O manipulativním fungování médií v podobě „výroby souhlasu“ a o nutnosti intelektuální sebeobrany občana.
Pro službu zájmům vládnoucích skupin elity společnosti velká média podle vyzkoušené struktury vyrábějí propagandistický rámec. Příkladně „publicistika“ České televize, kde redakce s hlasateli určuje zaměření: Vybírá svoje témata - Třídí, upravuje a účelově zvýrazňuje či opomíjí události - Kontroluje a filtruje informace - Vymezuje se
To vše nikoli pro zdánlivou vyváženost, ale pro komunikační strategii manipulování veřejným míněním. Státně-televizní pleticháři se vloupali do každodennosti, otrávili ji a vytěsňují zbytky přirozeného prostředí a další část médií je v tom napodobuje. Jak dospět k tomu, aby byla média zodpovědná a demokratičtější?
***
V roce 2014 navštívil Českou republiku světoznámý lingvista, kritik médií i americké zahraničí politiky Noam Chomsky (tehdy mu bylo 86 let). Mimo jiná místa promluvil v Praze ve Velkém sálu Městské knihovny. Chomsky publikoval knihy k různým tématům a dosud méně z nich vyšlo v češtině. Velký ohlas měla jeho kniha Manufacturing Consent. The Political Economy of the Mass Media, kterou napsal spolu s ekonomem Edwardem Hermanem, vydáno r. 1988 (kniha Výroba souhlasu není v češtině publikována). Čtenářům předkládám úkázky z myšlenek pana Chomského zachycené v promluvách na univerzitách i pro veřejnost, v USA i v Evropě, včetně jeho vystoupení v ČR.
Název knihy Výroba souhlasu si Chomsky půjčil z knihy novináře Waltera Lippmanna Public Opinion (Veřejné mínění), vydáno r. 1922. Lippman byl velký fanda „výroby souhlasu.“ Vycházel z předpokladu, že zodpovědností intelektuálů je kontrolovat myšlení lidu, který byl v jeho očích jen ignorantskou masou šťouralů a outsiderů. Podle něj jsou lidé tak stupidní, že je pro jejich dobro, když za ně někdo rozhoduje a ovládá je. Proto se dnes na píár vynakládají stovky miliónů dolarů. Na obyčejné lidi, jejich názory a rozhodování není spoleh, víte? Takto popsané je rozporem ve standardní proceduře fungování demokracie.
Na otázku „čí souhlas se vyrábí?“ Chomsky odpověděl: V zásadě existují dva cíle propagandy: jedním z nich je to, čemu se říká politická třída. Asi 20% populace relativně vzdělaných a víceméně bystrých lidí v rozhodování hraje určitou roli (manažeři, učitelé, spisovatelé atp.). Mohou hlasovat, hrát jistou úlohu v ekonomickém, politickém, kulturním životě. Jejich souhlas je rozhodující. Tohle je skupina, kterou je třeba indoktrinovat. Pak je tu asi 80% populace, jejíž hlavní rolí je plnit rozkazy a nemyslet. Ničeho si nevšímat, a ti na to většinou doplatí. Dnešní fungování elit nám částečně může připomínat leninismus („diktatura proletariátu“ se třeba zfušovaným převratem v ČR proměňuje v diktaturu plutokratů); například, jak pro včerejší trockisty je dnes snadná pozitúra povýšených pokrokářů. Domácí libo-demo slepenec o „své demokracii SPOLU“ žvaní s narůstajícím sklonem k anti demokracii. Chomsky řekl, že Spojené státy nejsou demokracií, ale plutokracií. Většina příjmově nejslabších občanů je z hlediska moci bezvýznamná. Veškerá moc je soustředěna v rukou zlomku jednoho procenta nejbohatších. Dokud takový systém trvá, je lhostejné, zda se podaří „vyrobit souhlas,“ či nikoliv. Mínění většiny je nepodstatné. Důležité je ty dole kontrolovat. V roce 2014 Chomsky v Praze znalecky prohlásil: V tomto náhledu si Evropa stojí ještě hůře, než USA – u vás už politika s veřejností nemá vůbec nic společného, protože vzniká izolovaně v kancelářích byrokratů v Bruselu. Vy s těmito politikami nemáte společného vůbec nic. Evropa už si na demokracii ani nehraje. Tento stav po osmi letech od vyslovení nejen přetrvává, ale ještě zesiluje.
