Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Nejnovější komentáře

  • 14.04.2021 09:55
    Ministr musí být především manažer, který umí řídit lidi – i ...

    Read more...

     
  • 13.04.2021 17:46
    Doba covidová má i komické aspekty: Dnes jsem potkal v autobuse ...

    Read more...

     
  • 13.04.2021 11:01
    Pionýři v testování Téměř každé české a slovenské dítě bylo za ...

    Read more...

     
  • 13.04.2021 09:54
    Jen počasí je za totality a demokracie stejné. Víte že, od ...

    Read more...

     
  • 13.04.2021 09:51
    "My, co máme něco za sebou, víme, že bez svobody život nevoní ...

    Read more...

     
  • 12.04.2021 14:28
    Že to byl záměr dokazuje Rusko tím, že dodnes NEVRÁTILO letoun ...

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Citát dne

„Komunismus znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. – Bez všelijakých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.“

Karel Havlíček Borovský ve svém časopise „SLOVAN“ 26.7.1850


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Login Form

Restituce

  • Češi se dočkají ve Štrasburku oprávněné ostudy za krádeže Benešistů

    … Některé rozsudky byly v náš prospěch, například u Krajského soudu v Ústí nad Labem nebo brněnského krajského soudu, jiné ve prospěch českých úřadů. Držíme se argumentu, že Benešovy dekrety se na nadaci a knížete samotného nevztahují a že byly zneužity proti všem lichtenštejnským občanům. 

     … Ať soudy dopadnou jakkoliv, současná rodina Lichtenštejnů nadále tvrdí, že považuje za povinnost ponechat kulturní a přírodní dědictví přístupné veřejnosti. “Například bychom se mohli pokusit založit příhraniční kulturní území v trojúhelníku tvořeném Českou republikou, Slovenskem a Rakouskem. Znovu bychom propojili oblasti, které kdysi proměnili knížecí odborníci na přírodu a zahradnictví v jednu z nejdůležitějších historických kulturních krajin v Evropě."

    … Jihomoravský historik Jiří Kacetl se případného navrácení bývalých statků Lichtenštejnům neobává. “Stát by mohl věnovat svoji energii a prostředky na jiné chátrající kulturní dědictví”. 

  • Česká historie u evropského soudu. Nejsme a nebyli jsme Němci, zlobí se Lichtenštejnsko

    Lichtenstejnove znakKdyž k českému zástupci u Evropského soudu pro lidská práva vloni v srpnu dorazila informace o tom, že Lichtenštejnsko podalo proti Česku mezistátní stížnost, byl z toho docela poprask. TakováMETRO Evropa a Opocno 26.2.2021 forma žaloby státu proti státu je totiž dosti unikátní. Za víc než 60 let existence řešil štrasburský soud jen 28 takových stížností. Spor už se rozběhl a verdikt může být zásadní – pro českou historii i současnost.

    … Podstatné je, že jádrem žaloby nejsou události po skončení druhé světové války a let 1945 – 1951, kdy se o konfiskaci majetku občanů Lichtenštejnska v Československu rozhodovalo, nýbrž současnost, konkrétně přístup úřadů a soudů České republiky z let 2014 – 2020. Lichtenštejnskému knížectví došla trpělivost s tím, že český stát i sedmdesát a více let po válce „dělá z jeho občanů znovu Němce“.

    „Tím, že Česká republika v roce 2014 zažalovala Nadaci knížete z Lichtenštejna na základě tvrzení, že občané Lichtenštejnska jsou Němci, nepostupovala v souladu se zákazem diskriminace a znovu prokázala nedostatek respektu k suverenitě knížectví,“ říká ministryně zahraničí, spravedlnosti a kultury ve vládě Lichtenštejnského knížectví Katrin Eggenbergerová.

  • Salmové požadují navrácení stamilionového majetku

    Salmove rodovy erbInformuje CNN Prima News:  Hugo Salm se ale rozhodnutí o svojí žádosti nedožil. Správní řízení zamrzlo v určitém mezidobí – v důsledku vydání prozatímního osvědčení se na knížete Salma ale stále hledělo jako na československého občana. To, že okresní výbor nikdy konečné rozhodnutí nevydal, nelze považovat za problém žadatele.

    ***

    Dne 4.10.2011 jsem napsal: To že rody Salmů, Harachů, Kinských a Schwarzenbergů – hlubocká větev, ani po 22 letech (a nepochybně řady dalších) neobdržely svůj zkonfiskovaný majetek zpět (často přes prokázané zásluhy o českou zemi, kdy často skrytě pomáhaly i v době nacistické okupace, podobně jako Jan Antonín Baťa, který v naší zemi platil po 60. let za zločince a kolaboranta, než bylo jeho jméno soudem očištěno), je naší velkou národní ostudou a hanbou, hlavně těch, co za těmito rozhodnutími stojí. Stále platí právnická zásada – co bylo ukradeno, musí být vráceno.

  • Tak jsme vraždili a okrádali ty, kteří nám dnes tolik chybí!

    Huschovi Vraždění v Hroubovicích

    V prosinci 1942 muselo nastoupit do transportu 42 hroubovických Židů. Huschovi podle historičky Alžběty Langové i podle Richardových vzpomínek pomáhali svým příbuzným i dalším židovským rodinám. V červenci 1944 dostal Johann jakožto manžel Židovky povolání k nástupu do tábora nucených prací v Bystřici u Benešova. V říjnu téhož roku musela Hedvika do internačního tábora na pražském Hagiboru a poté – v únoru 1945 – byla deportována do ghetta v Terezíně. O děti se starala firemní zaměstnankyně, paní Černohorská z Bělé. 

    Dne 2. května 1945 psal Johann Husch z tábora: „Moje milé, drahé děti a milá paní Černohorská! Dnes nám bylo úředně sděleno, že náš lágr bude rozpuštěn, a že podle transportu půjdeme domů. (...) Kdy přijdu já na řadu prozatím nevím, na každý pád ale tyto dny. I maminka přijde na ten samý způsob. Tak moji miláčkové, s pomocí boží zase se uvidíme všichni. Pokud to bude možné, ještě napíši, nebo zatelegrafuji, kdy přijdu, pak chystejte do vany koupel. Na shledanou. Táta.“

    V noci z 10. na 11. května odvlekli revoluční gardisté Kysilku a Husche do sálu hospody U Křivků, kde se konal partyzánský a gardistický večírek. „Tam otce mučili. Zapálili mu vlasy a pak ho týrali. Nejdřív si musel zout boty, protože prý je už nebude potřebovat, ty si hned na místě zabral Josef Konrád. A pak tatínka odtáhli před hospodu a tam ho zastřelili. No, zastřelili... Zatáhli ho do takzvaného protileteckého krytu, tam přišel k sobě, a tak ho místní občané dotloukali a pak ho zahrabali …“