Čtu občas v novinách či slýchávám v rozhlase nebo televizi, že ministerstvo zahraničí málo podporuje náš export. Že je potřeba více úředníků na českých ambasádách. Mám k tomu malý, anonymizovaný, ale jinak reálný příběh.
Za mého loňského pobytu na konferenci v exotické zemi, kde slunce hodně pálí (říkejme jí proto Pál), se o „mou“ skupinku účastníků jako hosteska pečlivě starala studentka kunsthistorie se jménem tak cizokrajným, že jí ho raději změňme, třeba na Josefína K. Ta měla velké, ba životní přání podívat se do Evropy. Po letošním zemětřesení v Pálu jsme se domluvili, že ji v létě vezmeme na „rozšířenou rodinnou dovolenou“ - trochu jako charitu a výraz podpory, trochu jako odměnu za loňskou péči.
Koupil jsem letenky, odbyl si u cizinecké policie jednu frontu na podání žádosti o potvrzení, že jsem Karel Oliva a že zvu Josefínu K. na 19 dní do schengenského prostoru, a druhou frontu na jeho vyzvednutí, vystál další frontu kvůli zdravotnímu pojištění. Vše jsem poslal Josefíně K., ta vyplnila příslušný formulář, a protože v Pálu nemá naše země zastoupení, vyrazila na konzulát ČR do města Nové Díly ve vedlejším státě. (Dumal jsem, zda tuhle koloniální metropoli založili Chodové na útěku před Lomikarem. Asi ne, ale bylo by to pěkné...) Tam se ukázalo, že policejně ověřené pozvání nestačí, že úředníci potřebují podrobný itinerář, kde po Evropě budeme jezdit (jména měst, místa ubytování), a že Josefína K. musí společnou fotografií z konference doložit, že jsem se s ní v Pálu setkal. Jinými slovy dokázat, že ani ona, ani já nelžeme.
Pak aerolinky, byť jen o pár hodin, posunuly časy příletu a odletu, což Josefína K. konzulátu okamžitě oznámila. Obratem přišla velmi uhlazená žádost o zaslání letenek s novými daty - zdůrazňuji, že nic dalšího mail podepsaný p. Janem Chmelíkem z dílského konzulátu neobsahoval. Prodejce letenek na mou žádost mailem do Dílů letenky poslal, konzulát potvrdil přijetí. Celé situaci jsme s Josefínou K. rozuměli, myslím zcela oprávněně, tak, že vízum bude vydáno v souladu s novými daty.
Jenže vízum bylo vydáno s daty původními. Zdvořile jsem požádal o nápravu, domníval jsem se, že je to nedopatření. Odpovědí bylo nepodepsané úsečné sdělení dílského konzulátu, že vízum smí být vydáno jen pro původní data. Na žádost o vysvětlení, proč tedy požadovali nové letenky, už odpověď nepřišla. Po všem zařizování měla tedy Josefína K. vízum i letenky, ale protože si neodpovídaly dny, mělo její první, určující setkání s naší vlastí až přílišnou podobnost se Zámkem. Prokletí zrušila až koupě nových letenek.
Čeští konzulární úředníci patrně nepáchají arogantní trapnosti jen v případě nevýznamné studentky (která ovšem za 20 let může být ve své zemi třeba ministryní), ale činí tak i v případech obchodníků či průmyslníků, kteří se pak přirozeně raději obrátí jinam.
A řešení? Existuje: nikoliv zvýšit, ale snížit počet úředníků na našich zastupitelských misích, s nadějí, že méně úředníků udělá naší zemi méně ostudy (a navíc se ušetří peníze na jejich platy). Ideální by samozřejmě bylo naučit náš diplomatický personál slušnému jednání...
Karel Oliva, jazykovědec, LN, Pátek, 21.8.2015
* * *
Střetá-li se slovně morálka a mravnost s amorálností a nemravností, nemůže nikdy morálka a mravnost zvítězit a prosadit se. Proto je důležité, aby nositelé morálky a mravnosti převažovali na odpovědných místech ve správě země, byli potřebnými, viditelnými vzory jak v konání, tak jako nositelé morálních a mravních hodnot. Jiné cesty není, nechceme-li zůstat Potěmkinovou, banánovou, republikou, kde demokracie je pouze zločinně zneužívána a využívána na úkor nás všech. Absence mravních hodnot vždy vedla, dříve či později, i k pádu hospodářskému a následné bídě.
Jan Šinágl, 31.8.2015
Read more...