Říká Robert Šlachta v rozhovoru pro iDNES. Níže následují ukázky z knihy „Robert Šlachta Třicet let pod přísahou“. Pokud dříve bylo propojení politiky a policie menší - o němž píše ve své knize 
Šlachta, tak žijeme v mafiánském státě, kdy občané jsou pro politiky jen „užitečnými idiot“. Tento tav politici dopustili a dopouštějí, při vší úctě k jejich menšině, která pracuje pro zemi a ne pro sebe.
Pokorný a Šlachta
Policejní reorganizace, ohlášená 8. června 2016 policejním prezidentem Tomášem Tuhým, představovala jednu z největších neshod vlády Bohuslava Sobotky. Ministr financí Andrej Babiš ji nazval porušením koaliční dohody a prohlásil, že by měl odstoupit jak Tuhý, tak ministr vnitra Milan Chovanec. Tři hlavní státní zástupci (Pavel Zeman, Lenka Bradáčová a Ivo Ištvan) varovali před unáhleným sloučením útvarů kriminální policie ÚOOZ a ÚOKFK. Ištvan si předvolal Tuhého a jeho náměstka Zdeňka Laubeho, aby zjistil, jestli to měl být způsob odstavení ředitele ÚOOZ Roberta Šlachty.
Ve své nové knize na straně 291 Šlachta říká, že právník Radek Pokorný zpanikařil, protože se ÚOOZ dozvěděl o jeho záměru použít fiktivní materiály k vydírání právníka Karla Muzikáře v souvislosti s arbitráží mezi Škodou Transportation a Českými drahami, a tlačil na Sobotku, aby se zbavil Šlachty. Sobotka rozkázal Chovancovi, aby to zařídil, tvrdí Šlachta, a Chovanec zaúkoloval Tuhého a Laubeho. Unáhlená reforma byla na světě. Jméno Pokorného se v následné zprávě parlamentní vyšetřovací komise neobjevilo. Tolik Final World.
* * *
Ukázky z knihy Robert Šlachta „Třicet let pod přísahou“
Figuroval tam i bývalý vyšetřovatel Babišovy kauzy Čapí hnízdo Nevtípil. Když byla řeč o konkrétních kauzách, říkali: „Nafťa to zařídí.“ To byla kauza Neograph, na tisk jízdenek pro pražskou MHD. (str. 184).
* * *
Pozn. J.Š. Nevtípil měl být také zaúkolován, aby něco „vyrobil“ na Babiše, zřejmě Chovancem. Před lety jsem měl jednání na MV. Mnou požadovaná osoba se nedostavila. Čekal jsem cca půl hodiny než přišel starší pán. Zprvu mi vadilo čekání a „náhradní“ osoba. Nakonec jsme si měli o čem povídat. Byl už na důchodu a přesluhoval roky na žádost vedení. Potřebovali lidi, kteří uměli udržovat základní chod ministerstva. Co tam nastoupil ministr Chovanec, už toho měl dost a chystal se podat výpověď i za cenu ztráty nemalého příspěvku k důchodu. Neměl už na chování ministra a jeho kumpánů na MV žaludek.
* * *
Někteří z těchto lidí měli velmi blízko k investigativním novinářům, zejména k panu Kroupovi a dalším protagonistům pořadu Na vlastní oči. A většina nás „milovala“ stejně jako zmínění novináři. Proto na nás vytáhl novinář Kroupa, že zneužíváme služební auta. … Vzniklo to proto, že jsem v lidech probudil zájem o práci a měli jsme problém čerpat dovolenou, tak jak bylo nařízeno z Policejního prezidia. Takže lidi chodili do práce o dovolené a dělali na kauzách, místo aby byli doma. Když to vypuklo, říkal jsem si, že ještě dostaneme medaili za to, že lidi chodí o dovolené do práce. Co by za to dal kdokoli v soukromém sektoru“ (str. 150)
Můj vztah s Laubem byl už od nástupu do funkce velmi špatný. Laube pracoval ve druhém odboru IV. správy StB, který se zabýval monitoringem zastupitelských úřadů. Jak uvádí Wikipedie, dosáhl pozice staršího referenta. Pro mne to byl člověk, který nikdy nic u policie nedokázal, nikdy se nevěnoval trestnímu řízení a bylo mi jasné, že na důležité místo usedl někdo, kdo bude povolný politikům místo policii (str. 260). (Laube „vedl“ zrušení ÚOOZ a byl „odklizen“ do vedení České pošty, poté co splnil svoji úlohu „užitečného idiota“. J.Š.)
