Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Dobrý den,

smutné je, že naši politici tehdy neznali a dodnes neznají lidská práva, mezinárodní právo, zejména to mezinárodní humanitární právo a mezinárodní zásady. Roku 1968 z podnětu tzv. tábora míru vstoupila v platnost úmluva o nepromlčitelnosti válečných zločinů a zločinů proti lidskosti, to všechno s odkazem na 8.srpen 1945, v našem právu pod č.164/1947 Sb. Komunisté tuto úmluvu prosadili a potom to ani nečetli a nedodržovali. My v mnohém  z toho pokračujeme i nadále. Ani dnes vám neřeknou ve sdělovacích prostředcích čeho se státy Varšavské smlouvy nesmyslně dopouštěly a čeho se dopouštěly naše mocenské orgány o rok později a následně. A tak chceme mít v kalendáři 21.srpen 1968 jako významný den a lidská práva házíme do stoupy.                                          

Na mezinárodní konferenci, svolané Organizací Spojených národů pro výchovu, vědu a osvětu, konané v Haagu od 21. dubna do 14. května 1954 byla dne 14. května 1954 sjednána Úmluva na ochranu kulturních statků za ozbrojeného konfliktu a Protokol k ní.

Úmluva je v našem právním řádu vedena pod č.94/1958 Sb. Smlouvou byl již tehdy vázán Sovětský svaz, Běloruská sovětská socialistická republika a Ukrajinská sovětská socialistická republika. Letos si připomínáme 50 let od tzv. internacionální pomoci států Varšavské smlouvy. Velice pozitivní bylo, že to byl SSSR, který aktivně usiloval o vznik této smlouvy a byl jedním z prvních států, které k této smlouvě přistoupily a ratifikovaly ji. Jak to je ale s touto smlouvou v praxi, nám ukázala v roce 1968 bezdůvodná střelba na budovu Národního muzea přítomnými sovětskými vojáky. Souvislosti co všechno bylo v té době porušeno se ovšem od příslušných činitelů, historiků a novinářů nedovíte. Buď není zájem s tím veřejnost seznámit anebo k tomu chybí potřebné znalosti.  

Morální apel plk. Josefa Musila k výstavě o zapomenutých komunistických zločinech z let 1968, 1969 a 1989

 52.výročí upálení Jana Palacha - země mlčí, jeho skutečný odkaz a stále aktuální výzvu zapomínáme!

***

Zločiny komunismu v letech 1948 až 1989 zpracoval pro veřejnost nejefektivnějším způsobem jediný člověk. Vykonal osvětovou práci na kterou se žádné ústavy, instituce a média za 30 let od listopadu 89 nezmohly.

Bylo mi ctí s panem plk. Josefem Musilem moci spolupracovat a pomáhat mu organizovat a realizovat výstavy. Bylo jich celkem dvacet, včetně významných míst na území ČR – Sněmovna, Senát, Teologická fakulta UK, sv. Hostýn, či klášter Želiv. Takto jsem promluvil dne 6.9.2021 na sv. Hostýnu při Muklovské pouti.

***

Podívejte se na všech 24 panelů výstavy

Tyto letáky jsem v tisících kopiích rozdával návštěvníkům výstav, na demonstracích a stále rozdávám při cestách po České republice

***

Plk. v.v. Josef Musil nám připomíná zapomenuté zločiny komunismu - abychom nezapomínali!

Plk. Josef Musil nebyl vůbec ve výslužbě, sloužil vlasti doslova do posledního dechu. Panelovou výstavu mi odkázal s prosbou, abych ve výstavách pokračoval a uspořádal jsem ji hlavně před volbami. Bohužel mi stávající situace zatím neumožňuje toto poslední přání plk. Josefa Musila naplnit. Opustil nás 19.února tohoto roku…

Čest jeho práci, památce a trvalému odkazu.

***

Se sovětskou okupací se nikdy nesmířili čeští exulanti v Anglii. Pořádali demonstrace a pochody. V roce 1978 dokonce zaplnili Trafalgarské náměstí v Londýně. V dokumentu Zapomenuté protesty (ČT 2018) se přirovnává  zákeřně přepadení k nacistickému zabrání ČSR v roce 1939. Popisování STB praktik anglickými diplomaty je otřesné. Škoda, že veřejnoprávní ČT vysílala dokument ve 12:30 hod. místo v hlavním vysílacím čase večer. I to je obrazem skutečného stavu mravně se rozkládající společnosti.

Jan Šinágl, 21.8.2021

***

S plk. v.v. Josefem Musilem se rozloučila jen jeho rodina

JUDr. Jaroslav Anděl stále aktuální: Stoleté svědectví doby a poselství nám i světu

Už dne 9. července 1968 se mezi Zobtenem a hřebenem před ním utábořila sovětská tanková jednotka a obrněná pěchota, která se připravovala na přepadení. …

***

Tento dopis s dobovou svědeckou zprávou jsem obdržel poštou 18. dubna:

Vážený pane Šinágle, milý kamaráde,

setkali jsme se po březnové vzpomínkové akci 2. března 2024 ve vídeňské Steingasse a šli společně na vlak S-Bahn do Prahy. V roce 1968 jsem chtěl navštívit hrad Karlštejn. Byl uzavřen kvůli invazi vojsk WAPA. Cestou do Plzně jsem projížděl Žebrákem a ještě téhož dne jsem dojel do Horního Rakouska. Přikládám článek, který jsem napsal o událostech v Čechách a který vyšel v rakouském vojenském časopise v roce 2004.

Se kamarádským pozdravem!

Dr. Peter Aumüller

***

O loajálním postoji obyvatelstva svědčí následující událost: v Plzeňské ulici jsem si všiml disciplinovaného dlouhého pohřebního průvodu směrem k pražskému Západnímu hřbitovu (Háje), zaparkoval auto a připojil se k pohřebnímu průvodu. Všichni kolem mě šli nebo čekali v tichosti. Na nic jsem se tedy neptal - zjistím, co se stalo. Nakonec se na hřbitově ti, kteří přišli, přesunuli k otevřenému hrobu. Když jsem přišel blíž, uviděl jsem za hrobem televizní štáb - z ORF. Dva muži mi řekli, co se stalo. Na Václavském náměstí běžela za tramvají mladá matka. Sověti si mysleli, že odpálila výbušné zařízení, utíkala a zastřelili ji. Málokdo z truchlících tu ženu znal osobně. Smuteční průvod tisíců Pražanů byl působivou demonstrací proti okupantům.

Kalmus a Lorenz definitívne dostali za pomaľovanie pomníka Biľaka podmienku

Kalmus takýto verdikt očakával, hovorí, že aj preto, že ho vyniesla bývalá členka komunistickej strany. „Záverečná reč sudkyne bola chladnokrvná, paragrafová, právnická esej a úvaha.“ Chce sa brániť aj ďalej – na Ústavnom súde, a pokiaľ neuspeje tam, tak na Európskom súde pre ľudské práva v Štrasburgu. Kalmus a Lorenz natreli červenou farbou Biľakov pomník ešte v marci 2015 a napísal tam nápis „sviňa“. Už vtedy Kalmus svoj počin vysvetľoval nutnou obranou proti propagácii komunizmu – zákonom zakázaného extrémistického režimu. Na pomníku bola aj busta, tú krátko po incidente niekto ukradol.