Aktualizováno: V Kanadě podána žaloba za zločiny proti lidskosti – „Norimberk 2“!
***
Tři krátké články o tom, jak se manipuluje s veřejným míněním. Napsal je psychiatr MUDr. Igor Ulč. Jsou určeny k veřejnému šíření, budiž proto šířeny. J.Š.
***
Co platí pro politiky a politické mocenské útvary, platí ve své podstatě i pro jednotlivce. Osobní prospěch je zakrýván vyššími cíli i vyšší morálkou, o ideových Potěmkinových vesnicích ani nemluvě. Nutno ovšem podotknout, že osobní prospěch jednotlivce je širším souborem sebe uspokojujících cílů a prostředků, než je prospěch na úrovni politického, rozumějme mocenského, ovládnutí větší či menší skupiny, potažmo státu a států.
Občan má nos obrazně k tomu, aby jej bylo za co více, či méně nápadně vodit. Nástrojů je k tomu mnoho. Ovšem jeden základní, vytvářený od dětství v rodině, není nic jiného, než uznávaná a prožívaná autorita: autorita rodiče, staršího, výše postaveného, více oblíbeného, politicky či ekonomicky mocného.
Pro malé dítě zhusta platí, že „maminka má vždycky pravdu“, ovšem tento dřevní princip formuje chování člověka nejen v dětském věku. Neboť o tvrzeních a počinech autority se (obvykle) nepochybuje. Na tom funguje ostatně i školství, neboť bez autority učitele či učitelky by se žáci pravděpodobně ze školy a z vyučovací hodiny rozutekli... Ale učitele je nutno poslouchat...
Toto v kombinaci s tendencí připojit se k většině, neodlišovat se od většiny (a tím nezavdávat podnět většině k nepřátelskému chování), společně s jinou psychologií davu od psychologie jednotlivce (dav jedná více iracionálně a emocionálně, než jedinec) je dokonalé podhoubí k tomu, aby byl člověk i celé skupiny lidí vedeny za nos tam, kam je chce obratný manipulátor dovést.
Pro ilustraci stačí pohlédnout na divácké kotle ve fotbale či hokeji a připomeňme i někdejší „kdo neskáče není Čech“ – jako skvělou ilustraci iracionality davového chování a podřízení se jedince davu, vybuzeného k něčemu autoritou nebo „miláčkem lidu“.
Kolikrát kdo z nás slyšel, ať již během školní docházky, nebo ve veřejném prostoru od osob známých nebo nositelů autority (či funkce) citát nějakého klasika nebo z nějakého spisu (včetně Bible svaté nebo Koránu)... A kdo byl natolik nedůvěřivý, aby si uváděný citát ověřil a – ještě lépe – ověřil jeho existenci v kontextu situace a navazujícího textu?
Absolventi vojenské služby znají jeden organizační princip v armádě: nedílná velitelská pravomoc. K němu patří, že podřízený plní rozkaz nadřízeného a není oprávněn o rozkazu pochybovat nebo s nadřízeným o rozkazu polemizovat. Bez toho by totiž armáda nefungovala.
Jenže: tentýž princip je uplatňován (aniž by tak byl nazýván) i v civilním životě; organizační principy nevojenských podniků a institucí v zásadě ctí totéž. Nadřízený rozhoduje, podřízený poslouchá a vykonává...
A aby tomu bylo tak jak výše uvedeno, jsou zajištěny sankce proti tomu, kdo by svého velitele, nebo jen nadřízeného nechtěl poslouchat. Je to součást pořádku v uspořádání společnosti. I občanovi státu jsou dány právním řádem povinnosti, které má stát možnosti vynucovat a jejich neplnění trestat (například nepopulární povinnost platit daně).
Svoboda člověka v jeho konání a rozhodování není tudíž bezbřehá, jelikož žije téměř výhradně ve společnosti, která má svá pravidla a organizační i hierarchické uspořádání. Dávný vývoj jej předurčil ke kolektivnímu životu, vytvořil mu v nevědomí pozitivní vztah k příslušnosti ke skupině, jakožto zdroji relativního bezpečí a podvědomé uznávání autorit (posilované výchovou). A platí, že „kdo chce s vlky žíti, musí s nimi výti“. A je lhostejno, probíhá-li právě doba Antiky, období křížových válek, století páry, popřípadě doba moderní, včetně aktuální a živé současnosti. Vzepřít se většině znamená odvahu, nebo též bláznovství a nutnost postavit se tváří v tvář odplatě většiny. I když zdaleka ne každý skončí kvůli tomu svůj život jako Jan Hus, s nepříjemnostmi rozhodně počítat musí.
MUDr. Igor Ulč
***
Jak voditi (za nos) – Díl I., aneb jak se manipuluje s veřejným míněním
Read more...