Když jsme z jednání výboru vycházeli, vrhli se na mě a na Ivo Ištvána novináři. Jen jsem jim sdělil, že nemám co říci. „Vždyť jste to viděli sami, fakt velká zkušenost pro policejního důstojníka. Pocity? Bezmoc, lítost a hořkost, naprostá deziluze. Toto byla naše elita, která schvaluje zákony a rozhoduje o životě lidí v téhle zemi? Spíš hromada trhovců, banda křiklounů, honící si svá ega. Je tenhle bordel demokracie? Nebo je demokracie synonymum pro bordel? Je mi zle.“ (str. 281).
Byl spouštěcí moment kauza Bereta a zatčení hejtmana Rozbořila?
Samozřejmě že to hodně popudilo, ale první signály přišly už v kauze Vidkun. Tehdy jsem měl ostrý střet s Tuhým, kdy to skončilo osobním napadáním. Prý nevěděl, že budeme zatýkat hejtmana, ale on to přece musí předem vědět, aby na to byl mediálně připravený. Přitom my jsme věděli z odposlechů, jak se snaží k některým kauzám dostat přes Laubeho. Ale kauza Bereta bylo to poslední, a proto si ani nemyslím, že to byl Chovanec. Při zadržení Gáborika a Holuba jsme zajistili písemnosti ke Škodě Transportation, ale souvislosti jsme v době realizace neznali. Ti, kterých se to týkalo si mysleli, že jdeme po nich právě kvůli této firmě, což ale nebyla pravda. A když se podíváme, kdo za těmito zúčastněnými firmami stál a stojí, tak je to docela jasné. Blízký spolupracovník tehdejšího premiéra Sobotky Radek Pokorný vedl o tuhle firmu spor s advokátem Karlem Muzikářem a prostřednictvím úplatných policistů ho chtěl vydírat. Když jsme ty fiktivní materiály zajistili, zpanikařil a tlačil na Sobotku, aby se zbavil Šlachty. Ten rozkázal Chovancovi, aby to zařídil, a Chovanec zaúkoloval Tuhého a Laubeho. Takhle by zabili dvě mouchy jednou ranou: dostali by se k informacím a zbavili by se Šlachty. (str. 290)
Nakonec se se mnou rozloučila Lenka Bradáčová. Dodnes si pamatuji, jak mě okomentovala: „Být šéfem znamená řídit lidi, ale být náčelníkem znamená vést lidi. Šéf říká JÁ, náčelník říká MY. Šéf staví svůj úspěch na strachu, náčelník na nadšení těch, které vede, šéf říká: JDĚTE a náčelník říká POJĎME. A to je velký rozdíl. Váš ředitel byl náčelník.“ (str. 301)
A schválně si všimněte - a to je pro mne velmi důležité - , že veškerá kritika, někdy až naprosto účelová, je za to, že jsme pracovali. A ne za to, že bychom nic nedělali. Přesto nám ta práce stála za to. A měli jsme pocit, že svět je díky ní alespoň o něco lepší. (str. 303)
My jsme ministryni financí celou kauzu podrobně vysvětlili, ale bohužel jsme podcenili politiku, kterou z toho poslankyně Černochová s panem poslancem Žáčkem, dalším mým častým kritikem, udělali. Ostatně popisoval jsem už, jak paní poslankyně Černochová reagovala na kauzu Nagyová, jaký měla vztah s policejním prezidentem a jak hystericky vystupovala při našem slyšení v bezpečnostním výboru, když šlo o reorganizaci policie. Takže tenkrát mne to už nepřekvapilo. Už mi bylo naprosto jasné, že tady nejde vůbec o žádnou kauzu nedovoleného sledování, ale je to v osobní rovině mezi mnou a oběma poslanci. … Na straně druhé pan poslanec Žáček, který si tuto kauzu vzal jako svatou válku proti Šlachtovi, si nenechal vysvětlit ani základní pojmy z tohoto případu a pořád mluvil svoje. Já byl na tomto jednání naprosto klidný, protože už jsem zažil několik podobných, a naštval mě až tím, když požadoval vyslechnout na této komisi i naše příslušníky. To jsem ho odkázal do jistých mezí, aby si uvědomil, k čemu má tato komise kompetenci a k čemu ne. S tím byla schůze přerušena. Je přerušena vlastně dodnes a nikdo se k ní již nevrací. (str. 328)
* * *
Pozn. J.Š. Na vernisáž výstavy k 50.výročí okupace vojsky Varšavské smlouvy se poslanec Žáček nedostavil, nepřevzal záštitu ani nikdo jiný z ODS. Převzala ji jedna poslankyně z Hnutí ANO. Pana Žáčka znám roky, věřil jsem mu a vážil si ho. Zdá se, že už je více politikem než historikem s patřičnými „postoji“ v rámci „stranické linie“.
