Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

„Nestal jsem se novinářem proto, abych šířil narativy mocných, ale proto, abych je prověřoval a přezkoumával s jediným cílem: proklepnout, zda to sedí.“ -  „Je fakt, že 99 procent lidí nemá páru, jak se covidu zbavit, já patřím mezi ně. Jsem jen laik, který občas mluví s experty, hodně čte a stále znovu se diví. Ale právě kvůli této nejistotě jsem pokládal za chybné vázat se na určitý narativ a vyzdvihovat ho jako správný.“ - „Noviny se změnily v brožury lidové osvěty; nekontrolovaly činy politiků, ale myšlení občanů; místo aby pěstovaly otevřený diskurz, dusily ho; výpadek publicistiky rozdělil společnost; obavy, aby člověk nepůsobil morálně špatně, plodily „spirálu mlčení“. - „Někdo se chce rozloučit se životem a nesmí, neboť byl pozitivně testován na covid. Zrovna tento smrtící virus mu brání ve skonu, který si sám přeje. Je na čase, aby se ten spolek přejmenoval – na Pomoc k životu.“

***

Slavoj Žižek patří mezi nejznámější Slovince. V rámci světové levice je to oblíbený filozof, polemik i názorový provokatér. Publikuje v různých médiích v Evropě i USA. Článek Sex je nespravedlivý má opravdu něco do sebe. Ne pro lechtivost tématu, ale proto, že v době bojů za rovnost a nediskriminaci se právě téma sexu pomíjí. Což je zvláštní, že.

V červnu Žižek narazil na čerstvý zajímavý příklad politicky korektního boje proti privilegiím. Kalifornské ministerstvo školství chce odstranit rozdíly mezi nadanými a méně nadanými žáky. A sice takovým způsobem, že ty výkonnější učitelé zbrzdí a těm méně úspěšným pomohou, aby všichni vykázali stejné schopnosti. Zdůvodňuje se to následovně: „Odmítáme ideu přirozených talentů a nadání“, neboť „neexistuje hraniční hodnota, která by určila, kdy je jedno dítě ‚nadané‘ a druhé ne.“

Aktualizováno: V Kanadě podána žaloba za zločiny proti lidskosti – „Norimberk 2“!

***

Tři krátké články o tom, jak se manipuluje s veřejným míněním. Napsal je psychiatr MUDr. Igor Ulč. Jsou určeny k veřejnému šíření, budiž proto šířeny. J.Š.

***

Co platí pro politiky a politické mocenské útvary, platí ve své podstatě i pro jednotlivce. Osobní prospěch je zakrýván vyššími cíli i vyšší morálkou, o ideových Potěmkinových vesnicích ani nemluvě. Nutno ovšem podotknout, že osobní prospěch jednotlivce je širším souborem sebe uspokojujících cílů a prostředků, než je prospěch na úrovni politického, rozumějme mocenského, ovládnutí větší či menší skupiny, potažmo státu a států.

Občan má nos obrazně k tomu, aby jej bylo za co více, či méně nápadně vodit. Nástrojů je k tomu mnoho. Ovšem jeden základní, vytvářený od dětství v rodině, není nic jiného, než uznávaná a prožívaná autorita: autorita rodiče, staršího, výše postaveného, více oblíbeného, politicky či ekonomicky mocného.

Pro malé dítě zhusta platí, že „maminka má  vždycky pravdu“, ovšem tento dřevní princip formuje chování člověka nejen v dětském věku. Neboť o tvrzeních a počinech autority se (obvykle) nepochybuje. Na tom funguje ostatně i školství, neboť bez autority učitele či učitelky by se žáci pravděpodobně ze školy a z vyučovací hodiny rozutekli... Ale učitele je nutno poslouchat...

Švýcarsko není žádnou výjimkou. Tento článek je ukázkou skutečné svobody slova a nezávislého tisku. Komentáře ke článku jsou vypovídající. J.Š.

***

Když Spolková rada v březnu 2020 uzavřela zemi, generální ředitel společnosti Ringier uvedl Tamedia, CH Media a další do kurzu. Svědčí o tom e-mail, který Walder zaslal hlavním deníkům.

Marc Walder se stává ústřední postavou přehodnocování historické politiky Covidu. Mocný generální ředitel Ringieru totiž neurčil strategii pouze pro svá vlastní média Blick a SonntagsBlick. Snažil se o to u všech předních médií, jak ukazuje Walderův e-mail z 20. března 2020. Spolkový rada tehdy prostřednictvím státního rozhlasu vyzval lidi "válečnou řečí", aby zůstali doma.

"Vážení šéfové, vážení kolegové," začal Walder svoji repliku. Ty byly před dvěma lety na památném jaře zaslány těm šéfům médií v zemi, kteří rozhodují o tom, jaký názor mezi lidmi převládne.

Oslovení: Vydavatel Tamedia Pietro Supino, jeho generální ředitel Christoph Tonini, majitel CH Media Peter Wanner, generální ředitel NZZ Felix Graf, šéf SRG Gilles Marchand, šéf asociace Andreas Häuptli, jakož i kádry Ringieru a další provozní šéfové.

O manipulativním fungování médií v podobě „výroby souhlasu“ a o nutnosti intelektuální sebeobrany občana.

Pro službu zájmům vládnoucích skupin elity společnosti velká média podle vyzkoušené struktury vyrábějí propagandistický rámec. Příkladně „publicistika“ České televize, kde redakce s hlasateli určuje zaměření: Vybírá svoje témata - Třídí, upravuje a účelově zvýrazňuje či opomíjí události - Kontroluje a filtruje informace - Vymezuje se

To vše nikoli pro zdánlivou vyváženost, ale pro komunikační strategii manipulování veřejným míněním. Státně-televizní pleticháři se vloupali do každodennosti, otrávili ji a vytěsňují zbytky přirozeného prostředí a další část médií je v tom napodobuje. Jak dospět k tomu, aby byla média zodpovědná a demokratičtější?