„Do chvíle skonu na modré planetě mé pozdravy a díky ještě zazněte všem, kdož jakkoli mně pomáhali, ctili pravdu a neváhali ji povznášet…“ 
***
Dnes jsme se rozloučili v patnáctiminutovém obřadu v krematoriu Pardubice s s výjimečným člověkem. Bylo mi ctí se smět moci zúčastnit.
Zúčastnila se jeho první manželka (současná je v nemocnici), dcera a syn s partnery. Věnec od vnoučat Dalibora a Ondřeje byl položen přímo na rakvi. Položil jsem k ní symbolickou rudou růži, jistě i jménem mnoha jeho přátel, kteří se nemohli zúčastnit, nebo nevěděli. Jistě i za tisíce občanů, kteří viděli jeho hlavní dílo za poslední roky – Výstavu o zapomenutých zločinech komunismu v letech 1948 až 1989, nebo shlédli na těchto webových stránkách.
***
Podívejte se na všech 24 panelů výstavy
Tyto letáky jsem v tisících kopiích rozdával návštěvníkům výstav, na demonstracích a stále rozdávám
***
Byl jsem připraven vystoupit, kdyby byla obřadní síň zaplněná a připomenout neuvěřitelnou práci, kterou plk. Josef Musil i jako předseda sociálně-právní komise VSRV, odvedl v posledních letech. Byl vskutku stále ve službě a sloužil zemi. Vykonal sám více potřebné práce, než celé vedení VSRV. Za svoji odvedenou práci pro rodnou zemi si zasloužil vojenský pohřeb, čestnou stráž, salvy - a zaslouží nejvyšší státní vyznamenání! Pořídil jsem zvukový záznam obřadu – písně a melodie vyjádřili dokonale jeho duší s hlubokým lidským, nadosobním vnímáním života a citem. Při Don´t cry for me Argentina z nezapomenutelné Evity – jsem se chvěl... Svůj slib splnil.
„Všechno je třeba dělat na maximum“, řekl nedávno zesnulý válečný veterán kapitán Tom Moore. Plk. Josef Musil se také řídil touto zásadou. Ještě měl v plánu nápravu nespravedlivě vypočítaných důchodů rehabilitovaných vojáků, zpracovat podrobně životopisy všech upálených po Janu Palachovi a všech obětí okupace z roku 1968. Když mu chyběly peníze, poslal jsem mu 10.000,-Kč. Začátkem února t.r. mi Pepa (nabídl mi tykání, těžko jsem si zvykal), poslal 5.000,-Kč na moji podporu.
Vzpomínám na citát, který si můj táta napsal pro své parte a na text k našemu společnému svátku Janů:
„Do chvíle skonu na modré planetě mé pozdravy a díky ještě zazněte všem, kdož jakkoli mně pomáhali, ctili pravdu a neváhali ji povznášet…“
Při jednom z posledních telefonních rozhovorů z nemocnice mne požádal, abych si jeho výstavu vzal k sobě. Slovo dodržím. Výstavy o zapomenutých zločinech komunismu budou pokračovat (už projevilo zájem jedno pražské gymnázium a jedna VŠ v Praze).
Vyjádření bývalého senátora Martina Mejstříka: Proč je komunisty nutno zakázat, je stále aktuální, více než většina obyvatelstva naší země tuší. Nepotrestané zlo nemůže nepokračovat v páchání zločinů, popřelo by svoji zločinnou podstatu!
***
Dopis plk. v.v. Josefa Musila členům VSR (vojenského spolku rehabilitovaných) ze dne 13.6.2019
Leták: PAMĚŤ NÁRODA: 1948 – 1989 doba temna, zvůle a bezpráví, organizovaného KSČ!