* * *
O propojení zločinu a politiky by se dalo vyprávět hodně dlouho. Dost toho bylo popsáno už ve spisu Krakatice. A možná by ani dnes řada politiků nebyla politiky. No nic, místo toho my už dnes nejsme policajty… (str. 344).
Tolik na ukázku z 8 stránek celkem z 350!
Tato právě vydaná kniha by měla být povinnou četbou každého občana České republiky, včetně mládeže, aby si uvědomili v čem skutečně žijí, jaká mravní spodina ve skutečnosti ovládá zemi, ovlivňuje jejich životy a osudy. První vydání se rychle vyprodalo. Věřme, že další budou doplněná o rejstřík a seznam obsahu kapitol.
Mimochodem nedávno jsem hovořil s jedním řadovým policistou – jsou zděšeni jaké „nesmysly a šílenosti“ jim přicházejí shora. Knihu si chce koupit. Bude nepochybně „hitem“ mezi řadovými policisty – a nejen mezi nimi …
Kdysi jsem se setkal s jedním policejním důstojníkem z éry plk. Kubiceho. Mohl bych knihu Roberta Šlachty doplnit o další kapitolu…
Robert Šlachta nevyloučil ani založení politické strany. Nepochybuji, že každý občan, který by si knihu přečetl, by jí bez váhání dal svůj hlas. Uměl bych si potom představit, že by společně s Hnutím ANO začaly čistit ten neuvěřitelný primitivní chlív, který jsme svým nezájmem o aktivní účast v politickém dění zavinili především my občané. Na ně jsme si jen hráli, místo abychom jimi byli!
Nepřekvapuje, že internet je plný reklam na tuto knihu, ale daleko méně článků, které by se tomuto třaskavému tématu věnovaly. Nemluvě o tom, že v každé normální zemi by nezávislá justice a policie musely začít konat na základě informací z této knihy. Kdo by ale dovolil vyšetřovat sám sebe, když má moc a potřebné pravomoci. Doufejme, že jednou konat budou, ale až občané nebudou jen kritizovat ale i konat. Zemi, kde dlouhodobě selhává justice, policie a média jinak nečeká nic dobrého.
Nadcházející volby jsou možná poslední možností jak se vrátit k ideálům sametové revoluce. Pouhé zacinkání klíčky ještě nikdy nikde k žádné revoluční změně nevedlo. Revoluce „hlav a srdcí“ nestačí, pokud není doprovázena dennodenním úsilím nad rámec osobních potřeb, tzn. občanskou a společenskou angažovaností.
Jan Urban: Mýtus o mnichovské zradě spojenců je lží: … Dokud budou Češi jako národ věřit, že Mnichov byl zradou, se kterou neměli nic společného a proti jejímž důsledkům nemohli nic dělat, nebude tento národ dospělý - a selhání jeho elit se bude v každé další krizi opakovat. Tak jako v roce 1945, 1948, 1968 a po roce 1989…
Jan Šinágl, 24.5.2020
* * *
I.díl: Celý svět doplatil na to, že neuvěřil informacím nejlepšího agenta II.světové války A54
Zrůdnosti české justice a policie vyplouvají na povrch
* * *
Citát dne: "Když jdeš bojovat za svobodu a pravdu, neber si na sebe sváteční kalhoty."
Henrik Ibsen
Read more...