Dobrý den,
smutné je, že naši politici tehdy neznali a dodnes neznají lidská práva, mezinárodní právo, zejména to mezinárodní humanitární právo a mezinárodní zásady. Roku 1968 z podnětu tzv. tábora míru vstoupila v platnost úmluva o nepromlčitelnosti válečných zločinů a zločinů proti lidskosti, to všechno s odkazem na 8.srpen 1945, v našem právu pod č.164/1947 Sb. Komunisté tuto úmluvu prosadili a potom to ani nečetli a nedodržovali. My v mnohém z toho pokračujeme i nadále. Ani dnes vám neřeknou ve sdělovacích prostředcích čeho se státy Varšavské smlouvy nesmyslně dopouštěly a čeho se dopouštěly naše mocenské orgány o rok později a následně. A tak chceme mít v kalendáři 21.srpen 1968 jako významný den a lidská práva házíme do stoupy.
Na mezinárodní konferenci, svolané Organizací Spojených národů pro výchovu, vědu a osvětu, konané v Haagu od 21. dubna do 14. května 1954 byla dne 14. května 1954 sjednána Úmluva na ochranu kulturních statků za ozbrojeného konfliktu a Protokol k ní.
Úmluva je v našem právním řádu vedena pod č.94/1958 Sb. Smlouvou byl již tehdy vázán Sovětský svaz, Běloruská sovětská socialistická republika a Ukrajinská sovětská socialistická republika. Letos si připomínáme 50 let od tzv. internacionální pomoci států Varšavské smlouvy. Velice pozitivní bylo, že to byl SSSR, který aktivně usiloval o vznik této smlouvy a byl jedním z prvních států, které k této smlouvě přistoupily a ratifikovaly ji. Jak to je ale s touto smlouvou v praxi, nám ukázala v roce 1968 bezdůvodná střelba na budovu Národního muzea přítomnými sovětskými vojáky. Souvislosti co všechno bylo v té době porušeno se ovšem od příslušných činitelů, historiků a novinářů nedovíte. Buď není zájem s tím veřejnost seznámit anebo k tomu chybí potřebné znalosti.
V.P.
18. 11. 2020
* * *
HLAVA I
Všeobecná ustanovení o ochraně
Čl. 1
Vymezení pojmu kulturních statků
Za kulturní statky se pro účely této Úmluvy považují nezávisle na jejich původu nebo vlastníkovi:
a) statky movité i nemovité, které mají velikou důležitost pro kulturní dědictví národů, jako památky architektonické, umělecké nebo historické, a to náboženské i světské; archeologická naleziště, stavební celky, které samy o sobě jsou historicky nebo umělecky zajímavé; umělecká díla, rukopisy, knihy nebo jiné předměty významu uměleckého, historického nebo archeologického; jakož i vědecké sbírky a důležité sbírky knih, archiválií nebo reprodukcí statků výše uvedených;
b) budovy, jichž hlavním a skutečným určením jest uchování a vystavování movitých kulturních statků vymezených v bodě a), jako musea, veliké knihovny, archivy, jakož i kryty určené za ozbrojeného konfliktu pro úschovu movitých kulturních statků vymezených v bodě a);
c) střediska zahrnující značný počet kulturních statků, jež jsou vymezeny v bodech a) a b), řečená "střediska kulturních památek".
Čl. 2
Ochrana kulturních statků
Pro účely této Úmluvy zahrnuje ochrana kulturních statků zabezpečení a šetření těchto statků.
Čl. 3
Zabezpečení kulturních statků
Vysoké smluvní strany se zavazují, že budou již v době míru připravovat zabezpečení kulturních statků na vlastním území proti předvídatelným účinkům ozbrojeného konfliktu, činíce opatření, jež budou považovat za vhodná.
HLAVA VI
Rozsah působnosti Úmluvy
Čl. 18
Působnost Úmluvy
(1) Tato Úmluva se bude mimo ustanovení, jež mají nabýt účinnosti již v době míru, provádět za vypovězené války nebo za kteréhokoli jiného ozbrojeného konfliktu, který vznikne mezi dvěma nebo několika Vysokými smluvními stranami, i když válečný stav není uznáván jednou nebo několika z nich.