***
Z webových stránek Vojenského spolku rehabilitovaných vojáků:
Vážení přítelé,
s hlubokým politováním sděluji, že nás všechny opustil pan. plk. v. v. Josef Musil. Byl členem našeho spolku od samého počátku a vykonal pro nás mnoho dobré práce. Ne ve všem jsme se vždy shodli, ale to byl jen projev aktivního přístupu k řešení problémů. Jeho největším přínosem bylo dopracování podkladů plzeňských a brněnských kolegů a jejich dotvoření do formy perfektně zpracované výstavky o nás a našich osudech. Tu pak mohly shlédnout stovky našich spoluobčanů po celé republice a za to mu patří náš dík.
Jménem celého spolku jsem pozůstalým vyslovil naši upřímnou soustrast.
Poslední rozloučení bude dne 3. března 2021 v 9:00 hod. v obřadní síni pardubického krematoria.
***
Nepodepsáno. Kdo by se také podepsal pod takovou nehoráznou lež. Drtivou většinu podkladů vyhledal plk. Musil sám v archivech, kdy bádání a přípravě panelů výstavy věnoval stovky hodin práce – zdarma. Nemluvě shánění peněz u sponzorů, často až ponižujícím prošení.
Nedivme se, že současný předseda VSRV pan Petr Mrázek, byl odejit z ČSLA cca 7 let po okupaci. Z ideologických důvodů byli odejiti vojáci mnohem rychleji. Mají to také ve svých propouštěcích dokumentech. Takovýto dokument nechce pan předseda předložit. Z částky 5.000,-Kč, zaslaných hejtmanem Jiřím Čunkem na podporu výstavy na sv. Hostýně, si pan předseda ponechal 2.000,-Kč. Za co ví jen on sám. Když mi to Pepa říkal, byl velmi rozčilen. Pan předseda ukazuje i na zemřelém svoji bezpáteřnost a naprostou bezcharakternost - žádné z dvaceti vernisáží výstav se nezúčastnil!
Naštěstí může plk. Josef Musil svědčit i ze záhrobí – telefonní rozhovory mám zaznamenány. Bude tak pokračovat ve svém boji a jistě držet palce i nadále mé práci a své rodné zemi.
Přikládám jednu fotografii z Posypové loučky u krematoria Pardubice. Jistě by pobavila i Pepu. Třeba už se tam nahoře se Standou setkali a povídají si o tom našem stále podivnějším světě…
Budu mít další příběh pro naše letní dětské tábory při večerním čtení a vyprávění o dobrém člověku, který myslel i na ně…
***
„Ne věnci, ani pomníky, ani medailemi, ale zlatá stopa jež tu zůstala, svět, jenž je o to krásnější,
protože jste tu byli.“
Lesní hřbitov Zlín, Vsypová loučka
Jan Šinágl, 3.3.2021
***
František Lízna, Přemysl Coufal, Marcel Samuhel - a Milada Horáková?
Sergej Vojcechovský, generál bez vlasti a naše „černé svědomí“
Komentáře
mockrát Vám děkuji za Vaši vzpomínku na Josefa a připomenutí jeho zásluh.
Oba jsme byli zaměstnanci Plynostavu a on mě přemluvil, abych se s ním
jako rehabilitovaný vrátil do armády plné pořád zapálených bolševíků. Začínali
jsme na KVS v Hradci Králové, kde jsme společně odvedli kus práce. Před jeho
onemocněním jsme si denně volali a až když se mi začalo trvale ozývat, že
účastník je nepřítomný, začal jsem mít zlé tušení. Krátce na to mě navštívil
Josefův syn Miloš a přinesl mi parte. Kremace jsem se přislíbil zúčastnit, ale
místo toho jsem proležel 3 dny v horečce se zimnicí po 1.očkování na covid.
Mrzí mne to o to víc, že jsme s Josefem pro jiné zesnulé kamarády zajišťovali
pohřby s vojenskými poctami.
Ještě jednou Vám moc děkuji za Vaši vzpomínku na Josefa. Čest jeho památce!
Plk. v.v. Adam Hrabina bývalý člen VV VSR za předsednictví gen. Procházky
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.