Soudce Suchánek, opak nezávislosti
Už dlouho se v kuloárech hovoří o tom, že snaha zabránit prezidentovi v prosazení dalšího „politického“ soudce na Ústavní soud je pro Rychetského hlavní motivací, proč ještě v úctyhodném věku sedmasedmdesáti let hodlá na Ústavním soudu vytrvat. Sám původně tvrdil, že chce odejít už v roce 2017, a jeho rozhodnutí údajně zvrátilo jen narůstající politické ohrožení nezávislosti soudu.
Symbolem této hrozby je ústavní soudce Radovan Suchánek, nejmladší, nejméně kvalifikovaný, tak málo výkonný, že mu předseda soudu hrozil kárným řízením, nejvíce kritizovaný mezi všemi ostatními soudci Ústavního soudu. Do historie soudu se zapsal i tím, že této prestižní pozice dosáhl jako pouhý advokátní koncipient – nebyl ani advokátem, nesložil ani jinou odbornou zkoušku.
Zato byl od roku 1998 členem ČSSD, dvakrát za ni dokonce neúspěšně kandidoval ve volbách. Po svém jmenování sliboval, že nebude rozhodovat v kauzách, které jsou spojené s politikou, nebo v nichž by mohl být označen jako podjatý.
Proti žádnému jinému ze soudců také není vznášeno tolik námitek pro podjatost, kterým – a to je ve světě ústavních soudů naprosto nevídané – muselo být několikrát vyhověno.
V jednom z těchto případů dnes už zesnulý právník Zdeněk Altner namítl předem Suchánkovu podjatost a rozhodnutí senátu mu dalo rychle za pravdu. Sám Suchánek se sice podjatý necítil, stačil ale výčet jeho předchozích politických funkcí a angažmá v žalované ČSSD, která byla stranou sporu.
***
Ministr spravedlnosti za Topolánkovy vlády byl v roce 2007 JUDr. Jiří Pospíšil
***
Stojí to za ocitování:
Ústavní soudce JUDr. Radovan Suchánek, Ph.D., působil v letech 1998 až 2002 jako asistent poslance za ČSSD pana Miroslava Máče a současně v letech 1998 až 2004 byl též asistentem poslance za ČSSD prof. Zdeňka Jičínského.
Dále v letech 2002 až 2004 působil jako poradce místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Jitky Kupčové, v letech 2002 až 2004 jako poradce ministra práce a sociálních věcí za ČSSD Ing. Zdeňka Škromacha.
V roce 2004 působil jako poradce ministryně zdravotnictví za ČSSD Doc. MUDr. Milady Emmerové, CSc. V Letech 2004 až 2006 působil na Ministerstvu zdravotnictví ČR jako náměstek pro legislativu, kontrolu a mezinárodní vztahy ministrů za ČSSD Doc. MUDr. Milady Emmerové, PhD., a MUDr. Davida Ratha.
K tomu byl v letech 2005 až 2006 předsedou Správní rady Zajišťovacího fondu a členem Správní rady Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR. V této době také zastával pozici člena vládního Výboru pro Evropskou unii, člena Státní volební komise, člena Rady vlády pro lidská práva, člena Rady vlády pro rovné příležitosti žen a mužů a člena Řídícího a koordinačního výboru (podle zákona o podpoře regionálního rozvoje).
V rámci své poradenské činnosti působil v letech 1999 až 2004 a v letech 2006 až 2013 jako poradce Poslaneckého klubu ČSSD pro právo a legislativu. V letech 2009 až 2013 byl i poradcem místopředsedy Senátu Parlamentu ČR za ČSSD Ing. Zdeňka Škromacha.
Od roku 1999 do roku 2001 byl členem Ústředního výkonného výboru ČSSD, v letech 2002 až 2006 místopředsedou Ústřední právní komise ČSSD (předtím tři roky tajemníkem této komise) a v letech 1999 až 2002 také tajemníkem Komise pro veřejnou správu ČSSD.
Expert na restituční kauzy
Ještě podivnější byla snaha a rozhodnutí, pod kterým se minulý rok podepsal vedle Suchánka i další ze současných rebelů Josef Fiala. Velmi nezvyklé a neprávní odůvodnění mělo umožnit ukončení trestního stíhání pražského lobbisty Romana Janouška. Jejich „úlet“ muselo zvrátit až naprosto výjimečné rozhodování celého pléna Ústavního soudu.
Stranou pozornosti – a to je velká chyba a zodpovědnost předsedy Rychetského a všech ostatních soudců Ústavního soudu – je pak skutečnost, že soudce Suchánek se bez jejich odporu a námitek „specializuje“ na restituční případy šlechtických rodů a církví. Řeší je až nápadně často a to přesto, že případy se soudcům přidělují (či mají přidělovat) rovnoměrně podle předem určeného rozvrhu.
