Aktualizováno: V Kanadě podána žaloba za zločiny proti lidskosti – „Norimberk 2“!
***
Tři krátké články o tom, jak se manipuluje s veřejným míněním. Napsal je psychiatr MUDr. Igor Ulč. Jsou určeny k veřejnému šíření, budiž proto šířeny. J.Š.
***/
V šeru dávnověku se začaly formovat formace některých živočišných druhů. Řeklo by se: pragmatismus, chování vyvolané evolučními darwinistickými zákonitostmi. Osamocený jedinec byl zranitelnější a jeho schopnost přežít v nepřátelském světě byla zřetelně horší, než u jedinců skrytých ve skupině téhož druhu. Podmínkou ovšem bylo, že uvnitř skupiny není větší konkurence a vzájemného boje o potravu, tj. muselo jít o jedince takového druhu, kde okolí dávalo tomuto druhu nadbytek potravy. Typicky býložravci, případně všežravci.
Ovšem, je-li skupina, od určitého vývojového stupně potřebuje hierarchické uspořádání, aby zůstávala pohromadě; a s tímto uspořádáním se utváří postavení vůdce.
Samotná hejna ryb (i tisícihlavá) nemají vnitřní organizace ani svého vůdce, neboť je nepotřebují. Nesoutěží mezi sebou o nic, jsou veskrze moderní, neboť vlastně sdílejí. Potravu i rozmnožovací proces. Jejich ochrana jedince spočívá pouze v mnohočetnosti takové skupiny: skupina jako celek je sice cílem predátorů, avšak statisticky vzato má jedinec v hejnu větší šanci predátorovi uniknout. Ovšem v méně početných skupinách zejména suchozemských živočichů se složitějšími způsoby rozmnožování, případně získávání (sběru, spásání, lovení) potravy vyvstává uvnitř skupiny vzájemná konkurence při současné nutnosti setrvat pohromadě kvůli nebezpečí číhajícímu v okolním světě. Boj samců o samice znamená rovněž boj o postavení ve skupině. Nejsilnější a nejzdatnější získává více samic a současně výsadní postavení vůdce skupiny. Kam jde on, tam za ním (nebo s ním) jde i stádo.
Vnitřní uspořádání stáda (skupiny, smečky, tlupy) se postupně stává složitějším s nastupující dělbou úloh a posléze i práce. Tak se vznikající lidstvo dopracovalo vývojem k základům své společnosti, ale také k východiskům toho, jak lze manipulovat s davem, jak ovládat skupinu, potažmo jednotlivce.
Prehistorické kořeny psychologického základu tohoto jevu jsou hluboko vřazeny v podvědomí, či spíše nevědomí současného člověka.
Člověk moderní v našich časech a v prostředí evropské civilizace a kultury si příliš neuvědomuje, jak v něm působí archetyp stádního chování a úspěšně sobě vysvětluje a obhajuje svá počínání ryze vědomými motivy.
Ne bezdůvodně se stala již v dávnověku před tisíciletími náboženská, případně ideologická nebo podobná víra zahalená rituály a jinými symboly obřadnosti skvělým nástrojem k ovládání lidských skupin a společenství. Násobeno lidskou touhou po sdružování se, obavami z neznámého, tužbou být členem kolektivu, širšího společenství – ideálně takového, jehož postavení a činnosti přinášejí svým členům prospěch (ekonomický i společenský, pocit bezpečí). Ochrana sebe sama před nepříjemnostmi a nebezpečím z okolního světa (včetně členů lidského společenství) se vyhrocuje při uplatňování teze „kdo nejde s námi, jde proti nám“: ochrana skupiny založená na nepřátelských akcích vůči jiným skupinám a nečlenům skupiny. Svým způsobem prevence hrozby z vnějšku eliminací (nebo přinejmenším zastrašováním a vytlačováním) nečlenů skupiny a skupin jiných; někdy je to v jádru podloženo i prostou potřebou ovládnout území jako ekonomickou základnu pro sebe. Nic převratného a specificky lidského: i ve zvířecí a ptačí říši je vymezení a obrana získaných teritorií jedincem nebo smečkou, stádem, tlupou, hejnem zcela běžnou formou uspořádání příslušného světa.
Shodný princip se uplatňuje v ovládání lidské společnosti i v chování státních útvarů, kdy různě vznosné a líbivé proklamace zakrývají mnohem přízemnější skutečné motivace, záměry a cíle. Lze jen v této souvislosti konstatovat slovy dávného filosofa, že „nic nového pod sluncem“.
MUDr. Igor Ulč
***
Jak voditi (za nos) – Díl II., aneb jak se manipuluje s veřejným míněním
Read more...