(NE)OBYČEJNÍ: Navzdory závisti, navzdory příkoří. Potomek Waldsteinů Hermenegild Jireček vzkřísil rodové panství na Třebíčsku
Chlapec s aristokratickým původem vyrůstal ve skromných poměrech ve vsi plné zarytých komunistů. Vzpomínky na tu dobu nejsou moc hezké. Je to vidět ještě teď. „Naštěstí jsem si našel i pár dobrých kamarádů, já jsem takový problém neměl. Ale hlavně moje maminka zkusila hodně příkoří. Bylo to cítit na každém kroku, lidi jí dávali najevo opovržení a nenávist. Jednou jsem chtěl jít na pálení čarodějnic na kopec nad vsí. Tak jsem se tam šli podívat. Když jsme se vraceli, matku někdo zezadu trefil kamenem,“ odhaluje jednu smutnou událost z dětství v Čechtíně Hermenegild Jireček.
Pro maminku to bylo velmi bolestné. Ve třicátých letech se podílela na nové podobě zámečku, kdy se zasloužila o přístavbu dalšího patra. Najednou se tam, kde to měla tak ráda, sjížděli tehdejší papaláši jako Štrougal, Fojtík a Lenárt, aby si tam mohli užívat. „Měli tady mejdany. Nahoře byli ministři a další prominenti, pod nimi v patře ředitelé a úplně nejníže kuchaři, personál a řidiči.“
Rodina v roce 1994 získala zpátky jednu třetinu, na další dvě třetiny se museli tři bratři složit a odkoupit ho. Znovu se stali majiteli zámečku, velkostatku v Čechtíně, který už nestojí, čtyř hájenek. K tomu získali i lesy a pozemky, opět jednu třetinu z původního rozsahu. O ostatní majetek se stále soudí.
Na závěr dostávám otázku já. Jaké je rodové heslo Waldsteinů. Přiznávám, že si ho nepamatuji. „Navzdory závisti - invita invidia,“ připomíná mi ho Hermenegild Jireček. Ano, je to přesné, výstižné, všeříkající. Navzdory závisti a všem příkořím se sem na Zátiší vrátili Waldsteinové, aby mohli opečovávat rodový majetek a dát mu opět podobu, kterou mu vtiskli jejich předkové.
***
Read more...