Jen namátkou: řešil žádost o restituce potomků majitelů vily, v níž od války sídlí ruská ambasáda, nároky Lichtenštejnů, Rothschildů, Coloredo-Mansfeldů, případy církevních restitucí i odškodnění za majetek nuceně zanechaný na Zakarpatské Ukrajině. Když Ústavní soud zrušil zákon o dodatečném zdanění finanční náhrady za majetek, který nebyl církvím vrácen v restitucích, byl to opět on (a s soudce Josef Fiala), kdo měl k nálezu odlišné stanovisko.
Samo Suchánkovo deklarované členství ve Společnosti Edvarda Beneše je přitom flagrantním příkladem konfliktu zájmů a důvodem k jeho vyloučení z veškerého rozhodování v podobných věcech.
Stačí si přečíst úvodní větu stanov: „Spolek je samosprávnou a dobrovolnou vědeckou společností, která usiluje o uchování a rozvíjení vědeckého a politického odkazu československého prezidenta Edvarda Beneše“ (zdůraznění autor, pozn. red.).
Můžeme si jenom domýšlet, že totální podřízení práva politické objednávce, vyvlastňování majetku bez náhrady, cenzura, věznění stovek politických odpůrců, mlčení k únosům tisíců československých občanů do Sovětského svazu, masové vraždění a násilí při etnické „očistě“ státu, který Beneš odevzdal už v roce 1943 stalinské diktatuře, patří také k tomu správnému „politickému odkazu“.
Vyhovět panu prezidentovi
Nedávné kontroverzní rozhodnutí jeho senátu ve věcech nároků rodin Rothschildů či Lichtenštejnů jako by bylo opsáno z období revoluční spravedlnosti 1945 – 1948. Právě v této době se s Benešovým souhlasem „dekrety“ účelově vztahovaly i na oběti nacismu.
Svou podjatost je ovšem soudce povinen předem oznámit. Musí mu být známo, že podjatost soudce k věci je dána i v případě, kdy má o věci informace z jiných zdrojů než ze spisu projednávané věci… Radovan Suchánek zatajil, že podepsal stanovy spolku, které mu přímo ukládají oddanost odkazu Edvarda Beneše.
Smyslem ústavního soudnictví je slaďovat různé interpretace a právní názory především s ohledem na ústavní principy a hodnoty. Stále ještě většina Ústavního soudu tomu věří a slouží tomuto:
„Spravedlnost musí být přítomna vždy v procesu, kterým soudce interpretuje a aplikuje právo, jako hodnotový činitel. Spravedlnost je hodnotovým principem, který je společný všem demokratickým právním řádům. Zásada souladu práv, resp. jejich výkonu s dobrými mravy představuje významný princip, který v odůvodněných případech dovoluje zmírňovat tvrdost zákona a dává soudci prostor pro uplatnění pravidel slušnosti (ekvity). Pojem „dobré mravy“ nelze vykládat pouze jako soubor mravních pravidel užívaných jako korektiv či doplňující obsahový faktor výkonu subjektivních práv a povinností, ale jako příkaz soudci rozhodovat v souladu s ekvitou …, což ve svých důsledcích znamená nastoupení cesty nalézání spravedlnosti.“. (I.ÚS 1688/09 ze dne 29. 10. 2009)
A jiným je zase milejší plnit vůli a přání prezidenta.
P.S.
Jmenovec ústavního soudce Radovana Suchánka, JUDr. Evžen Suchánek, byl komunistický soudce. Nelze vyloučit, že je otcem ústavního soudce, nebo z příbuzenstva. Věkově i oblasti ze které oba pocházejí, to nelze vyloučit. Schopnosti sloužit režimu mají identické. Bohužel v životopise Radovana Suchánka se o jeho rodičích nic nedozvíme (u ústavního soudce by to měl být samozřejmý standard). Na jméno advokát JUDr. Evžen Suchánek hlásí Google jediný kontakt v Náchodě („telefonní číslo neexistuje“, ozývá se, zaslal jsem email). Jaký to byl komunistický „zločinec v taláru“ si můžete přečíst v článku Vladimíra Kalába „Z ABSURDISTÁNU: JUDr. Suchánek“ otištěného v Krkonošských novinách z 90.let (archiv Jiřího Wonky).
***
Senát Okresního soudu v Trutnově za předsednictví JUDr. Evžena Suchánka odsoudil Pavla Wonku „k trestu nápravného opatření – dvacetiprocentní srážce z odměny za práci ve prospěch státu po dobu pěti měsíců, bez změny zaměstnání“. Rozsudek potvrdil dne 20. 1. 1982 senát Krajského soudu v Hradci Králové pod vedením JUDr. Jaromíra Melezínka.
***
„Rehabilitoval své zločiny, odsoudil i Pavla Wonku, naprostý hnus, samorehabilitátor.“ JW
Jan Šinágl, 24.2.2021
***
Česká historie u evropského soudu. Nejsme a nebyli jsme Němci, zlobí se Lichtenštejnsko
Read more...