Pro službu zájmům vládnoucích skupin elity společnosti velká média podle vyzkoušené struktury vyrábějí propagandistický rámec. Příkladně „publicistika“ České televize, kde redakce s hlasateli určuje zaměření: Vybírá svoje témata - Třídí, upravuje a účelově zvýrazňuje či opomíjí události. - Kontroluje a filtruje informace - Vymezuje se.
To vše nikoli pro zdánlivou vyváženost, ale pro komunikační strategii manipulování veřejným míněním. Státně-televizní pleticháři se vloupali do každodennosti, otrávili ji a vytěsňují zbytky přirozeného prostředí a další část médií je v tom napodobuje. Jak dospět k tomu, aby byla média zodpovědná a demokratičtější? Noam Chomsky odpovídá, že je jen malá šance.
Jediný způsob, jak toho dosáhnout, je zbavit se jich
Když máte před sebou koncentrovanou moc, nemůžete ovlivnit strukturu moci, protože by to znamenalo sociální revoluci. Smysl má posunovat hranice systému.
Myslitel krátce načrtnul „kurs intelektuální sebeobrany.“ Ten se ve školách nevyučuje. Nikdo vás nemůže naučit sebepoznávat se. Musí to být váš objev. Je to sledování v zrcadle vztahů s lidmi, věcmi, myšlenkami (např. ideje J. Krishnamurtiho; detailně ve Vnitřní revoluce). Jde jednoduše o to, být nezávisle myslící bytostí a pracovat sám/sama na sobě. A k tomu se snažit dávat lidi dohromady a pomáhat jim, aby se naučili odolávat vnější moci a ujmout se dohledu nad svými životy. Myslím, že je to též představa našeho Vidláka. Podat ruku těm, kteří potřebují posilu. A ještě vytvořit silné nezávislé hnutí.
Noam Chomsky je léta nesmlouvavým kritikem zahraniční politiky Spojených států a říká, že podstata americké politiky je militarizace. V roce 2014 v Praze informovaně promluvil o Ukrajině a možném budoucím konfliktu mezi USA a Ruskem: pokud Evropa souhlasí s tím, že ji USA strkají k vojenskému řešení, pokud bude naslouchat jen příkazům, které jí vydává její pán, pak samozřejmě konflikt být může. Stalo se, válčí se!
Dodatek:
Noam Chomsky o sobě dříve pověděl, že je anarchista, také libertarián i socialista (nesourodý celek). Souhrnně bývá označen za levičáka. V ČR se neustále rozlišuje, kdo je levice a pravice. Zvlášť zábavné je to, když se v mezipartajních dostizích předsedové předhánějí, kdo je tuzemsky nejpravicovější. Myslitel José Ortega y Gasset k rozpoznání trefně napsal: Být levicový, stejně jako pravicový, je jeden z nesčetných způsobů, jež si člověk může vybrat, chce-li se stát imbecilem.
Mezi politickými stranami v ČR existuje abnormalita – ODS o sobě prohlašuje, že je liberálně konzervativní, česky pokrokově tradicionalistická. Nejspíš je to mucholapka na naivní voliče. Reálně je to protimluv typu „čistokrevný voříšek.“ Chce-li si vážený čtenář ujasnit svou politickou orientaci, může si přečíst blog s názornými příklady: Morálky liberálů, libertariánů a konzervativců. Pisatel je politicko-společenskou orientací centrista.
Read more...