Andrej Babiš čelí obžalobě podané k Městskému soudu v Praze, kde napadla senátu předsedy Jana Šotta. K tomuto bodu se státní zastupitelství propracovalo po sedmi letech trestního řízení. Průtahy řízení jsou trestem samy o sobě.
Na událost pružně reagovala Česká televize krátkým pojednáním v pořadu Události, komentáře. O věci samé se diváci mnoho nedověděli, protože u tohoto případu kupodivu nedošlo k velkým únikům informací z přípravného řízení a obžaloba se dosud na veřejnost nedostala. Osvědčená „speciální mluvčí hnutí ANO“ profesorka trestního práva Helena Válková usvědčila státní zastupitelství ze šlendriánu upozorněním, že vymezení skutku v žádosti o vydání Andreje Babiše ke stíhání neodpovídalo skutečnému právnímu stavu řízení. Jeho vystoupení nepřímo potvrzuje, že trestní stíhání Andreje Babiše má napravit to, co jeho protivníci nedokáží politickými prostředky: má být touto cestou vypuzen z politického života státu.
Prof. Helena Válková horlení Mariána Jurečky objektivizovala upozorněním na to, že Bohuslav Svoboda se domáhal vydání, protože ví s jistotou, že na něj čeká zprošťující rozsudek v ukončeném řízení, jehož se nemůže dočkat, kdežto Andrej Babiš má před sebou martyrium trestního řízení soudního s nejistým výsledkem.
Vystoupení místopředsedy vlády Mariána Jurečky považuji za typickou ukázku myšlení politických pseudoelit, jejichž základním stavebním kamenem jsou různá klišé neodpovídající skutečnému stavu věci. V tomto případě jde o klišé o důvěryhodnosti nezávislých soudů. Politiky nezajímá, jaká je skutečnost: považuje se za patřičné takto se vyjadřovat, aniž by se vědělo, o čem se mluví.
Bohužel se stává, že ve vězení skončí nevinný člověk a ne vždy se zdaří pokusy o nápravu. Je to ošklivá skvrna na štítě státu, jenž se sebevědomě prohlašuje za právní. Tato skutečnost politické pseudoelity nijak neznepokojuje, protože pár desítek tisíc odsouzených není významná voličská skupina.
Dne 11. března 2022 jsem vydal článek Meze soudcovské nezávislosti, v němž jsem se zamýšlel nad zdánlivým rozporem mezi soudcovskou nezávislostí a povinností respektovat právní názory odvolacího soudu. Shodou náhod jsem se v něm mj. zabýval jednáním soudce Jana Šotta, jenž bude soudit Andreje Babiše. Nevylučuji, že pan soudce během let dozrál. Ale v procesu s bývalým ministrem dopravy Vítem Bártou byl přímo posedlý úmyslem jej odsoudit. Rozsudek zatížil právními vadami. Jeho zrušení odvolacím soudem jej popudilo, ale s reptáním se mu podřídil. Proslavil se pak podáním neúspěšného podnětu ke stížnosti pro porušení zákona proti vlastnímu prvostupňovému rozsudku. Takový nápad neuplatnil patrně nikdo jiný před ním ani po něm.
Jsou to náhody! … nezbývá než věřit v nezávislost, nestrannost a objektivitu soudu. Projednání věci ve veřejném procesu před očima celého národa je nejlepším možným způsobem jejího uzavření. „Zametení pod koberec“ by zanechalo nepříjemná podezření. Celý článek>
P.S.
Už se objevují snahy, aby kauza Čapí hnízdo probíhala v neveřejném soudním jednání, poté co byla roky hlavním tématem médií?! Stále tvrdím, že bývalý premiér zná systém, není koupitelný, proto ta letitá snaha ho odstranit. Jakoby začínala druhá fáze Čapího hnízda - znemožnit jeho reálné vítězství v presidentských volbách?
Protokol o schválení Čapího hnízda a dalších projektů za hejtmana Petra Bendla (ODS), dodnes zveřeněn nebyl (ředitel ROPu Střední Čechy ing. Kamil Munia mi ho odmítl zaslat. Státního zástupce Šarocha (osobně jsem ho informoval) ani veřejnoprávní média také nezajímá?! Veřejnost tak stále neví kolik dotací, na co, za kolik, komu a kdo všechno je schválil a podepsal. Tím nemá veřejnost možnost posoudit, zda postavené projekty slouží veřejnosti tak dobře jako projekt Čapího hnízda.
Jan Šinágl, 26.3.2022
Read more...