Přišel jsem o 2 hod. pozdě a předčasně odešel. Nedalo se to poslouchat, převážně jen sáhodlouhé, únavné povídání, kde podstata zůstal na konci, pokud vůbec. Třikrát jsem se hlásil o slovo, marně. Řekl bych více, než všichni „politici a učenci“ dohromady. Asi čtyři lidé se mne ptali kdy promluvím a jak se těší na mé vystoupení, bohužel jsem je musel zklamat.
Při odchodu mne oslovila redaktorka ČRo a požádala o krátký rozhovor. Řekl jsem co bych řekl účastníkům semináře během cca 3 min. (snad nadřízení publikování schválí). Řekl jsem ve zkratce toto:
Nenazývejte krajany jen emigranty. Rozlišujte mezi emigranty (z ekonomických důvodů) a exulanty (z politických důvodů). Švýcarsko považuje své krajany za „pátý kanton“ a velmi si jich váží. Volím korespondenčně několikrát do roka (volby a referenda). Nevynalézejte něco, co už je dávno vynalezeno a osvědčeno. Typická česká snaha po „dokonalosti“ paragrafy podchytit všechny možnosti vede k pasquilu a tomu nejhoršímu řešení. Ústava ČR zaručuje volební právo ať žije český občan kdekoliv. Stát by účast na volbách krajanů měl max. usnadnit. Švýcarský historik Adrian Portmann pořádal putovní výstavy po ČR na téma švýcarské demokracie, kdy říkal, že „demokracie se musí učit“. Měl pravdu, od Švýcarů se jí můžeme učit, ale ne od českých politiků a zákonodárců, kteří ve velké většíně hájí své osobní zájmy. Chtějí mít volby, tedy i voliče, pod co největší kontrolou a co nesnadnější manipulací. Tob by jim korespondenční volba ohrožovala.
Mimochodem jsem oslovil senátora Marka Hilšera v kauze Marocco Gate. Viditelně se zarazil. Kdysi požádal o informace, obdržel je a už se neozval, podobně jako senátor Pavel Fischer. Nedivím se jim. I oni musí myslet na svoji kariéru…
JŠ
***
Komentáře
NÁMITKA
Nejčastějším argumentem odpůrců korespondenční volby je tvrzení, že není zaručena tajnost tohoto aktu. Nemá smysl si nalhávat, že při standardních volbách něco takového nehrozí. Hrozí právě tak. Námitku, že např. členové rodiny mohou při korespondenční volbě ovlivnit hlasování svého člena lze právě tak vztáhnout na volbu osobní. Pokud volič dostane lístky domů, což je běžná praxe, nikdo nemůže vědět, co se za zavřenými dveřmi děje a zda člen rodiny nepřijde do volební místnosti s lístkem jedné strany vybraným pod nátlakem a ten pak vloží za plentou do obálky. Tajnost volby je v takovém případě pouze formální a je obtížně představitelné, jak něčemu takovému zabránit.
Kromě toho bezpochyby nastávají situace, kdy zejména senioři, kterým už mysl tak brilantně neslouží, anebo se v českém politickém guláši neorientují, prostě požádají mladší příbuzné, např. dospělé děti, aby jim přímo řekli, koho mají volit. Snadno se tak stane, že některá strana dostane v dané rodině hlasy dva – „uvědomělý“ od syna a synem doporučený od jeho matky. Kolik takových případů v ČR existuje? Jsou košer? A trápí to ty strážce demokracie, kteří vidí v korespondenční volbě její zásadní ohrožení?
Nejsme svědky cezení komára za současného pojídání velblouda?
Lubomír Stejskal
neviditelnypes.lidovky.cz/.../ ...
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.