují za zdravé. Zachovali si zdravý rozum, pochopení pro druhé, jejich potřeby a cit.
Jan Šinágl, 7.5.2016
Read more...