(2) Úmluva se bude provádět také ve všech případech úplné nebo částečné okupace území některé Vysoké smluvní strany, i když tato okupace nenarazí na žádný vojenský odpor.
HLAVA VII
Čl. 28
Trestní opatření
Vysoké smluvní strany se zavazují, že v rámci svého trestního práva učiní všechna nutná opatření, aby byly bez zřetele na státní občanství stíhány a trestním nebo kázeňským sankcím podrobovány osoby, které porušily tuto Úmluvu nebo k tomu daly příkaz.
Je nutné, aby s touto smlouvou byli seznámení nejen příslušníci ozbrojených sil a odborníci, ale v potřebném rozsahu také civilní obyvatelstvo. Jak s pravidly této smlouvy byli v době svého působení u nás seznámeni sovětští vojáci mně není známo. Dnes se podrobně hovoří o všem co se dělo u nás v 21.srpnu 1968 a dnech následných, ale odkazy na informace o závaznosti pravidel uvedených ve výše uvedené smlouvě jsou ignorovány ke škodě všech občanů naší republiky. Změní se někdy něco?
V průběhu srpnové operace sil Varšavské smlouvy v tehdejší ČSSR byla porušena i mnohá ustanovení Ženevských úmluv z roku 1949 (v našem právu 65/1954 Sb.). Např. střelba na sanitku označenou červeným křížem nebo ničení civilních objektů a objektů sloužících k informování civilního obyvatelstva obsazeného státu okupační mocností.
I. Ženevská úmluva o ochraně objetí války z roku 1949
Článek 35
Transporty raněných a nemocných nebo zdravotnického materiálu budou respektovány a chráněny ze stejných důvodů jako pohyblivé zdravotnické útvary.
Článek 38
K poctě Švýcarska bude heraldické znamení červeného kříže na bílém poli, utvořené převrácením spolkových barev, podrženo jakožto odznak a rozeznávací znak zdravotnické služby
IV. Ženevská úmluva o ochraně obětí války z roku 1949
Článek 16
Ranění, nemocní, jakož i osoby neduživé a těhotné ženy budou předmětem zvláštní ochrany a zvláštních ohledů.
Článek 53
Okupační mocnosti je zakázáno ničit movitý neb nemovitý majetek, patřící jednotlivě nebo společně soukromým osobám, státu neb veřejným úřadům, sociálním nebo družstevním organisacím, s výjimkou případů, kdyby vojenské operace činily takové zničení naprosto nezbytným.
Článek 144
Vysoké smluvní strany se zavazují, že rozšíří co možná nejvíce, jak v míru tak za války, text této úmluvy ve svých zemích a že zejména zařadí její studium do vojenských, a možno-li, i civilních studijních programů, tak aby její zásady byly uvedeny ve známost všemu obyvatelstvu.
Civilní, vojenské, policejní nebo jiné úřady, které by za války převzaly odpovědnost za chráněné osoby, musí mít text této úmluvy a být zvlášť poučeny o jejich ustanoveních.
Pozn. Ženevské úmluvy z roku 1949 naleznete v našem právu pod č. 65/1954
Seznamování obyvatelstva s Ženevskými úmluvami o ochraně obětí války je požadováno již u jednotlivých úmluv od roku 1949, přičemž se tam uvádí podle možnosti. Tehdy to bylo dáno skutečností, že některé vysoké smluvní strany neměly možnost šířit tyto úmluvy mezi všemi svými občany, protože např. Brazílie a Indie tehdy nedokázaly zajistit pro všechny obyvatele školní vzdělání, obyvatelstvo bylo negramotné a rozhlas měl jen regionální rozšíření či obyvatelé nedisponovali rozhlasovými přijímači. V první úmluvě je požadavek na šíření úmluvy v čl. 47 u druhé úmluvy v čl.48, ve třetí úmluvě v čl.127 a u čtvrté úmluvy v čl.144.
* * *
Pozdrav soudruha poslance Grospiče k 17. listopadu!
TISKOVÁ ZPRÁVA SAMETOVÉHO POSVÍCENÍ 2020: VSTŘÍC NOVÝM MUTACÍM
J.Š. 18. 11. 2020
Read more...